Takto krásně by mohla začínat pohádka. Vzhledem k rozohněným diskuzím na téma „přirozený porod“ na těchto stránkách jsem se rozhodla věnovat trochu času tomuto tématu a na tuto pohádku se podívat trošku více zblízka. Pročetla jsem si zdejší příspěvky na toto téma a reakce na ně. Příspěvky se více méně nelišily v jedné věci a to v tom, že se přikláněly z větší části ke straně zastánců „porodů v nemocnicích“ nebo naopak k „porodům domácím, či v porodních domech“. Jde o velmi žhavé téma, které má své odpůrce i zastánce, a proto se nedivím většině reakcí…
Přestože žijeme v roce 2009, názory na domácí porody, či porody v tzv. porodních domech, jsou stále dost ošidným tématem. Ze stran lékařů, ale i maminek se nesetkávají moc s pochopením. Na jedné straně bijí na poplach lékaři, kteří poukazují na rizika spojená s těmito druhy porodů a na straně druhé jsou skálopevní zastánci přirozených porodů mimo nemocniční zařízení, kteří naopak poukazují na pozitiva, která tyto porody provázejí. Po přečtení článků z obou stran barikády jsem nebyla nijak moudrá. V článcích zastánců se objevuje mnoho informací o tom, proč jsou přirozené porody, bez zbytečných zásahů zdravotníků, tak prospěšné pro matku i dítě (Domácí porod je bezpečný). Jediné, co mě vždy po výčtu pozitiv mrzí, je bohužel hanění té druhé strany. Jestliže se tedy jednalo o článek prosazující přirozený porod, tak někde v článku nebo na jeho konci se vždy objevila bezmezná kritika zdravotnických zařízení a toho co dělají špatně (Bludy pana přednosty). Když se jednalo o článek hájící porody v nemocničních zařízeních, po výčtu pozitiv opět následovala kritika domácích porodů (Porod doma).
Zpočátku to vypadalo, že nenajdu nic, co by alespoň tyto dva znesvářené tábory spojovalo. Sem tam jsem narazila na článek, který alespoň trošku alternativu přirozených porodů doma či v porodních domech připouštěl (Porod doma a Čtvrtina českých žen prý) a předkládal řešení.
V jednom z článků zazněl názor, že většina žen je masově ovlivňována propagací porodů v porodnicích tak, že se nesnaží ani hledat jiná alternativní řešení díky tomu, že jsou zastrašovány možnými riziky spojenými s porodem, takže se raději oddají péči zdravotníků v nemocnicích. Přiznejme si, že rizika tu jsou, ne ve všech případech, ale jsou. Zastánci alternativních porodů poukazují na to, že takový porod samozřejmě není pro každou z žen. Hájí se ale tím, že 80% porodů probíhá přirozeně a normálně a zbylých přibližně 20% sebou nese předem předvídatelné komplikace. Pro tuto menšinu tedy alternativní porod není vhodný, což je logicky pochopitelné. Selekce vhodnosti pokračovala dál. Z těchto 80% rodiček, u kterých je tedy předpoklad „normálního“ nekomplikovaného porodu, se vyselektují ty, které z jakéhokoli osobního důvodu alternativní porody odmítají a nechtějí je a zůstává zlomek těch, které si tuto možnost zvolí. Chvíli zůstaňme tedy u těch, které principiálně z jakéhokoli osobního důvodu alternativní porod odmítají. Docela mě zarazilo, že na www stránkách porodního domu (jediného, který jsem našla, v současné době zde nejsou vedeny porody) bylo důrazně řečeno že:
„Ale také je nutné zdůraznit, že ne pro každou ženu je přirozený porod vhodný. Kromě případů, kdy se dá předem očekávat, že porod nebude probíhat fyziologicky, není přirozený porod vhodný pro ženy:
úzkostné, ustrašené, nesamostatné, nesebevědomé, psychicky labilní, přesvědčené, že porod samy nezvládnou, které věří institucím a autoritám víc než samy sobě, které věří pouze lékařům a jsou odhodlané úplně a pasivně se odevzdat do jejich rukou, rozhodnuté odrodit své dítě zcela bezbolestně pomocí analgetik příp. epidurální analgézie…“
Když jsem to četla, připadalo mi to docela úsměvné v některých bodech a první, co mě napadlo bylo, „k nám mohou jen vyrovnané ženy a labilní hysterky ať si nechají porodnice“. 🙂 Ale to je jen má vsuvka, kterou nechci nikoho popudit. Prostě mi to malinko zavánělo organizovanou sektou, kde žena je přesvědčena, že se nemůže absolutně nic přihodit. Samozřejmě to tak není, na stránkách Porodní dům U čápa naleznete informace, jakým způsobem by mohl být průběh porodu zabezpečen.
