Poslední dobou se lidé často kupují knihy pro děti ostravské spisovatelky Zuzany Pospíšilové. Protože se i mně její tvorba velmi líbí, začala jsem pátrat po tom, kdo tak skvělé knížky píše…
Při zadání jejího jména do vyhledávače se mi zobrazila spousta odkazů. Bohužel všechny směřovaly pouze k jejím titulům. Chtěla jsem se však dozvědět více, a proto jsem paní spisovatelku požádala o rozhovor.Čím se ve své tvorbě inspirujete?
Největší a bezednou studnou inspirace jsou pochopitelně děti. Především vlastní holčičky, které mi dávají nahlédnout do jejich světa dětské fantazie. Díky nim poznávám, co mají děti rády, co je jim líbí, jak o konkrétních situacích přemýšlejí, co je nejvíce upoutá. Ale jsou to i jiné děti, se kterými pracuji jako dětská psycholožka.
Jak jste se vůbec k psaní dostala? Řeknete nám něco o své první knize?
Už jako holka jsem ráda psávala slohová cvičení a měla jsem asi ve čtvrté třídě napsáno pár pohádek a básniček. (Možná něco z toho bude ještě někde na půdě.) Hrozně mě bavilo básničky přepisovat úhledně na psacím stroji. Pak přišly jiné zájmy a volného času ubývalo. Když se mi po studiu na vysoké škole a po nástupu do zaměstnání narodila dcera, hodně jsem si s ní povídala, všechno jí trpělivě vysvětlovala, bylo to moc fajn. Když měla Anička dva roky, narodila se nám druhá dcerka – Maruška. U obou holčiček jsem měla rizikové těhotenství a musela jsem polehávat. Čipernou a zvědavou Aničku jsem proto udržela v klidu jen při vyprávění kratičkých pohádek, které jsem si vymýšlela podle jakéhokoliv obrázku. Anička si našla v knížce obrázek, ale nechtěla, abych četla. Chtěla vyprávět. Já jsem mohla volit slovník, tempo i obsah momentálním potřebám.
Tehdy mě manžel podnítil k tomu, abych to napsala, že by z toho mohla být knížka. Protože vyprávění byla různorodá, měla jsem rozepsáno hned několik rukopisů najednou. Mezi prvními bylo Pohádkové počteníčko (nynější Pohádky před spaním, Portál, 2007), taky Šťastná blecha (několik příběhů vyšlo pod názvem Moudrá sova Rozárka, Fragment, 2006. K vydání mám připraveny i další příběhy, ale nakladatelství zatím o jejich vydání nemá zájem. Mým holčičkám se z nich nejvíce líbí příběh nazvaný Líná veš.)
Radíte se s dcerami o svých příbězích? Stalo se Vám někdy, že jste dala na jejich názor a do příběhu vložila jejich verzi?
Holčičky jsou ještě malé na to, aby vymyslely souvislý příběh, ale radí mi, o čem bych měla vymyslet pohádku. Před spaním máme pokaždé chvilku čtení nebo vyprávění, a to mi radí, abych vymyslela pohádku o princezně. A musí to být legrační. Jindy chtějí strašidelnou pohádku, něco popleteného a podobně. Každopádně jsou ale holčičky nejlepšími kritiky. Jejich spontánní reakce je pro mne něco jako měřítko povedenosti textu.
Jak dlouho trvá, než knihu napíšete a než se dostane na pult knihkupectví?
Cesta od námětu ke knižní podobě je velmi zdlouhavá. Zpočátku jsem měla pocit, že mi snad ani nikdo nebude ochoten něco vydat, ale nemohla jsem přestat psát. Bylo to ve mně a muselo to ven. Měla jsem už mnoho rukopisů a postupně jsem je nabízela různým nakladatelstvím. Někteří odmítli z důvodu, že vydávají pouze knihy kvalitních autorů, jiní chtěli nemalou finanční spoluúčast, ostatní neodpověděli vůbec. To trvalo asi rok a pak, když mi vyšly první pohádky a básničky ve Sluníčku, už se to strhlo jako lavina. Projevila o mne zájem hned tři nakladatelství najednou.
Než se rukopis upraví podle požadavků nakladatelství (zkrátí nebo prodlouží na přesný počet řádků), než se nechají vytvořit ilustrace, než se udělají korektury, než kniha doputuje do tiskárny a následně na pulty obchodů, trvá to většinou rok i déle. Mám dokonce jeden rukopis odevzdaný od roku 2005 a stále se ještě ilustruje.
Která Vaše kniha je Vám nejbližší? Máte vůbec nějakou nejoblíbenější?
Moc ráda mám Moudrou sovu Rozárku a děti taky. Líbí se jim „lumpačinky“, které hlavní hrdinové některých příběhů vyvádějí. (například Lakomý křeček, Špinavé prasátko, Černá ovce, Straka zlodějka…) Pokračování, které je prozatím v šuplíku, je ve stejném duchu. Taky mám ráda Pohádky před spaním, které jsem se snažila psát pro nejmenší děti s něhou a špetkou nenásilného výchovného poučení. Líbí se mi vymýšlet příběhy, mám jich spoustu hotových nebo napočatých, ale nakladatelství většinou projeví zájem o mé veršíky, které jsou prý konkurenceschopnější.
