Původcem parvovirózy je parvovirus B19 z čeledi Parvoviridae. Vir u člověka nejspíše nevyvolá nemoc, ale pozměňuje jeho genovou informaci. S parvovirem se setkáme na celém světě bez rozdílu vyspělosti nebo izolovanosti země.
K první nákaze běžně dochází v dětství. Polovina dětí do 15 let už má vytvořené protilátky. S věkem promořenost stoupá pomaleji. 40-60 % dospělých má vytvořeno protilátky.
U nás – v mírném klimatickém pásu – infekce obvykle vznikají na jaře, typické malé epidemie se opakují v intervalech několika let.
Parvovirus se šíří kapénkami vzduchem, transfuzí krve nebo plazmy a také vertikální cestou z matky na plod, členové rodiny se infekci spíše nevyhnou.
Nejdříve se virus zmnoží v horních cestách dýchacích, dále se dostává do kostní dřeně, kde se množí v nezralých červených krvinkách a působí přechodný útlum tvorby červených krvinek. Mezi 5. až 12. dnem po nákaze dochází k viremii, virus se šíří do kůže, kloubů a u těhotné ženy transplacentárně na plod.
Obranischopnost organismu viremii ukončí, u části infikovaných osob může dojít ke klinickým projevům, které se objevují kolem 17. dne po nákaze.
V těhotenství je parvovirus největším rizikem v druhém a na začátku třetího trimestru. Vrozenou parvovirózou je plod nejvíce ohrožen při nákaze matky mezi 20. až 29. týdnem těhotenství, k jeho zjevnému poškození dochází asi v 5 % případů. Nejvíce je těhotná žena ohrožena ve styku s dětmi. Většina infekcí nevede ke ztrátě plodu.
Sérologicky je k parvovirové infekci vnímavá asi polovina těhotných žen. Asi u 30 % žen infikovaných parvovirem B19 se infekce během těhotenství přenese na plod. Riziko úmrtí plodu potom činí asi 5 – 9 %. Riziko infekce je největší v letech, kdy jsou epidemie aktivní.
Po průniku placentou se parvovirus množí v kostní dřeni plodu. To zapřičiňuje rozvoj hydropsu plodu, zpomalení nitroděložního růstu, odumření plodu nebo potrat. Při nákaze ve druhém trimestru hrozí větší riziko vzniku hydropsu plodu.
K hydropsu plodu dojde v průměru za šest týdnů od okamžiku infekce matky.
Parvovirus B19 infikuje játra plodu – místo produkce červených krvinek. Následkem těžké chudokrevnosti (anémie) a nejspíše také zánětem srdečního svalu (myokarditidy) dochází ke zduření těla. Obojí zapříčiňuje selhání srdce.
Vrozená infekce plodu může souviset s těžkou anémií a vrozeným chyběním červených krvinek (aplazií erytrocytů).
Každé nejasné onemocnění těhotné ženy, které se projevuje ekzémem, by mělo být sérologicky vyšetřeno na zarděnky a parvovirózu.
Většina případů infekce nevyžaduje specifickou léčku. Izolace nemocných většinou není nutná.
Pracuje se na vývoji vakcíny, která by měla chránit séronegativní ženy, očkované z kraje prvního trimestru, před nadměrným nahromaděním tekutiny v mimocévním prostoru plodu (fetálním hydropsem).
Napsal/a: Klára J.