Pokud to shrnu, tak kdybych byla ženou, která uvažuje o alternativách porodu, ale nicméně by ve mě byla pochybnost, dost by mě mrzelo, kdyby mě od dveří řekli, že se pro tento druh porodu nehodím. Rozhodně pokud bych byla ženou, která už má za sebou nepříjemný porod a chtěla to zkusit „bezpečně“ jinak, tak bych uvítala maximální podporu a naopak snahu mě špatných pocitů zbavit. Ale od toho teď ještě na chvíli odbočme.
Současnost je taková, že v republice neexistuje regulérní vedení domácích porodů ani fungující porodní domy. Důvody jsou různé, ale pravděpodobnost je nějaká, že třeba jednou obě znesvářené strany naleznou spolehlivá řešení a společnou cestu a za pár let to bude „běžnou“ praxí. Nicméně tu jsou již porodnice, kde se snaží vést porody co nejpřirozeněji, jak to současná situace dovoluje. Zastánci přirozených porodů uvádějí v článcích i výčet porodnic, které inovativní řešení porodů podporují a chválí je za snahu. Těchto zařízení je v republice stále poskrovnu, ale jsou. Skutečností je, že málo žen má možnost si tu „pravou“ porodnici vybrat. Určitě je to škoda.
V jednom z článků mě zamrzela jedna věc. Byly zde statistické výňatky ze zahraničí, kde bylo uváděno, že k úmrtí novorozenců při domácích porodech ve většině případů došlo, pokud dítě mělo nějakou vrozenou vadu. Což je asi pochopitelné, ale zarážející bylo, že ženy, které domácí porod zvolily, věděly o diagnoze dítěte. V tomto případě je to čistý nerozum, pokud žena, která se rozhodne donosit nemocné dítko, ho dokáže vystavit tímto jednáním jisté smrti a znemožní tak odborné ošetření, které by nemuselo vést k tak tragickému konci. Když už dítko donosím, tak mu přeci chci dát alespoň nějakou šanci o svůj život zabojovat a ne ho jen tak zahodit.
Obhájci domácích porodů nemají rádi předkládání těchto případů, ale bohužel jsem nikde nenarazila na oficiální statistiku domácích porodů u nás. Zrovna tak vím, že jsou vady skryté, které jsou odhaleny až po samotném narození dítěte, což mohl být zrovna tento případ. Od tohoto tématu ale dál.
Měla jsem tedy možnost srovnávat pro a proti, která jsou uváděna. Zatím nebylo skoro nic, co by mě tedy přivedlo k porodu doma. Jednak jsem tuto myšlenku musela odsunout z důvodu, že zde neexistuje prakticky žádná legislativa, která by mě chránila v případě tohoto druhu porodu. Spíše se vystavuji riziku. Nicméně domácí porod zařídit i v našich podmínkách lze. Můžete si zajistit porodní asistentku a následně i porodníka, který může být při vlastním porodu přítomen. Vše je ovšem zpoplatněno, neboť díky dnešní vyhrocené situaci, pojišťovny neakceptují a nepodporují tyto zákroky. Tudíž je na matkách, zda jim to finanční situace dovolí a zda v případě krizových situací je možná rychlá přeprava do zdravotnického zařízení. Je to tedy komplikované, ale určitě kdo chce, ten si cestu najde.
Když jsem se tedy probírala dalšími informacemi narazila jsem na jeden článek, který bych vskutku nečekala. Vím, že to tu budu prezentovat jako novinku, a vy už to určitě dávno víte, nebo znáte, ale mě to inspirovalo. Prvotní info jsem získala v článku (Porod dle Leboyera). Tak jak jsem si to pročítala, tak pan Leboyer to měl už tehdy dobře promyšlené. Sice jde o pohodu rodící maminky a prostředí, ve kterém rodí, ale na prvním místě je dítě. Jde hlavně o prostředí a pohodu do kterého se narodí. Nemyslím si, že tím chtěl říci, že proto se musí rodit doma, ale dal mustr pro to, jak by se mělo prostředí přiblížit tomu ideálnímu pro jeho příchod na svět. Pročtěte si tento krátký článek a uvidíte, jaká pohoda na vás dýchne. Porod dle Leboyera by se dal vzít za vzor pro ideální příchod na svět. Existuje i publikace, ale jak jsem pátrala, je prozatím beznadějně vyprodaná. Nicméně pátrat nepřestanu a určitě si ji koupím.
Já sama beru, jako asi většina žen, porod jako přirozenou záležitost. Jak jsem předeslala na začátku, pokud se rozhodneme mít ještě jedno dítko, ráda bych vyzkoušela trošku jiný alternativní způsob porodu. Jak jsem již uvedla výše, domácí porod to asi nebude. Jednak pro důvody, které jsem uvedla, a druhak protože si nedokážu představit, že bych rodila u nás v domě a sousedi to museli poslouchat 🙂 asi bych se ani patřičně neuvolnila.
Nicméně pan Leboyer mě přivedl k jiné myšlence. K porodnici, ve které jsem rodila, nemám výhrady, co se týká vybavení nebo ochoty zdravotnického personálu. V našem zařízení jsou inovativní. Jsou zde k dispozici pěkně zařízené porodní pokoje s vanami, vlastním sociálním zařízením, různými pomůckami pro uvolnění jako je balon, závěsné lano apod. Pokoje jsou příjemné a útulné. Nikdo vás nenutí ležet, můžete chodit nebo se protáhnout, osprchovat se, jít do vany . Tatínek může být přítomen nebo kdokoli jiný z rodiny. Po porodu je možné si zarezervovat rodinný pokoj, kde může být 24 hodin přítomen i otec. Co to má společného s panem Leboyerem? Splňuje to jeden z prvků, tj. příjemné prostředí, kde je možno navodit klid a v rámci možností soukromí. Sice můj první porod neproběhl bez komplikací a skončilo to CS, ale já i dcerka jsme zdravé. Jde o to, že jsem se snažila si důkladně vzpomenout na celý průběh porodu. A jak jsem tak vzpomínala na jednotlivé fáze, tak bych pro příště uvítala alespoň porodní asistentku, která mi pomůže v rámci možností, vést porod dle zásad tohoto pána. Porodní asistentku, která mě bude provázet posledním trimestrem těhotenství, až do porodu.
Proč? Protože některé věci, které se při porodu udály, by asi šly udělat jinak. Přestože první fáze porodu byla poklidná, žádné velké bolesti, dalo se to vydržet. Já tehdy na doporučení sestřiček poslala manžela domů, protože mi bylo řečeno, že to ještě chvíli potrvá. Já si tam v poklidu pochodovala po pokoji, vysprchovala se, houpala se na balonu a nudila se. Jenže situace se pak po půl hodině změnila. Kontrakce nabraly spád a monitorování ukázalo, že to bude rychlejší než se předpokládalo. V tu chvíli bych byla raději, kdyby tam byla osoba, která by třeba toho manžela přivolala, když já nemohla. Plodová voda mi ještě stále neodcházela, ale kontrakce nabraly na intenzitě a pravidelnosti. Přišel mě tedy prohlédnout lékař a navrhl protržení plodových obalů. Vysvětlil mi, že jsem plně otevřená a nic nebrání porodu, že se to tím urychlí. Pak už to šlo ráz na ráz. Bolesti jak čert a já tlačila jak o život za pomocí asistentky, ale nedařilo se. Znovu lékař, který se snažil také pomoci, ale bez výsledku. Zeptal se tehdy, zda můj gynekolog provedl poslední měření hlavičky. Když jsem mu odpověděla že ne, tak mi sdělil, že hlavička je moc velká a neprojde. V této situaci navrhl akutní CS, dokud to ještě jde, aby nedošlo k dalším komplikacím. A bylo vymalováno. Pamatuji si, že sestra mu ještě říkala, zda to ještě nemá zkusit, že na dnešek jsou plánovány další 2 CS, ale odmítl, že v mém případě by to mohlo přivodit další komplikace a pak by už na CS bylo pozdě. Nicméně vše dopadlo dobře, ale chudák manžel dorazil až po.
Po těchto zkušenostech si v tuto chvíli říkám, zda by to příště nešlo třeba i jinak. Jednou si prostě prožít okamžik narození tak, jak to má být. Pokud by mě tedy nečekal podobný problém s velikostí miminka. 🙂 Bylo mi líto, že první a druhou noc jsem nemohla být s dcerkou, i když mi ji nosili každou chvilku, kdykoli se vzbudila. Já druhý den šmajdala jak oživot, jen aby mě odpojili od všech hadiček a já mohla být s ní. Můj zdravotní stav po CS mě hodně omezoval, ale já se snažila a třetí den jsme byly už od rána jen a jen spolu.
Podruhé bych chtěla zažít pohodu. Pokud mě k té pohodě dovede schopná porodní asistentka, se kterou si naplánuji, jak by to mohlo probíhat a co si přeji nebo ne, budu ráda. Každopádně zvolím původní zdravotnické zařízení a věřím, že pokud budu mít reálné požadavky, tak mi vyhoví. Z dostupných informací vím, že v případě bezproblémových průběhů porodu nemají problém s alternativním přístupem a přítomností akreditované porodní asistentky z jiného zařízení.
Co říci závěrem? Diskuze na toto téma na VD mě přiměly se nad tímto tématem zamyslet ze všech stran a pohledů. Pokusím se svému budoucímu děťátku připravit „lepší“ příchod na svět. I když na mé dcerce porod nezanechal žádné následky a je to prostě naše princezna, co kdyby to mohlo být jinak. Dnes už vím, že manžela nenechám odejít. Přítomnost osobní porodní asistentky určitě zlepší pohodu při porodu a s nadhledem dokáže pomoci. Zodpoví vám každý dotaz, nebo odpověď alespoň zprostředkuje. Asi určitě to bude lepší než péče sice obětavé a milé sestřičky, která ale odbíhá k ostatním rodičkám a nemůže se vám od začátku plně věnovat.
Pokud to bude muset dopadnout opět chirurgickým zákrokem, tak to se nedá nic dělat, hlavně aby to bylo ve prospěch děťátka a bylo zdravé. Bude tu ale vědomí, že jsem pro to udělala, co jsem mohla.
Tahle věta bude asi na závěr mluvit za vše:
„Nejšťastnější je však na těle své matky, s hlavičkou na jejím srdci poznává znovu důvěrně známý pravidelný tlukot. Všechno je dokonalé. Vše je v pořádku. Tito dva jsou opět spolu.“
…..prostě pohádka 🙂
Napsal/a: Horempádem
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (53 vyjádření)
Já se v tom pitvám třeba právě proto, že mě to čeká minimálně ještě jednou a chtěla bych (ne…chci) aby to dopadlo pokud možno lépe.
Vlastyčo s tím právem na dobrého lékaře či PA ti dávám za pravdu.
Holky milé,mluvíte mi z duše… Ale čím to je, že se v tom všem tak pitváme… Jaký ten porod vlastně byl a jaký měl být? Proč to prostě nehodíme za hlavu? Jde to tak těžko. Jsou v tom určitě naše pradávné instinkty nebo co. My možná víme i bez těch kurzů, jak to všechno má být… Jenže přijde realita, kdy vás někdo chce odrodit do půl osmé, aby stihl zprávy… Někdo cizí vede VÁŠ porod a na nic se vás neptá. Někdy se to nedaří, ale nikdo (kromě rodiček) se neptá proč. Může to být magnéziem, nefungujícím lisem, velkou hlavičkou,omotanou šňůrou… Nebo taky stresem, prostředím, nepříjemnou sestrou… Kdo ví? Proto děkuji všem schopným porodním asistentkám za jejich práci, za to, že jsou vždy na naší straně. Měly bychom na ně mít stejné právo, jako na bezplatného advokáta!
Horempádem, když tak čtu tvoje příspěvky s problémem vytlačení maličké při porodu. Napadá mě, nemluvil lékař třeba něco o poruše břišního lisu? U prvního porodu jsem měla stejný „problém“. A k tomu křížové bolesti, dle mého neúčinné kontrakce a právě zde lékař říkal, že mám nejspíš poruchu břišního lisu, kdy sice tlačím, ale efekt žádný.
K druhému porodu jsem šla s tím, že to nejspíš dopadne stejně, ale opak byl pravdou. Tlačení mi problém nedělalo, vše proběhlo rychle a skvěle.
Vlastyčko, právě že mám za sebou tři porody, tři různé předporodní kurzy, každý trval 3 měsíce, chodila jsem cvičit, plavat. Bavilo mě to, strach z porodu jsem neměla skoro žádný. A přesto ani jeden porod nebyl podle mých představ, právě že mě štve, že ani ten poslední, o kterém si myslím, že bych ho „dala zfleku“, stačí střet mé neprůbojné povahy s porodnickou mašinérií a je to v háji.
Takže já za sebe si myslím – porod doma určitě ne, ale v porodnici už jedině se svou dulou, která jako můj zástupce by fungovala v kontaktu s personálem. Jenže já už to opravdu zkoušet nechci, přenechám to mladším.
Další problém byl, že jsem na zaplacení porodní asistentky postrádala finance, takže jsem si myslela, že to hravě zvládneme s mým mužem sami. Omyl je pravdou.
Horempádem – jen dodatek k tomu hořčíku, už jsem to někde psala, podle mě jakýkoliv zásah do přirozeného průběhu porodu je špatný a může vést ke zhoršení a komplikacím. U toho třetího jsem opravdu hořčík nebrala celý měsíc před porodem. Poslíčky jsem měla kruté hned, jak jsem ho vysadila, ale i přesto jsem mimčo donosila až do termínu, takže nějaká pravda o jeho zbytečnosti na tom možná bude, jak říkáš ty a Lien, ale i přesto jakmile mi bez svolení píchli vodu, tak kontrakce naprosto přestali, byla jsem nucená tlačit bez stahů, celá zmatená jsem volala, že to nejde, už jsem měla doktora na břiše a malého tlačil ven násilím.
Myslím, že to prostě není jen o hořčíku, celé je to takhle špatně. Troufám si věřit, že pokud by tě nechali tvou holčičku porodit v klidu, bez zásahů, tak bys ji porodila i s větší hlavičkou. Moje známá měla obě děti veliké, chlapeček vážil 4,90, holčička 4,60. Obě děti měly nadprůměrné hlavičky, už od pohledu na ně. Obě porodila krásně bez nástřihu, jen díky tomu, že se její maminka znala s primářem porodnice a měli dohodu, že udělají všechno, jak si ona bude přát. Ač neuznávám závist, tak do dneška jí závidím ty dva nádherné porody, o kterých mluví jako o svých nejkrásnějších zážitcích v životě. To já se pořád užírám myšlenkou, co všechno jsem mohla udělat jinak, být trošku radikálnější…
Tak Vlastyčko, já to chtěla udělat tak, jak píšeš, pěkně s porodní asistentkou, kvalitně se připravit a pak jí i mít u porodu, klidně i doma. Jenže ono, těžko tě někdo bude připravovat na přirozený porod, když už od začátku jsi braná tak, že ty rodit přirozeně stejně nebudeš. A příště? Netuším, kdo by mě připravil a taky jak na to co bude.
Vlastyčko, tak já si myslela, že je to „tak samozřejmé a přirozené“, že to dám „zfleku“. Omyl a chyba lávky 🙂 Neříkám teorii jsem měla vyběhanou i načtenou, ale v momentě, kdy se do toho začali vehementně montovat, tak veškeré představy o bezproblémovém porodu o kterém jsem byla utvrzována, šly vniveč.
Příště bych to právě řešila soukromou PA, která by se mi pověnovala a vše se mnou před porodem probrala. Pokud to půjde , tak bych chtěla mít vlastní PA i při porodu. Prostě mi vadí, že se na mne vystřídaly asi čtyři a absolutně nemohli mít dokonalý přehled o tom co se děje. Připadala jsem si prostě hrozně.
Ahoj! Teda toto je velice zajímavý a rozsáhlý článek i následná diskuze… Samotnou by mě zajímalo, proč je některý porod „pohádkový“ a jiný ne – a jak je to vlastně s tím hořčíkem a veškerou tou chemií v těle (ať už vlastní nebo dodanou). Rodila jsem 2x a i s odstupem času mi zůstává spousta otazníků. Chápu, že někdo touží po porodu doma už jen z toho důvodu, že se prostě nechce nechat semlít tou nepochopitelnou nemocniční mašinérií. Někdo zase potřebuje jistotu, že doktoři pomůžou a zachrání všechno… Já jsem tak někde mezi 🙂 Jediné, co k celému tématu cítím potřebu dodat, je zdůraznit důležitost předporodní přípravy (a to nejen pro prvorodičky). Z vlastní zkušenosti vím, že je dobré neupnout se pouze k hledání teoretických informací, k výběru (či odmítnutí) porodnice a sumírování porodních plánů, které nakonec zůstanou stejně jen na papíře. Nešetřila bych už nikdy na čase ani penězích a vybrala si kvalitní kurz, pravidelné cvičení a v ideálním případě i skvělou porodní asistentku. Co myslíte vy? Je pro vás porod tak přirozený a samozřejmý,že ho dáte „z fleku“ nebo je to těžká zkouška, na kterou je třeba se připravit, protože reperát neexistuje… ?
Matildo, já myslím, že se tu nikdo nechce přít o pozotivní účinky ať už indikace magnezia nebo neustálého ležení při rizikovém těhotenství. Jen prostě jisté věci by se měly dělat s mírou. Mám taky známou, která čekala dvojčátka a už někde od pátého měsíce ležela v nemocnici. Porodila o 4 týdny dříve a světe div se kluci měli každý po třech kilech 😀
Jen je asi nutné říci, že věci by se neměly globalizovat a ke každé ženě by bylo lépe přistupovat jako k individuu. Mě tvrdlo bříško a jen velmi mírně se mi zkrátil čípek. Pravdou je, že než mi nasadil magnezium, tak mi bylo až kolikrát špatně od těch neustálých stahů. Brala jsem třikrát denně po dvou tabletách a hooodně to ustoupilo. Hořčík zabral ale musela jsem hodně ležet. Když jsem byla aktivní, tak ani hořčík nezabíral. Vidíš a donosila jsem až do druhého termínu.
Jen jak jsem psala v mém případě braní magnezia do poslední chvíle mohlo způsobit, že se svaly nebyly schopny zmobilizovat, abych byla sto normálně porodit. Určo na to mohla mít i velikost dcerky vliv, ale to už je jen spekulace. Nikdo mi po porodu řádně nepopsal,proč k sekci nutně muselo dojít. Jenže jako šťastná mamča zdravého dítka se v tu chvíli nikdo nepídí.
Lien, zkracování čípku určitě není normální v 14. týdnu těhotenství. Placenta se mi rozrůstala v porodních cestách, odtud ty stahy, které na to vlastně upozornily. Jinak o tom taky nechci polemizovat, víceméně o této problematice zas tolik informací nemám, jen tolik, že třeba moje sestřenice před 14 dny porodila dvojčátka v 33. týdnu a to už měsíc předem ležela v porodnici s nohama nahoře s infuzí magnezia, protože čípek otevírající se od 26. týdne taky asi není v pořádku. Takže jestli jsou nebo nejsou tyto metody už pasé, to nevím, vím jen, že porodila zdravé děti vážící 1,50 a 2 kila a ležením jim dala větší šanci na přežití. Nevím, jak by ses v takové situaci chtěla zachovat ty, jestli bys to nechala přírodě, víceméně tvoje věc a asi znám i tvoji odpověď. A třeba by ti to i vyšlo, o tom se opravdu nechci přít.
Lien, víš to s tím hořčíkem mě napadlo až před pár dny. Tak nějak jsem prostě o tom celém dumala a tohle mě napadlo. Už jsem to chtěla hodit jako dotaz do poradny. Pravdou je, že nejde o to, že bych stahy necítila, ony byly, ale zpočátku než do mě píchli tu úžasnou „urychlovačku“, tak jsem měla pocit, jako když vím, že mám tlačit, ale nejde to, jak bych si představovala. To že si tento stav lékaři způsobili indikací léků sami, to těžko někdo přizná.
Dobrá, dcerka měla větší hlavičku a vážila bez mála 4 kg, ale prostě mám neodbytný pocit, že bych ji porodit zvládla. Nepřipadá mi normální po dvou hodinách na porodním pokoji začít porod urychlovat a přitom vědět, že to ničemu nepomůže.
Bohužel toto se člověl dopídí až zkušeností. Přístě, pokud by se mělo opakovat omezování stahů magneziem, tak ho budu brát max do 36 týdne a pak už to nechat na přírodě. Spíš pak budu pátrat čím magnezium z těla odbourat.
Bylo to celkem stresující vědět, že musím tlačit, že tlačím, ale necítím, že by to mělo efekt. Prostě jsem cítila, že v těle není ta správná síla, která by to zvládla. Dobrá, dopadlo to dobře, ale příště ne děkuji.
Ještě ale, jestli jsi měla pocit, že od čtvrtého měsíce rodíš, tak samozřejmě chápu, že jsi jedla hořčík. Já žádné stahy nebo něco nepozorovala, takže mě připadalo, že mi vnucuje něco, co je nesmysl. Pokud ty jsi cítila, že je to pro tebe pomoc, tak je to v pořádku.
Matildo, to by bylo zase nadlouho, zašití čípku už se ukázalo jako nesmysl, tím myslím, že už i doktoři to konečně ví. Ležení nepomůže ničemu, to už taky ví, i když to asi ještě nepřiznají, zkracování čípku je normální, ale taky jsem si to vyposlechla a taky jsem měla strach na záchodě zatlačit, taky jsem měla jíst magnesium nebo potratit, nestalo se ani to ani to. Pak jsem četla o paní, co chodila otevřená asi na 3 cm více než měsíc nebo dva nepamatuju se přesně, ale čípek prostě už neměla vůbec (zdroj už si nepamatuju, možná Porodní příběhy – Aperio??)doktorka při kontrolách jí říkala, jaké má děťátko vlásky a ještě přenášela, takže o tom to fakt není, s tím s tebou souhlasím.
Lien, můžu tě ujistit, že i s hořčíkem jsem měla klidně 30 i víc stahů denně, a ke konci 7. měsíce už opravdu pořádných. Dávaly mi zabrat, musela jsem je prodýchávat. Takže o tom to není. Bez hořčíku jsem měla strach zajít i na záchod, každý schod, každé zvednutí ze židle, z gauče byl jeden stah. A od čtvrtého měsíce, to není normální. Čípek se začal sám otvírat, musela jsem zůstat ležet na dva týdny. No a pak ten hořčík. Není všechno špatné, jak si myslíš. Byla jsem ráda, že nemusím brát horší svinstva a že nemusím na zašití čípku. Tož tak.
Mobile Sliding Menu