O tom, co se o herečce Michaele Doubravové už dlouho ví v branži, si poslední dobou stále častěji povídají i divadelní a televizní diváci: totiž že patří mezi nejtalentovanější objevy mladé generace. Pro naši hereckou scénu představuje typ, který na ní dlouho chyběl.
Poprvé jste ji možná zaznamenali jako Kateřinu v Ordinaci v růžové zahradě, pak zaujala v castingové show TV Prima Robin Hood – Cesta ke slávě, následovala kritikou velmi ceněná gymnastka Linda v seriálu Terapie a nyní se herečka proměnila v drsňačku Bětku z Ulice. Ale hlavně Michaele často tleská publikum vestoje v pražském Divadle Kalich, kde září v hlavních rolích muzikálových hitů Osmý světadíl a Robin Hood. A už si štěbetají vrabci na střeše, že Michaela Doubravová je horkou kandidátkou na jednu z velkých rolí legendárního muzikálu Pomáda, jehož premiéru ohlásilo Divadlo Kalich na 6. září. To všechno podtrženo sečteno je dost pádný důvod k tomu, abychom požádali absolventku Pražské konzervatoře o rozhovor.
Jak se vám poslouchají taková slova chvály?
Poslouchám je s velkou pokorou. A radostí z toho, že se mi v posledních letech plní i ty nejtajnější sny. Vždycky jsem chtěla účinkovat v muzikálu a nenapadlo by mě, že už ve dvaceti letech mě v něm potkají přímo hlavní role. Stejně tak bych se ani neodvážila představit, že si v tomhle věku zahraju po boku Karla Rodena, a najednou jsem proti němu seděla v jeho ordinaci v seriálu Terapie. (smích)
Jak se vám natáčelo s tak velkým hercem?
Karla Rodena jsem poprvé zahlédla na posledním kole konkurzů na seriál. Byla jsem z něj šíleně nervózní, ale pak jsem poznala, jak skvěle se s ním spolupracuje. Při natáčení mi radil a taky mimo kamery se ke mně choval moc hezky, troufám si říct až otcovsky. Točit s tak charismatickým kolegou je obrovská zkušenost.
Tou je pro vás jistě i spolupráce s divadelním režisérem Jánem Ďurovčíkem v Divadle Kalich. Říká se, že tajemství velkého úspěchu jeho inscenací spočívá v tom, že hercům při zkouškách nic neodpouští…
To je pravda. Ján je nesmírně precizní a přísný režisér. Díky tomu z vás dostane to nejlepší, o čem jste ani neměli potuchy, že toho jste schopni. Zkoušení Robina Hooda a Osmého světadílu pro mě tedy bylo neobyčejně přínosné. Velká škola života!
Osmý světadíl je velice sugestivní muzikál. Končívá nejen potleskem publika vestoje, ale často také vašimi slzami. Učíte se s nimi bojovat?
Moje postava si v muzikálu projde celou škálou pocitů, a přestože dobrou půlku hry diváci prosmějí, její konec je velmi dojemný. Bulela jsem při něm stejně jako řada dam v hledišti, což jsem se musela odnaučit a najít si od role správný odstup. Jinak bych brzy skončila v blázinci. (smích)
Natáčíte už od svých šesti let, ovšem z herecké rodiny nepocházíte. Byla jste odmala bavičem kolektivu?
Přesně tak. Odmala jsem se ráda předváděla návštěvám, máma si s tetami kolikrát ani nestačila nic říct, jak jsem jim pořád hrála a zpívala. Přesun před kamery mi tedy nepřišel nijak nepřirozený. Bez všech těch natáčení bych neměla tak hezké dětství.
Udržet se na výsluní určitě není v šoubyzynsu jednoduché. Přepadají vás někdy obavy o budoucnost?
Máte pravdu, je tu hodně talentovaných mladých holek, konkurence je obrovská. Navíc od starších kolegyň vím, že může rychle přijít doba, kdy nezavadím o příležitost. Proto je asi dobré myslet na zadní vrátka. A neustále na sobě pracovat, protože pořád je co zlepšovat.
Napsal/a: Tisková zpráva
