Takto krásně by mohla začínat pohádka. Vzhledem k rozohněným diskuzím na téma „přirozený porod“ na těchto stránkách jsem se rozhodla věnovat trochu času tomuto tématu a na tuto pohádku se podívat trošku více zblízka. Pročetla jsem si zdejší příspěvky na toto téma a reakce na ně. Příspěvky se více méně nelišily v jedné věci a to v tom, že se přikláněly z větší části ke straně zastánců „porodů v nemocnicích“ nebo naopak k „porodům domácím, či v porodních domech“. Jde o velmi žhavé téma, které má své odpůrce i zastánce, a proto se nedivím většině reakcí…
Přestože žijeme v roce 2009, názory na domácí porody, či porody v tzv. porodních domech, jsou stále dost ošidným tématem. Ze stran lékařů, ale i maminek se nesetkávají moc s pochopením. Na jedné straně bijí na poplach lékaři, kteří poukazují na rizika spojená s těmito druhy porodů a na straně druhé jsou skálopevní zastánci přirozených porodů mimo nemocniční zařízení, kteří naopak poukazují na pozitiva, která tyto porody provázejí. Po přečtení článků z obou stran barikády jsem nebyla nijak moudrá. V článcích zastánců se objevuje mnoho informací o tom, proč jsou přirozené porody, bez zbytečných zásahů zdravotníků, tak prospěšné pro matku i dítě (Domácí porod je bezpečný). Jediné, co mě vždy po výčtu pozitiv mrzí, je bohužel hanění té druhé strany. Jestliže se tedy jednalo o článek prosazující přirozený porod, tak někde v článku nebo na jeho konci se vždy objevila bezmezná kritika zdravotnických zařízení a toho co dělají špatně (Bludy pana přednosty). Když se jednalo o článek hájící porody v nemocničních zařízeních, po výčtu pozitiv opět následovala kritika domácích porodů (Porod doma).
Zpočátku to vypadalo, že nenajdu nic, co by alespoň tyto dva znesvářené tábory spojovalo. Sem tam jsem narazila na článek, který alespoň trošku alternativu přirozených porodů doma či v porodních domech připouštěl (Porod doma a Čtvrtina českých žen prý) a předkládal řešení.
V jednom z článků zazněl názor, že většina žen je masově ovlivňována propagací porodů v porodnicích tak, že se nesnaží ani hledat jiná alternativní řešení díky tomu, že jsou zastrašovány možnými riziky spojenými s porodem, takže se raději oddají péči zdravotníků v nemocnicích. Přiznejme si, že rizika tu jsou, ne ve všech případech, ale jsou. Zastánci alternativních porodů poukazují na to, že takový porod samozřejmě není pro každou z žen. Hájí se ale tím, že 80% porodů probíhá přirozeně a normálně a zbylých přibližně 20% sebou nese předem předvídatelné komplikace. Pro tuto menšinu tedy alternativní porod není vhodný, což je logicky pochopitelné. Selekce vhodnosti pokračovala dál. Z těchto 80% rodiček, u kterých je tedy předpoklad „normálního“ nekomplikovaného porodu, se vyselektují ty, které z jakéhokoli osobního důvodu alternativní porody odmítají a nechtějí je a zůstává zlomek těch, které si tuto možnost zvolí. Chvíli zůstaňme tedy u těch, které principiálně z jakéhokoli osobního důvodu alternativní porod odmítají. Docela mě zarazilo, že na www stránkách porodního domu (jediného, který jsem našla, v současné době zde nejsou vedeny porody) bylo důrazně řečeno že:
„Ale také je nutné zdůraznit, že ne pro každou ženu je přirozený porod vhodný. Kromě případů, kdy se dá předem očekávat, že porod nebude probíhat fyziologicky, není přirozený porod vhodný pro ženy:
úzkostné, ustrašené, nesamostatné, nesebevědomé, psychicky labilní, přesvědčené, že porod samy nezvládnou, které věří institucím a autoritám víc než samy sobě, které věří pouze lékařům a jsou odhodlané úplně a pasivně se odevzdat do jejich rukou, rozhodnuté odrodit své dítě zcela bezbolestně pomocí analgetik příp. epidurální analgézie…“
Když jsem to četla, připadalo mi to docela úsměvné v některých bodech a první, co mě napadlo bylo, „k nám mohou jen vyrovnané ženy a labilní hysterky ať si nechají porodnice“. 🙂 Ale to je jen má vsuvka, kterou nechci nikoho popudit. Prostě mi to malinko zavánělo organizovanou sektou, kde žena je přesvědčena, že se nemůže absolutně nic přihodit. Samozřejmě to tak není, na stránkách Porodní dům U čápa naleznete informace, jakým způsobem by mohl být průběh porodu zabezpečen.
Pokud to shrnu, tak kdybych byla ženou, která uvažuje o alternativách porodu, ale nicméně by ve mě byla pochybnost, dost by mě mrzelo, kdyby mě od dveří řekli, že se pro tento druh porodu nehodím. Rozhodně pokud bych byla ženou, která už má za sebou nepříjemný porod a chtěla to zkusit „bezpečně“ jinak, tak bych uvítala maximální podporu a naopak snahu mě špatných pocitů zbavit. Ale od toho teď ještě na chvíli odbočme.
Současnost je taková, že v republice neexistuje regulérní vedení domácích porodů ani fungující porodní domy. Důvody jsou různé, ale pravděpodobnost je nějaká, že třeba jednou obě znesvářené strany naleznou spolehlivá řešení a společnou cestu a za pár let to bude „běžnou“ praxí. Nicméně tu jsou již porodnice, kde se snaží vést porody co nejpřirozeněji, jak to současná situace dovoluje. Zastánci přirozených porodů uvádějí v článcích i výčet porodnic, které inovativní řešení porodů podporují a chválí je za snahu. Těchto zařízení je v republice stále poskrovnu, ale jsou. Skutečností je, že málo žen má možnost si tu „pravou“ porodnici vybrat. Určitě je to škoda.
V jednom z článků mě zamrzela jedna věc. Byly zde statistické výňatky ze zahraničí, kde bylo uváděno, že k úmrtí novorozenců při domácích porodech ve většině případů došlo, pokud dítě mělo nějakou vrozenou vadu. Což je asi pochopitelné, ale zarážející bylo, že ženy, které domácí porod zvolily, věděly o diagnoze dítěte. V tomto případě je to čistý nerozum, pokud žena, která se rozhodne donosit nemocné dítko, ho dokáže vystavit tímto jednáním jisté smrti a znemožní tak odborné ošetření, které by nemuselo vést k tak tragickému konci. Když už dítko donosím, tak mu přeci chci dát alespoň nějakou šanci o svůj život zabojovat a ne ho jen tak zahodit.
Obhájci domácích porodů nemají rádi předkládání těchto případů, ale bohužel jsem nikde nenarazila na oficiální statistiku domácích porodů u nás. Zrovna tak vím, že jsou vady skryté, které jsou odhaleny až po samotném narození dítěte, což mohl být zrovna tento případ. Od tohoto tématu ale dál.
Měla jsem tedy možnost srovnávat pro a proti, která jsou uváděna. Zatím nebylo skoro nic, co by mě tedy přivedlo k porodu doma. Jednak jsem tuto myšlenku musela odsunout z důvodu, že zde neexistuje prakticky žádná legislativa, která by mě chránila v případě tohoto druhu porodu. Spíše se vystavuji riziku. Nicméně domácí porod zařídit i v našich podmínkách lze. Můžete si zajistit porodní asistentku a následně i porodníka, který může být při vlastním porodu přítomen. Vše je ovšem zpoplatněno, neboť díky dnešní vyhrocené situaci, pojišťovny neakceptují a nepodporují tyto zákroky. Tudíž je na matkách, zda jim to finanční situace dovolí a zda v případě krizových situací je možná rychlá přeprava do zdravotnického zařízení. Je to tedy komplikované, ale určitě kdo chce, ten si cestu najde.
Když jsem se tedy probírala dalšími informacemi narazila jsem na jeden článek, který bych vskutku nečekala. Vím, že to tu budu prezentovat jako novinku, a vy už to určitě dávno víte, nebo znáte, ale mě to inspirovalo. Prvotní info jsem získala v článku (Porod dle Leboyera). Tak jak jsem si to pročítala, tak pan Leboyer to měl už tehdy dobře promyšlené. Sice jde o pohodu rodící maminky a prostředí, ve kterém rodí, ale na prvním místě je dítě. Jde hlavně o prostředí a pohodu do kterého se narodí. Nemyslím si, že tím chtěl říci, že proto se musí rodit doma, ale dal mustr pro to, jak by se mělo prostředí přiblížit tomu ideálnímu pro jeho příchod na svět. Pročtěte si tento krátký článek a uvidíte, jaká pohoda na vás dýchne. Porod dle Leboyera by se dal vzít za vzor pro ideální příchod na svět. Existuje i publikace, ale jak jsem pátrala, je prozatím beznadějně vyprodaná. Nicméně pátrat nepřestanu a určitě si ji koupím.
Já sama beru, jako asi většina žen, porod jako přirozenou záležitost. Jak jsem předeslala na začátku, pokud se rozhodneme mít ještě jedno dítko, ráda bych vyzkoušela trošku jiný alternativní způsob porodu. Jak jsem již uvedla výše, domácí porod to asi nebude. Jednak pro důvody, které jsem uvedla, a druhak protože si nedokážu představit, že bych rodila u nás v domě a sousedi to museli poslouchat 🙂 asi bych se ani patřičně neuvolnila.
Nicméně pan Leboyer mě přivedl k jiné myšlence. K porodnici, ve které jsem rodila, nemám výhrady, co se týká vybavení nebo ochoty zdravotnického personálu. V našem zařízení jsou inovativní. Jsou zde k dispozici pěkně zařízené porodní pokoje s vanami, vlastním sociálním zařízením, různými pomůckami pro uvolnění jako je balon, závěsné lano apod. Pokoje jsou příjemné a útulné. Nikdo vás nenutí ležet, můžete chodit nebo se protáhnout, osprchovat se, jít do vany . Tatínek může být přítomen nebo kdokoli jiný z rodiny. Po porodu je možné si zarezervovat rodinný pokoj, kde může být 24 hodin přítomen i otec. Co to má společného s panem Leboyerem? Splňuje to jeden z prvků, tj. příjemné prostředí, kde je možno navodit klid a v rámci možností soukromí. Sice můj první porod neproběhl bez komplikací a skončilo to CS, ale já i dcerka jsme zdravé. Jde o to, že jsem se snažila si důkladně vzpomenout na celý průběh porodu. A jak jsem tak vzpomínala na jednotlivé fáze, tak bych pro příště uvítala alespoň porodní asistentku, která mi pomůže v rámci možností, vést porod dle zásad tohoto pána. Porodní asistentku, která mě bude provázet posledním trimestrem těhotenství, až do porodu.
Proč? Protože některé věci, které se při porodu udály, by asi šly udělat jinak. Přestože první fáze porodu byla poklidná, žádné velké bolesti, dalo se to vydržet. Já tehdy na doporučení sestřiček poslala manžela domů, protože mi bylo řečeno, že to ještě chvíli potrvá. Já si tam v poklidu pochodovala po pokoji, vysprchovala se, houpala se na balonu a nudila se. Jenže situace se pak po půl hodině změnila. Kontrakce nabraly spád a monitorování ukázalo, že to bude rychlejší než se předpokládalo. V tu chvíli bych byla raději, kdyby tam byla osoba, která by třeba toho manžela přivolala, když já nemohla. Plodová voda mi ještě stále neodcházela, ale kontrakce nabraly na intenzitě a pravidelnosti. Přišel mě tedy prohlédnout lékař a navrhl protržení plodových obalů. Vysvětlil mi, že jsem plně otevřená a nic nebrání porodu, že se to tím urychlí. Pak už to šlo ráz na ráz. Bolesti jak čert a já tlačila jak o život za pomocí asistentky, ale nedařilo se. Znovu lékař, který se snažil také pomoci, ale bez výsledku. Zeptal se tehdy, zda můj gynekolog provedl poslední měření hlavičky. Když jsem mu odpověděla že ne, tak mi sdělil, že hlavička je moc velká a neprojde. V této situaci navrhl akutní CS, dokud to ještě jde, aby nedošlo k dalším komplikacím. A bylo vymalováno. Pamatuji si, že sestra mu ještě říkala, zda to ještě nemá zkusit, že na dnešek jsou plánovány další 2 CS, ale odmítl, že v mém případě by to mohlo přivodit další komplikace a pak by už na CS bylo pozdě. Nicméně vše dopadlo dobře, ale chudák manžel dorazil až po.
Po těchto zkušenostech si v tuto chvíli říkám, zda by to příště nešlo třeba i jinak. Jednou si prostě prožít okamžik narození tak, jak to má být. Pokud by mě tedy nečekal podobný problém s velikostí miminka. 🙂 Bylo mi líto, že první a druhou noc jsem nemohla být s dcerkou, i když mi ji nosili každou chvilku, kdykoli se vzbudila. Já druhý den šmajdala jak oživot, jen aby mě odpojili od všech hadiček a já mohla být s ní. Můj zdravotní stav po CS mě hodně omezoval, ale já se snažila a třetí den jsme byly už od rána jen a jen spolu.
Podruhé bych chtěla zažít pohodu. Pokud mě k té pohodě dovede schopná porodní asistentka, se kterou si naplánuji, jak by to mohlo probíhat a co si přeji nebo ne, budu ráda. Každopádně zvolím původní zdravotnické zařízení a věřím, že pokud budu mít reálné požadavky, tak mi vyhoví. Z dostupných informací vím, že v případě bezproblémových průběhů porodu nemají problém s alternativním přístupem a přítomností akreditované porodní asistentky z jiného zařízení.
Co říci závěrem? Diskuze na toto téma na VD mě přiměly se nad tímto tématem zamyslet ze všech stran a pohledů. Pokusím se svému budoucímu děťátku připravit „lepší“ příchod na svět. I když na mé dcerce porod nezanechal žádné následky a je to prostě naše princezna, co kdyby to mohlo být jinak. Dnes už vím, že manžela nenechám odejít. Přítomnost osobní porodní asistentky určitě zlepší pohodu při porodu a s nadhledem dokáže pomoci. Zodpoví vám každý dotaz, nebo odpověď alespoň zprostředkuje. Asi určitě to bude lepší než péče sice obětavé a milé sestřičky, která ale odbíhá k ostatním rodičkám a nemůže se vám od začátku plně věnovat.
Pokud to bude muset dopadnout opět chirurgickým zákrokem, tak to se nedá nic dělat, hlavně aby to bylo ve prospěch děťátka a bylo zdravé. Bude tu ale vědomí, že jsem pro to udělala, co jsem mohla.
Tahle věta bude asi na závěr mluvit za vše:
„Nejšťastnější je však na těle své matky, s hlavičkou na jejím srdci poznává znovu důvěrně známý pravidelný tlukot. Všechno je dokonalé. Vše je v pořádku. Tito dva jsou opět spolu.“
…..prostě pohádka 🙂
Napsal/a: Horempádem
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (53 vyjádření)
Je úplně jedno, kdy hořčík vysadíš, důležité je, že děloha netrénovala, tak jak měla a je to potom poznat. Jó, oni si nás doktoři na ten porod pěkně připraví.
Anonymní – vaginální vyšetření v době porodu, tj. kontrolovat postup porodu PA může, zda může dělat i nástřih hráze ale nevím.
Můj Dr. říká, že užívání těch multivitamínových tablet (pro těhulky) v těhu může ovlivnit velikost plodu, prý hodně ovlivnit. Tak nevím, já je brala v těhu, prcek měl 3660g a 52 cm (stejně jako dcera u které jsem ale nic neužívala). Těžko říct….
Jinak k těm císařům – ono to není vysloveně zakazázané, ale nedoporučuje se to, ale jak píše Horempádem, podala to správně – vždy závisí na zhodnocení předchozích těhu a porodů, důvodů které vedly k císaři/císařům atd. Jednou je to operace a je tam tedy určité procento rizika „komplikací“ při normálním porodu. Moje ségra např. měla oba syny císařem – první protože byl zadečkem, takže to byla indikace a druhý jí už lékař doporučil právě vzhledem k prvnímu císaři (vzhledem k tomu, že ségra rodila tam, kde dělá sestru a trochu tomu taky rozumí a ty doktory zná x let, nepředpokládám, že by si chtěli nějak ulehčit práci apod.). Ale jak píšu, jde o zhodnocení stavu, individuálního stavu, nelze usuzovat podle ostatních těhulek, každá žena je jiná apod.
Horempádem – k tomu se taky přidám – u prvního těhu jsem vyfásla hořčík v 6.měsíci kvůli brzkým kontrakcím, kterých bylo opravdu přes den požehnaně. Nikdo mi neřekl o tom, že bych je měla nějakou dobu před porodem vysadit, porod byl opravdu strašný, kontrakce velmi silné, ale kraťoučké, během nich jsem se vůbec nestačila otvírat. Píchali do mě jakési injekce, pravděpodobně oxitocin, no hrůza. O tom vysazení jsem se dozvěděla až po nějaké dlouhé době, že se opravdu nesmí brát až do konce těhu, protože může způsobit problémy při porodu, kontrakce nejsou, jaké by měly opravdu být a stahy nezvládají vypudit dítě.Během druhého těhu jsem bohužel vyvásla hořčík už ve 4.měsíci, protože jsem prostě dostávala stahy – ano, už tak velmi brzy. Ale sama jsem ho vysadila zhruba na začátku 9.měsíce. A musím říct, že to bylo opravdu znát, ale těžko posoudit, protože každý porod může být jiný z mnoha různých důvodů. U třetího dítěte se vše opakovalo, mám podle lékaře dráždivější dělohu, takže jsem vyfásla hořčík opět, ale tentokrát jsem to braní opravdu flinkala, vzala jsem si ho jen párkrát za týden a od 35.týdne už vůbec ne.
Horempádem, já, jakožto člověk, který chtěl domácí porod, vím, že PA nebude doma rodit se ženou, která brala hořčík, protože nemusí docházet, v důsledku ochablosti svalstva ke správným kontrakcím, takže tvá dedukce je naprosto správná.
Sončo, no tak vidíš. Už tak dokonale si to nepamatuji, ale nejspíš jsem ho vysazovala ž tak dva týdny před porodem. Prostě mi řekl, že mám dobrat ono balení a pak už s tím přestat a ono to vyšlo právě těsně před porodem. Nemám dojem, že po několika měsíčním braní těchto léků na uvolnění svalů by bylo tělo schopno je za tak krátkou dobu vyloučit a připravit se na porod. Proto možná z počátku jsem měla ty bolesti tak minimální.
Horempádem, my do toho prostě nevidíme a musíme těm doktorům věřit. Jenže čím déle jsem na VD, tím víc oblastí (díky vám) k té nedůvěře objevuji.
Taky jsem brala hořčík, ale Dr. říkala, že jen do 35. týdne, pak zase vysadit. Nějak jsem vyvodila, aby mohly nastat normální kontrakce. A teď jsem zase v moudrých knihách četla, že tvrdnutí břicha je normální příprava těla na porod. Když to beru podle sebe, tak mi začalo tvrdnout v polovině těhotenství, ale když se na to Dr. neptala, tak jsem to neřešila a neporodila jsem. Ptala se někdy po 30. týdnu, a pak jsem to magnezium vyfasovala.
Sončo zrovnatak mě napadla ještě jedna souvislost s porodem, který jsem absolvovala a určo mi k tomu může říci někdo něco, kdo tomu rozumí.
Jde o to, že od nějakého 6-tého měsíce těhotenství mi mudr naordinoval Magne B6, kvůli tomu že mi tvrdlo bříško více než bylo zdrávo. Takže to bylo kvůli tomu, aby se svaly uvolnily a přestaly stahy. Užívala jsem ho po zbytek těhotenství. Docela by mě tedy zajímalo, jestli tato medikace nemohla spíše ovlivnit mou schopnost dítko vytlačit, když to bylo potřeba. Že třeba svaly díky těmto práškům byly tak uvolněné, že nebyly schopné žádného řádného stahu, tak aby mohl proběhnout porod normál.
Jinak Sončo něco jsem si o tom vyhledala. Údajně za komplikovaný porod u prvorodičky lze považovat ten, když dítě má obvod hlavičky 36 cm a více. Dcerka měla 38. Nevím ale nemohu se zbavit dojmu, že na tom mohou mít podíl i ony léky.
Horempádem, tak jsem si to s chutí ještě jednou přečetla a napadla mě otázka, jestli měla malá skutečně příliš velkou hlavičku, když se narodila?
Anonymní, zkusila bych se obrátit na dobrou porodní asistentku, lékaři se učí ze stejných knih, nic moc jiného vám neřeknou. Zakázáno to určitě není, rozhodnutí je na vás. Podepíšete třeba revers. Já jsem se nechala ukecat na císařský řez, a dodnes toho lituji, při komplikaci se dá udělat akutní cř. Doporučila bych vám Ivanu Konigsmarkovou, podlě mě je nejzkušenější.
Ahojky Anonymní, tak o zákazu nic nevím. Myslím, že to závisí na stavu v jakém je děloha po předchozích dvou sekcích. Na to by měl ale dokonale odpovědět váš gynekolog, který vám zajisté dělal kontrolní UZ jizvy (jizev). Pokud jste po této zdravotní stránce v pořádku, tak by s tím snad problém být neměl a mělo by se to přinejmenším zkusit, ale samozřejmě nevím, jaká byla indikace k předešlým dvěma sekcím, které vám byly provedeny.
Zkuste si o tom promluvit v jiné nejbližší porodnici s nezávislým lékařem, uvidíte co vám řekne. Na diskuzích občas čtu, že maminky, které mají za sebou sekci, pak absolvují bez problémů normální porod. Zase ale záleží na porodnickém zařízení a na přístupu lékařů k vašemu problému.
Hodně štěstí
Chci se zeptat podrobněji,autorka uváděla,že zná někoho po 2 císařích kdy proběhl spontální porod 4,3 kg dítě.
Já jsem také po dvouch císařích,jeden císař před 18 lety a druhý před 7 lety.Čekám třetí dítě a lékaři mi nechtějí dovolit rodit přirozeně,že je to údajně v celé české republice zakázané.Já chci rodit přirozeně.Na císaře nemám dobré vzpomínky.Myslím.že by to bylo možné?Nemáte na někoho kontakt kdo s tím má zkušennosti?
Děkuji
Přečetla jsem si článek o porodu v Novém Jičíně a s politováním musím říct, že do dnešního dne se nic nezměnilo. Pravda, nově vydláždili porodní sál, pořídili nové žaluziem, ale přístup personálu, konkrétně sester neboli PA hotová katastrofa. Časté vaginální vyšetření PA, nemá tohle dělat doktor? Automatický nástřih, nevlídné zacházení, na Vaše dotazy Vám nikdo neodpoví, prostě Vás berou jako kus, ne jako člověka. Zbytečné monitorování plodu, při kterém se nesmíte ani pohnout, manžela k Vám nepustí, to až v úplném závěru. Neustále Vás okřikují,po porodu Vám dítě nepřiloží, ale okamžitě ho odnesou. Nikdo s Vámi nevede dialog, když jsem předem řeklam, že nástřih nechci, okřikli mě, že já do toho nemám co mluvit.Dítě vážilo 2,80, takže nástřih úplně zbytečný, akorát stres a zbytečné bolesti.Navíc nástřih v Novém Jičíně provádí sestra, je to vůbec legální,doktor Vás příjde akorát zašít. Natali
Hoj, tak to vyznělo trochu jinak, než jsem měla v úmyslu 🙂 … rodila jsem nakonec v porodnici se svou porodní asistentkou … na porod doma jsem se necítila a ve Vrchlabí jsem našla to, co jsem hledala. Myslím si, že optimální pro ty, kteří nejsou unešené z císařů, sterility, dolsinů, epidurálů a bílých plášťů by byla možnost porodů se známou PA v porodnicích, ale na to teď není ani prostor, ani zkušený personál. K porodním domům – já osobně nevidím velký rozdíl mezi porodem doma a v PD (mimo to, že člověk neplaší sousedy ;). K té charakteristice rodičky v PD – já to vnímám tak, že ta žena by si měla být jista svou věcí i jejími riziky, přijmout za to zodpovědnost. Kamča
Anonymní, nechceš se zaregistrovat a poslat o domaporodu podrobný článek? Moc bych ocenila, kdyby se na VD něco takového objevilo a konečně jsme měly konkrétní srovnání s porodem v porodnici.
Taky připíšu, kamarádka měla dítě KP a ještě šlo nožičkou napřed, jasný císař, ale díky tomu, že se dostavila k porodu pozdě, tak se doktorovi nechtíc podařilo odrodit ji normálně.
Článek mě moc potěšil a rozhodla jsem se, že také přispěji. Když mi bylo 15 let shlédla jsem nějakou náhodou dokument, na kterém byl zachycen porod podle pana Leboyera – bylo moc krásné sledovat čerstvě narozené miminko, které se jen tak klidně a zvědavě rozhlíží 🙂 V 29 jsem měla nějaké zdravotní komplikace, díky kterým jsem začala brát lékaře s rezervou (schválně neříkám nedůvěřovat, jen nedůvěřovat slepě, prostě přemýšlet vlastní hlavou). Ve 33 jsem otěhotněla a hledala co chci – prošla jsem si spoustu článků, zjistila, že Pražské porodnice jsou přeplněné a nápad pana Leboyera tam ještě nedorazil. Na informativní schůzce v porodnici ani nepředstírali alternativy a jasně řekli, že u nich budu muset jako prvorodička rodit vleže, že mě nastříhnou, píchnou plodovku a placentu vybaví oxytocinem. Nelíbilo se mi to a pod tímto tlakem jsem přemýšlela o porodu doma – ne z přesvědčení, spíš jsem neviděla jiné řešení. Nakonec jsem dala na osobní doporučení a svůj cit. Rodila jsem mimo Prahu se svou porodní asistentkou a nebyl to jednoduchý porod, šlo to hodně pomalu a měla jsem celou dobu křížáky. Ale mohla jsem porodit vkleče, nástřih nebyl potřeba a moje dcera (3,35) se mi těsně po porodu v náručí zvědavě, přemýšlivě a klidně rozhlížela 🙂 Na porod vzpomínám s láskou a těším se, že jestli k nám přijde ještě nějaké miminko 🙂 … a teď se omlouvám, ale dovolím si dovětek, doufám, že nevyzní nějak přehnaně, když použiji takové trochu extrémní příklady – dítě 4,3 kg bez nástřihu – spontální bezproblémový porod po 2 císařích – 4,25 KP spontálně – vše bez koplikací. Proč to zjevně jde (všechny osobně znám) a doktoři tvrdí, že to není možné?
Hm, já ať hledám, jak hledám, stále přicházím maximálně na dámy, které nespokojené s první porodnicí šly do jiné. To byl i můj případ a byla jsem nakonec velmi spokojená. Rodit doma mi přijde(pokud to někdo opravdu necítí) nepřiměřeně radikální řešení.
Sončo, přesně tak jsem si to řekla i já. Porod je vždycky náročná záležitost. Ale věřím, že při jistém nevhodném zacházení to může být těžko překonatelné.
Taky jednu znám. Ale možná si to časem rozmyslí.
Na druhou stranu může být porod veden tak, aby žena vůbec připustila , že už nikdy rodit nebude? Osobně jsem si po prvním porodu řekla, že to ještě jednou zvládnu.
Pamino, možná jednu znám 🙂
Pamino, hned jsem si na jednu vzpomněla, ale je to až po druhém dítěti. Některé zkušenosti jsou asi opravdu hodně drsné. Ale já bych spíš hledala lepší porodnici.
Mobile Sliding Menu