Z veršovaných knížek mám ráda Hádám, hádáš, hádáme. Je to soubor veršovaných hádanek pro nejmenší děti. Doplněním posledního verše děti v podstatě samy odpoví na hádanku, takže mají dvojí nápovědu a větší šanci, že budou v hádání úspěšné. To mají předškoláci pochopitelně rádi. Prvních asi dvacet hádanek vzniklo na chalupě u známých, se kterými se často stýkáme. Mají dvě holčičky ve stejném věku jako jsou ty naše. Při různých hrách jsme došli až k hádankám. V odpoledním klidu jsem jim vymyslela několik takto koncipovaných hádanek a uspořádali jsme soutěž v hádání. Holky mě pak nutily vymýšlet další a další…
Jak vypadá váš běžný pracovní den? Jste zaměstnaná, máte dvě malé děti, píšete knihy. Musíte být velmi vytížená. U čeho si nejvíce odpočinete?
Ráno nachystám dětem snídani a na sedm jedu do práce. Holčičky do školky ráno vypravuje manžel. Během dopoledne vyšetřuji děti, pracuji ve Speciálně – pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Odpoledne většinou napíši zprávy z vyšetření a pak vyzvedávám holčičky ze školky a vozím je do kroužků. Večer je potřeba se nachystat na další den, večeře, úklid. Po večerním čtení nebo vyprávění holčičky usínají a my s manželem se můžeme věnovat svým záležitostem. Téměř každý den poctivě tvořím. Mám některé rozsáhlé rukopisy, na kterých je potřeba pracovat průběžně (například Veršovaná encyklopedie, která vyjde v Portálu, bude mít několik set básniček). Jsem docela systematik, mám ráda řád, a proto mám i na sebe přísný metr. Udělám si plán, co je potřeba napsat, vymyslet, zveršovat, abych to všechno včas stihla, a podle toho se řídím. Poslední dobou se na mě obracejí i z dalších nakladatelství, že na mě dostali od někoho kontakt a rádi by, kdybych přeložila verše nebo vytvořila texty k obrázkům pro leporela. Moc mě to baví a jsem ráda. Většinou každého překvapím i rychlostí zpracování, ale od toho jsem přece Pospíšilová, ne?
A u čeho si nejvíc odpočinu? S rodinou na chatě, při luštění sudoku nebo v kině či divadle. Je pravda, že chodíme celá rodina pouze na filmy a představení pro děti. Prozatím holčičky nemůžeme nechat samotné doma a máme problém s jejich hlídáním.
Co Vy a čtení? Najdete si čas ve Vašem hektickém životě na chvilku s knížkou? A jestliže ano, co ráda čtete?
Sáhnu po čemkoliv, co má písmenka. Moc mě ale nelákají dívčí a ženské romány. To už raději přečtu třeba detektivku. V práci je potřeba pročítat odbornou literaturu, dětem čtu pohádkové knížky, každý měsíc navštěvujeme knihovnu a půjčujeme si hromadu knih, které si holky samy vyberou. Je pravdou, že než se nám narodily děti, měla jsem času na čtení více. Manžel si ze mě dělá legraci, že toho snad za rok víc napíšu než přečtu. (Když spočítám i texty k leporelům a překlady, vyšlo mi už více než 70 knížek). Utěšuji se ale, že v důchodu (pokud se nějakého dočkám) se ke čtení jedné knížky za druhou snad opět vrátím.
Co chystáte pro čtenáře v tomto roce, na co se můžeme těšit?
Bohužel většinou nevím, kdy přesně připravované knihy vyjdou, ale z prózy by letos měla vyjít v Nakladatelství Fragment knížka Už vím, co udělám, když… Jsou to příběhy chlapce Jonáše a jeho sestry Gábiny, kteří se dostávají do různých situací a prostřednictvím knihy dávají dětem rady, jak se zachovat, když se dostanou do stejné situace. Ilustrace vytvořil Petr Kerles.
V nakladatelství Portál vyjde Domeček pro šneka Palmáce. Je to příběh pro předškoláky o hlemýždi, který při koupání přišel o svou ulitu a zvířátka mu pomáhají najít náhradní domeček. Na konci každé kapitolky jsou otázky vztahující se k příběhu a emocím, které hrdinové prožívají. Chtěla jsem tím trošku podnítit rozvoj sociální a emoční inteligence dětí, na kterou se často zapomíná.
Z veršovaných knížek se těším na Veršovaný anglicko – český slovník nejen pro děti, který vyjde v nakladatelství Grada. Ke každému písmenu anglické abecedy a několika základním tématům jsou do českých veršů zakomponována anglická slovíčka, nechybí i veršovaná hádanka. Děti, které se seznamují s anglickými slovíčky, tak budou mít možnost to učinit netradičním hravým způsobem.
Zmiňovaná Veršovaná encyklopedie vyjde v nakladatelství Portál v roce 2009.
Rozpracováno mám mnoho dalších námětů, navázala jsem spolupráci s dalším nakladatelstvím, tak se budu snažit dětským čtenářům přinášet další a další knížky.
Děkuji za příjemné vyprávění a přeji Vám rozzářené oči tisíce dětí, které si budou užívat dětství s Vašimi knížkami.
Životopis paní Zuzany Pospíšilové i rozhovor s ní je zveřejněn na stránkách Knihy Svět dětské fantazie, autorka Jarmila Syptáková je provozovatelkou
Knihy Svět dětské fantazie
Napsal/a: Jarmila Syptáková
