Zvykáme si na mateřskou školu

Začal nový školní rok a školky jsou opět plné dětí. Najdeme mezi nimi nejen „staré mazáky“, ale i nováčky. Jak jim pomoci, aby nástup do mateřské školy zvládly co možná nejlépe?

Adaptační období, kterým nové děti ve školce procházejí, má u každého jiný průběh. Někdo se promění v „slzavé údolí“ a odmítá komunikovat s učitelkou a ostatními dětmi, jiný se rychle „oklepe“ a přivykne si na nové věci.

Adaptace, proces přizpůsobování se a zvykání na nové skutečnosti, sám o sobě není ničím patologickým a patří k životu. Podle psycholožky Václavy Masákové z pedagogicko-psychologické poradny v Praze k adaptaci dochází při každé životní změně. Každý z nás ale změnu zpracovává jinak. „U malého dítěte je to složitější v tom, že dítě změnou, kterou mu přinesl přechod do mateřské školy, přijde o tu základní jistotu blízkého okolí, v němž se dokázalo orientovat a kde byly věci, na které si už zvyklo a kterým rozumělo. Najednou je v neznámém prostředí a musí se s ním nějak vyrovnat.“

To, jak dítě proces přivykání na mateřskou školu zvládne, závisí (mimo jiné) na jeho věku. „Jinak to bude zpracovávat tříleté dítě, které bylo do té doby jenom s maminkou, a jinak dítě o rok a půl starší, které už jezdilo za babičkou a dědečkem a má za sebou zkušenost nějaké částečné změny,“ vysvětluje PhDr. Václava Masáková. Dodává, že změna související s nástupem do mateřské školy vždy pro dítě představuje určitý náraz a že vždycky záleží i na jeho emoční stabilitě a jistotě. Neznamená to ale, že úzkostné dítě bude automaticky změnu snášet hůř, jen bude mít trochu jiné projevy. Navíc je třeba si uvědomit, z čeho úzkost pramení – pokud je dítě nejisté, protože mu doma chybí pevný řád a režim, může se přechodem do mateřské školy, kde je jasné, že „teď se jde ven“ a „teď si budeme hrát“, naopak uklidnit, neboť získá dosud chybějící životní jistotu, dodává k tomu psycholožka.

Pavla Petrů-Kicková, která je ředitelkou mateřské školy ve Strančicích, má s adaptací nováčků bohaté zkušenosti. Říká, že se s adaptačními problémy setkává zejména u dětí, jež doma mají mladšího sourozence – možná trochu žárlí na bratříčka nebo sestřičku, závidí, že bude mít celé dopoledne maminku jen pro sebe.

Jak to bylo s Haničkou?

Když tříletá Hanička nastoupila do mateřské školy, bylo to pro celou rodinu dost náročné. Její maminka nechtěla ztratit zajímavé zaměstnání, a tak po tříleté rodičovské dovolené zapsala dcerku do školky.

Holčička ale byla velmi malá, bylo pro ni náročné zvládnout nutnou sebeobsluhu, ve školce plakala a chtěla být doma s maminkou. Naštěstí nemusela ve školce spát, rodiče domluvili, že ji bude vyzvedávat babička.