Kdy adopce.com pomáhá?

Rubrika: Pomoc, VD tipy

I  dnes, po deseti letech,  je  primárním  cílem  projektu  Adopce.com vrátit  co  nejvíce  dětí  z  ústavní  výchovy   zpět  do  rodinného  prostředí,  protože  ČR  je  stále  na  jednom  z  předních  míst  v  počtu  dětí  v  ústavní  péči  na  počet  obyvatel.V  jakých  případech  profesionálové  na  anonymní  lince  žadatelům  radí  a  odkazují  na  pomoc  v  jejich  regionu?

Zde jsou  příklady  některých  vnějších  a  vnitřních  bariér,  které  žadatele  o  adopci  trápí:

  • „Každý  kraj,  jiný  mrav“  by  se  s  trochou  nadsázky  dalo  říci  o  procesu  osvojování  v  jednotlivých  regionech.  Prověřování  náhradních  rodičů  se  děje  na  úrovni  krajů  a  protože  chybí  jasná  standardní  pravidla,  úřady  to  dělají  každý  trochu  po  svém.  Například  se    žadatelé    setkávají  s  různými    typy  formulářů  a  kolonek  v  nich.  Mohou  se  setkat  se  sociální  pracovnicí,  která  se  na  náhradní  rodinnou  péči    specializuje,  ale  zejména  v  menších  obcích,  i  se  sociální  pracovnicí  pro  kterou  je  žádost  o  osvojení  jen  jedním  z  mnoha  rozličných  případů  apod..
  • Lidé  se  často  bojí  odkrýt    úřadům  své  soukromí,  nemají  jasno,  jak  to  probíhá.  Prověřování  je  nutné,    protože  stát  musí  vědět  do  jakého  prostředí  a  komu  dítě  svěřuje.  Ale  více  informací  o  tom  co  lidi  čeká,  může  zmenšit  jejich  obavy.
  • Někteří  osvojitelé  se  před  jednáním  s  úřady  potřebují  poradit  o  něčem,  co  považují  za  možnou  překážku  adopce.  Například  žádají  o  radu  ti,  kteří  mají  menší  zdravotní  problémy.  Nebo  se  na  osvojení  ptají  lidé,  kteří  žijí  sami.  I  ti  mohou  dítě  adoptovat.  Stejně  jako  lidé  s  vlastními  dětmi,  nebo    starší  osoby,  které  mají  přiměřené  představy  o  věku  dítěte.
  • O  informace  na  Adopce.com  se  obracejí  i  lidé,  kteří  uvažují  o  osvojení  dítěte  z  jiného  etnika.  Na  lince  projektu  mohou  dostat  spojení  na  rodičovskou  skupinou  osvojitelů,  kteří  už  tyto  děti  přijali  do  rodiny.  To  je  pro  ně  velmi  inspirující. Na  osvojení  dítěte  z  jiného  etnika  se  zpravidla  čeká  kratší  dobu.
  • Na  linku  se  obracejí  i  ženy  uvažující  o  adopci,  které  přišli  o  možnost  mít  vlastní  dítě.  Mají  však  za  sebou  roky  a  roky  nepříjemných  lékařských  zákroků.  Ženy  mohou  trpět  drobnými  neurotickými    problémy  plynoucí  z  těchto  životních  zážitků  a  na  lince  mohou  požádat  o  doporučení  vhodného  psychologa.
  • Informace  potřebuji  i  lidé,  kteří  už  děti  v  osvojení  mají.  Klíčovou  otázkou,  kterou  rodiče  těchto  dětí  řeší  je,  jak  a  kdy  to  svému  dítěti  říci.  “Dítě  by    mělo  zabudovat  do  svého  životního  příběhu  fakt,  že  se  nenarodilo    rodičům  se  kterými  vyrůstá  a  žije.  U  malých  dětí  se  to  dělá  třeba  formou  pohádek.  Dětem  se  vypráví,  že  někde  byla  maminka,  které  se  narodilo  dítě  a  ona  se  nemohla  o  něj  starat  a  adoptivní  rodina  zrovna    hrozně  potřebovala  takového  šikovného  kluka,  či  holčičku.  Vytvoří  se  kolem  toho  pro  dítě  příjemný  příběh.  V  různých  obměnách  je  pak  dobré  se  k  příběhu  vracet,“  říká  doktorka  Pazlarová  a  dodává,  „nejhorší  je,  když  to  rodina  dítěti  zatají,  protože  pak  je  to  pro  něj  daleko  větší  šok,  dozví-li  se  to  od  cizího  člověka  a  zpravidla  nevhodnou  formou  v  nevhodnou  dobu.“
  • Osvojitelé  by  měli  mít  co  nejvíce  informací  o  biologické  rodině  dítěte.  Problém  ovšem  je,    že  někdy  informace  o  dítěti  chybí,  takže  těch  informací  osvojitelé  nemají  dost.

„Dítě  bude  nepochybně  zajímat  jakýkoliv  detail  o  jeho  rodině,  bez  ohledu  na  to  jak  dobrý  je  vztah  s  jeho  adoptivní  rodinou,“  doporučuje  doktoka  Pazlarová  „čím  více  informací  osvojitel  dítěti  řekne,  tím  více  to  dítě  ocení.  Samozřejmě  s  nutným  vynecháním  některerých  hodně  negativních  detailů.“

Podpůrné  služby  pro  adoptivní  rodiny  poskytují  dnes  spíše  neziskové  organizace,  které  pomáhají,  jak  jim  síly  stačí.  Odborníci  doufají,  že  tyto  služby    bude    časem  koncepčně  poskytovat  i  stát,  tak  jak  je  to  ve  vyspělém světě  běžné,  hlavně  v  severských  zemích  a  Velké  Británii.

Předchozí článek najdete zde.
Více na www.adopce.com.

Napsal/a: Tisková zpráva

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: Valentýnka a narozeniny

Ivana Peroutková píše nádherné příběhy pro děti. S jejími knihami se setkávám už poněkolikáté. Její příběhy o Aničce mě velice

Čtu dál →

Leona Kysilková: Chci z kluků vychovat samostatně myslící jedince

Leona se přiznala, že byla policajt a že veškeré snahy o výchovu bez křiku, příkazů, zákazů a uplácení u

Čtu dál →

Tip na výlet: Stezka korunami stromů Krkonoše

Bojím se výšek, tak co tam budu dělat? To byla moje první reakce na nápad, zajet se podívat na

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist