Prognóza lékařů

Rubrika: Těhotenství

676878_ultrasound_2Milé maminky,chtěla bych se s váma podělit o to,že vždy nemusí mít lékaři jen pravdu. Tak začnu svoji příhodu. Jsem po druhé vdaná a když jsem chtěla mít s manželem miminko, najednou nastaly veliké problémy. Zhruba po dvouletém snažení jsme stále měli jen dceru z prvního manželství…

Dostala jsem se ve svých 30letech do postresového přechodu a tenkrát mi můj ošetřující gynekolog zdělil, že už do jiného stavu rozhodně nepřijdu přirozenou cestou. Byla jsem z toho nejdříve nešťastná, ale pak jsme si s manželem řekli, že v dnešní době je to již zcela přirozené a není se za co stydět. Tak jsme se tedy vydali na soukromou kliniku, která měla splnit naše sny. Musím uznat, že byla nad naše očekávání a to jak co se týkalo zařízení, tak i personálu. Uvítal nás pan profesor, který nám věnoval čas a vše potřebné vysvětlil. Když si přečetl mou diagnózu a koukl na manželův spermiogram, tak nám ihned nabídl umělé oplodnění ve zkumavce. Ani jsme si to nemuseli moc dlouho rozmýšlet a šli jsme do toho. Po asi 14 denní kůře píchání si injekcí do břicha a odebrání vajíček nastal den D. Zavedli mi dvě oplodněná vajíčka a my jsme už jen čekali, co se bude dít dál. Je fakt, že ten týden, co jsem musela být v klidu, byl strašně dlouhý a pro mě hrozně nekonečný. Pak jsem mohla pomalu chodit a zhruba za 11 dní dojít na kontrolu. Nevydržela jsem to a jela jsem sama na HCG. Jaké bylo mé překvapení, když výsledek byl ANO. Asi právě proto jsem byla moc smutná, když jsem večer začla krvácet. Volala jsem lékaři a ten řekl, že není nic ztraceno, že se stává, že jedno může zaniknout. Zase mi zasel naději a ta se totálně ztratila, když mi řekl, že test je negativní a že se to neudrželo. Byla jsem z toho špatná, ale i tak jsem si říkala, že zkusíme druhý pokus. Ještě bych měla napsat, že se vše odehrálo v květnu a na další pokus jsem mohla až za půl roku. Daleko větší šok jsem měla, když mi dělali doplňující testy a asi za 14dní mi řekli, že i když nejsem stará tak (jelikož jsem prodělala opakované operace spodku a poslední končila tím, že mi vzali celou levou stranu, že) děti mít už nikdy své nebudu! Nabídli mi možnost těhotenství a mít to vytoužené miminko, ale z darovaného vajíčka. Chvíli jsem přemýšlela a jelikož mám strašně hodného manžela a on si své dítko zaslouží, tak jsem na to po domluvě s manželem kývla. Domluvili jsme se, že mě nechají odpočinout, mezitím udělají inseminaci která je sice v našem případě bezpředmětná ale prý to hradí pojišťovna, tak ať zase jen tak nemarníme čas a v září po návratu od moře se do toho pustíme. V červenci jsem šla na inseminaci, která byla opravdu k ničemu. Na druhý pokus jsem šla v srpnu ale už totálně znechucená, protože i ten milý přístup, jaký byl ze začátku, pomalu ale jistě vymizel. Inseminaci mi dělala staniční sestra, která měla udělaný kurz a já jsem si připadla, jak kdybych obtěžovala. Chodí se vždy jednou a pak obden podruhé. Tak jsem tedy šla. První mi byla dělána v neděli a na druhou jsem došla v úterý. Paní doktorka mi řekla, že už ji nemá cenu dělat, protože tam nemám vajíčko a že stejně se mi diví, že je to zbytečné, tak proč na ni chodím. Odešla jsem domů a byla jsem znechucena výrokem paní doktorky. Zhruba za 20 dní jsme měli odlítat na dovču. Asi 5 dní před odletem jsem si ze srandy udělala těhotenský test (bylo to 28 den cyklu) a byla jsem v šoku, když mi vyšly dvě čárky. Hned jsem volala a měla jsem dojet. Na ultrazvuku nebylo nic vidět, tak mě poslali na HCG a to vyšlo pozitivní. Aby toho nebylo málo, bylo strašně vysoké a doktorce se to nějak nezdálo, že se asi jedná o mimoděložní těhotenství. Jela jsem domů a za dva dny jsem měla dojet znovu na odběr, aby se vidělo co a jak. Výsledky byly stále a ještě vyšší, tak mi okamžitě zakázala jakýkoliv odlet a čekalo se. Přišla jsem na kontrolu za 10 dní a byl mi udělaný ultrazvuk. Jako laik tomu nerozumím, ale bylo mi divné, že se doktor dost směje a kroutí hlavou. Ptal se mě, jestli mi prý nestačí jedno. No abych napsala pravdu, nevěděla jsem jestli se mám smát a nebo brečet. Lékař mi sdělil, že u mě je to boží dar a že čekám dvojčátka! Skoro celé těhotenství jsem proležela v nemocnici až asi na 7 týdnů a bobci se narodili neplánovaně v 35. týdnu. Byl to chlapeček Michálek rovných 2000 gramů a 45 cm a holčička Zuzanka, která měla 2130 gramů a 45 cm. Pobyli si v nemocnici, ale už je máme dávno doma! V dubnu oslavili svůj první rok a můžu Vám Všem od srdce napsat, že je to moc náročný a krom stále vynikajícího manžela a pyšného tatínka mi nepomáhá nikdo. Je ale fakt, že bych je nevyměnila za nic na světě!!! Proč Vám píši svůj životní příběh? No právě proto, že né vždy lékaři mají pravdu! A já jsem jim za tu chybu moc vděčná a celý život budu!!!

Napsal/a: mamina

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (18 vyjádření)

  • Anonymní

    Je to krásný příběh. Nám s manželem se stalo něco podobného. Podle lékařů manželův spermiogram byl moc špatný a mě nerostly žádná vajíčka. Měli jsme začít cyklus na inseminaci, ale na klinice měli zrovna dovolenou, tak jsme museli vše odložit o další měsíc. Ta jejich dovolená byla pro nás požehnání. Další měsíc jsme na kliniku už nedojeli, protože jsem zjistila, že jsem těhotná.

  • Anonymní

    Jen Vy sama víte jak chutná šťěstí – gratuluji. My s manželem to víme také, protože máme krásnou holčičku, která bude mít dva roky, a na kterou jsme čekali PĚT let! Podstoupili jsme jedno nezdařené umělé oplodnění a když jsme se připravovali na druhé a já brala hormon.antikoncepci,protože jsem prý měla na vaječníku cystičku, tak pak to přišlo úplně samo. Z cystičky se vyklubala naše Terezka :)) Příroda je prostě mocná. Hodně štěstí všem. Jana

  • Peťka

    Tak to je opravdu úžasné! Přeji všem hodně štěstí!

  • mamcalenca

    milá „neznámá“,já pro změnu i Vám přeju,at se vaše touha změní v realitu a at jste štastná,jako ted znovu já!!

    jsem „stará“,jako Vy,první dcerku jsem mooc chtěla,ale prognoza vypadala velice špatně!!!!jenže se podařilo,ikdyž od začátku početí až do narození s problémy..syn se „podařil hned“,ikdyž jsem byla na rizikovém..
    mám za sebou dvě gynekol.operace,chemoter..a i přesto všecko jsem mohla 4x darovat vajíčka!!a přestala jsem,jen „díky věku“..
    a ted,po 11l, se nám narodila krásná Adélka,ted má 13m. a když potkávám lékařku,která „nevěřila“,že já budu mět jí dětátko,tak žasne a je mooc ráda!!a můj současný gynekolog,ten říká,že takhle rychle by nevěřil,že po tom všem budu mět ještě třetí:-))a tak mu malinká lozí po ordinaci, aby věřil,že je opravdová!!:-))
    přeju Vám štěstí,v podobě malého uzlíčku,neznám krásnější období,než je těhoten.!!/ikdyž jsem to třetí 4 měs.prozvracela na kapačkách:-))/
    Hodně štěstí!!!!!!!Lenka

  • Anonymní

    Když jsem si přečetla Váš příběh řekla jsem – to je nádherné. Moc Vám takové štěstí přeju! Momentálně jsem v situaci, kdy podstupuji stimulaci vaječníků pro IVF/ICSI. Byla mi sdělena diagnóza – syndrom předčasného ovariálního selhání (je mi 35 let, máme už zdravého,krásného tříletého syna – paradoxně jsme jeho početí vůbec neplánovali, ale od začátku jsem své otěhotnění považovala za obrovské štěstí). Pan doktor mi nyní řekl,že šance, že se utvoří nějaké folikuly je velmi, velmi malá, ale když se to nezkusí, nebudeme vědět. S tím jsem do toho také šla. Dnes byly na ultrazvuku vidět 2 folikuly (i když jeden z nich nejistý-možná prý malá cysta),ale přesto mi to dává další naději i když velmi malou. Zázraky se zkrátka dějí a já stále doufám, že se nám ještě jednou poštěstí…

  • Anonymní

    krasny clanek:-)doufam že se taky nekdy dockame

  • Anonymní

    Gratulujeme, moc Vam to preji. My se s manzelem marne snazime o mimiminko uz rok. Ale verim, ze zazraky se deji, vy jste toho dukazem.

  • Anonymní

    Blahoprejeme k dvojčátkům.IVA a PETR

  • Tak jsem si s dojetím pobrečela. Přejí hlavně zdravíčko, štěstíčko už si vás našlo samo.
    S tím názorem o lékařích se ztotožňuji. Vím, že jsou to jenom lidi, ale měli by si uvědomit, že pracují také s živými bytostmi, kterým mohou i ublížit. Někdy třeba jenom tím, že něco řeknou, nebo taky neřeknou. Jako by někdy zapomínali, proč vlastně šli na medicínu. Ale jsou mezi nimi i výjimky, a díky za ně.

  • nemuzu tomu uverit,ale jako bych to psala ja jen s tim rozdilem,ze u me slo o mimodelozni tehotenstvi….bohuzel..ale stale doufam a verim,ze snad se zazrak stane…

  • moc krasny clanek, my jsme ted take ve snazeni tak uvidime co z toho bude, zatim je to 1 mesic tak tomu nedavam zadnou nadeji. Uz mame doma 2 letyho caparta-Verunku.

  • Radka1979

    Moc krásný příběh!!! Gratuluji k dvojčátkům!!!
    Snažíme se 27 měsíců, tak jsem zvědavá, s čím přijdou páni doktoři na nás:-)))

  • To je super, že se takové zázraky dějí. Přeji vám všem doma hodně zdravíčka a pohody.

  • stafford

    Gratuluju,gratuluju.Krásný článek.

  • Upřímná gratulace!!!
    Sama mám dvě dítka-4 roky a téměř 3 roky a vím,co obnáší takové čekání,zda to vyjde či ne.Při starší dcerce šlo vše O.K.,ale po porodu začly zdravotní problémy a výběr-buď druhé dítě hned nebo možnost nemít později vůbec.Tak jsme se rozhodli hned a už to začlo-ve 3.měsíci krvácení,šance na udržení 5%,placenta špatně uložená…a čekání a čekání…naštěstí vše dopadlo dobře a mám i druhou ženskou a dělají mi samou radost.Sice už mít další děti nebudu,ale i ty dvě stojí za to,ne?
    Ať Vám dítka rostou jak z vody a jsou zdravučké!DIRTY

  • Jsem ráda, že Vám to tak dopadlo. Já mám s doktorama taky špatné zkušenosti. Když jsem čekala moji dceru bylo mi sděleno, že se asi embrio nevyvíjí a odumře, ale že mám dojít za tři týdny. To je přístup co, čekat 3 týdny co bude. Nakonec jsem se odhodlala a jela do Zlína na rizikovku, kde byli v šoku, kde na to přišli, že to nemůžou v 5 týdnů těhotenství vůbec zjistit, tak mě podpořili, a řekli ať si s řečí nic nedělám. Když jsme tam jela za týden na kontrolu řekli mi, že dítě krásně roste. Od té doby jsem tam radši jezdila taky. Pro jistotu.

  • kristýna

    To je moc dojemný a hezký příběh ,a já Vám blahopřeju ke krásný dvojčátkům a ať dál rostou jak z vody a dělají vám ohromnou radost.

  • O prognózách lékaře vím také své! „Užili“ jsme si jich také až až,když jsme čekali Martínka. pořád se jim od 6,5měsíce něco dle UTZ nezdálo, přeměřovali stále dle tabulek a jejich slova zněla, že se nám narodí syn a bude jako jeden z těch malých lidiček (viz Aťka Janoušková apod…). Prostě že neodpovídá dle tabulek jeho velikost. Hnali nás do FN HK na Diagnostickou kliniku, kde mají podrobnější ultrazvuk. Tam jsem ležela snad 1,5h a zkoumali mě ze všech stran.Pořád se jim to nezdálo. V 30.tt mě dělali odběr plodové vody, ty 3týdny čekání na výsledky byli mučivý! Naštěstí v pořádku. No abych se tu nerozepisovala. Martínek se nám narodil na 36.tt s 2,10g a 43cm. Měl pouze o 4týdny větší hlavičku. P narození měl krvácení do mozku+infekci na mozku neznámho původu a tak jsme byli 3týd v nemocnici na silných ATB. Do 1,5 roku pravidelné kontroly mozku + neurolog. Prognoza, že bude asi opožděný apod…No na 10,5 měs chodil, vyvíjí se úplně normálně a je zdravý. Jen má prý menší mozek, ale ten se věkem srovná! Takže jsme rádi, že to naštěstí dopadlo takle..ale ten stres nikomu nepřeji. Takže vím, co jsou lékařské prognosy!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist