Když bolí srdíčko…

Rubrika: Od srdce i od plic

Opět jsem se přesvědčila, že člověk nikdy není dost připravený na to, co mu život přinese. A vždy, když mám pocit klidu a pohody, se „něco“ stane. Můj vnitřní klid je ten tam. Srdíčko se mi svírá, v očích se lesknou slzy a nemůžu se zhluboka nadechnout, nejde to. Znovu se mi potvrzuje, že mezi „vědět“ a „cítit“ není rovnováha…

Stalo se to v pátek. Tento pátek 14. ledna. A přiznám se, že se ve mně všechno vzpírá a hlava nechce přijmout fakta. Jenže nic na tom nezměním. Neumím změnit běh událostí. A budu se s tím muset smířit.

Znali jsme se od roku 1995, pracovali jsme v jedné firmě, takže jsme byli kolegové. Časem, zvláště v posledních letech, jsme si k sobě našli i jinou cestu, než jen tu profesionální. Stali se z nás kamarádi, kteří se spolu smějí, vzájemně si dobírá jeden druhého, svěřují si svá tajemství a vědí o sobě i to, o čem se před rodinou mlčí.

Vídali jsme se každý den, neb jsme spolu chodili na obědy. A protože já nejsem příliš dochvilná, často se stávalo, že můj kolega si mě v době oběda přišel vyzvednout do kanceláře, stál ve dveřích a ukazováčkem pravé ruky si poťukával na hodinky, pusinu roztaženou do úsměvu od ucha k uchu. Byl akurátní. Potrpěl si na „pořádky“. Na rozdíl ode mne. Já ve spěchu oblékala kabát, do kterého mi gentlemansky pomáhal, soukala se do bot a motala se do šály. Otvíral mi dveře a mohli jsme jít poobědvat. Znal mě a tak věděl, že přednáška na téma „jít včas“ je zbytečná. A tak se smál. A já s ním.

V loňském roce si užíval život plnými doušky, dařilo se mu na všech frontách, v práci i v soukromí, myslím, že byl šťastný. Každý den byl pozitivně naladěn, dobrou náladu kolem sebe dokázal šířit jako infekci, byl v úžasné pohodě a kondici. Rád se smál a často mě bavil vyprávěním historek ze svého intimního života, např. jak překvapil svou přítelkyni tím, že ji doma uvítal oděn pouze v zástěře na vaření, co následovalo, už popisovat nemůžu, bylo by to do 18 let nepřístupné. Smála jsem se tak, až mi tuhly mezižeberní svaly. Tímto způsobem procvičoval mou bránici velmi často, dá se říct, že každý den.

Po novém roce nepřišel do práce. Onemocněl. Tak jsem mu poslala smsku ve znění: „Vyhlašuji celostátní pátrání po nezvěstném kolegovi“. Po deseti minutách přilétla odpověď: „Ahoj, zdravím Tě ze špitálu. Každý den mám vyšetření. Snad to nějak zvládnu.“ Hned jsem vyťukala další zprávičku, že ho postrádám, že ho všichni pozdravují a že držím palečky, ať všechno dobře dopadne.
To byla naše poslední výměna. Sice jsem mu ještě několikrát psala, ale už se neozval.
V pátek v noci zemřel.

V poště mám na padesát jeho mailíků, vtipy, které jsem psala na VD, byly od něho. V mobilu mám jeho smsky. Doma mám pod sklem jeho fotky. V kanceláři jeho kalendář. Mám před očima jeho rozesmátý obličej a vidím ty jiskřičky v očích, když mi šeptal: „Život se musí žít.“

Kdybych mohla, křičela bych, že ho chci zpátky. Uvnitř to bolí tak, že bych křičela až do úplného ochraptění. Slzy se mi řinou bez ustání.
Neumím si představit, že budu bez něj.
Strašně mi bude chybět.

A tak posílám tam nahoru, protože bezpečně vím, že je „nahoře“, poslední rozloučení. Děkuji, žes mi dopřál svou přítomnost po patnáct let. Děkuji, žes mě tisíckrát rozesmál. Děkuji, žes mi dokázal poradit ve chvíli, kdy jsem to potřebovala. Měla jsem a mám Tě ráda. A v mém srdíčku zůstaneš napořád.

Napsal/a: Padmé

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (29 vyjádření)

  • Padmé

    Bamisko, děkuji.

  • bamiska

    teda Padmé zase jsi mě přesvědčila jak nádherně umíš psát a vtáhnout do děje, ač bych moc radši ale četla něco moc příjemného a né takovou smutnou zpověď…musím přiznat, že v půlce článku mě běhal mráz po celém těle a slzy mi tekly, je to opět o tom jak je život nspravedlivý a jak nechápu určité věci,je krásné číst jak jsi měla bezvadného přítele a kamaráda, to je dar, který se hned tak někomu nenaskytne….bolí a bude to bolet ještě dlouho….ale víš jak se říká čas je nejlepší lékař, tak časem to přebolí aspoň trochu a budeš na něj vzpomínat s úsměvem a né se slzama v očích….bamiska

  • Padmé

    Hani, děkuji za Tvůj „komentář“, přiznávám se dobrovolně, že jsi mě „donutila“ k úsměvu (tím P.S.).
    Neproklínám osud, to by bylo ode mne troufalé, to si nedovolím. Ale rozumím tomu, jak to myslíš.
    Samozřejmě máš pravdu v tom, že jste ho neznaly, nicméně nikoho nepodceňuji, vím, že každá z Vás si umí představit nebo ví, jaké to je, mít „blízkou duši“ a přijít o ni…

  • Je to smutné….prvních pár týdnů nejde se s tím smířit,proklínáš ten OSUD,proč zrovna ten.Utěšuješ se,že když už to muselo být,že aspoň netrpěl.To je jediná útěcha,která Ti zbývá,abys to nejhorší období předejchala.
    Buď šťastná,že máš tak nádherné vzpomínky,zážitky spojené s ním.Co víc říct….že to chce čas,aby ses s tím smířila? Je to pravda,ale teď je to ještě brzo poslouchat ty „blbé“ rady od těch,kdo stejně nechápou a neznaj jaký to bylo,když Vy dva jste se spolu smáli….
    PS:proboha teď vůbec nemám na mysly co psaly ženský jen se snažím popsat ten pocit,co určitě zažil každý.Tak se drž a věř,bude líp a s úsměvem vzpomínej / určitě to musel být bezva chlap/ a nechtěl by,aby ses tu trápila.

  • Padmé

    Moc Vám všem děkuji za Vaše reakce, za slůvka porozumění a soucítění.

  • Ahoj Padmé,vím,že ti je hodně ouvej,ale věř mi,že kamarád by to tak určitě nechtěl…bude tu ve tvém srdíčku pořád a vzpomínky nevyblednou..posílám ti obejmutí,pohlazení a vyplakej se…zase bude líp..

  • Babi go go
    Babi go go

    Nikdy není člověk připravený na to,co pro něj osud připravil.
    Nikdy se nesmířím s tím,co mi osud vzal.
    Nikdy neříkej nikdy..ale nejde to.
    Je to 11 let co mi Tě osud vzal,stále nám moc chybíš,nikdy nezapomínám.
    Stále mám před sebou jeho obraz,jak říká,mamko žij tento den,jako by byl tvůj poslední….tak žil a odešel i se svým letadlem.
    Každý den ho vídám na nebi…

  • Jovanka

    Padmé, je mi to tak moc líto…. tohle může zmírnit snad jen čas, je to veliká ztráta, blízký člověk, který si s Tebou rozumí a jste na jedné vlně….
    Posílám hodně moc síly a hodně moc objetí aspoň přes net.
    Myslím na Tebe….

  • Člověk se nikdy nesmíří s tím, že ztratil blízského člověka. Jen časem, už to tolik nebolí. Přeji ti Padmé,aby tento čas přišel co nejdřív a vzpomínka na kamaráda, byla klidné pohlazení tvé dušičky.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist