Zvykáme si na mateřskou školu

Rubrika: Předškolní vzdělávání

Začal nový školní rok a školky jsou opět plné dětí. Najdeme mezi nimi nejen „staré mazáky“, ale i nováčky. Jak jim pomoci, aby nástup do mateřské školy zvládly co možná nejlépe?

Adaptační období, kterým nové děti ve školce procházejí, má u každého jiný průběh. Někdo se promění v „slzavé údolí“ a odmítá komunikovat s učitelkou a ostatními dětmi, jiný se rychle „oklepe“ a přivykne si na nové věci.

Adaptace, proces přizpůsobování se a zvykání na nové skutečnosti, sám o sobě není ničím patologickým a patří k životu. Podle psycholožky Václavy Masákové z pedagogicko-psychologické poradny v Praze k adaptaci dochází při každé životní změně. Každý z nás ale změnu zpracovává jinak. „U malého dítěte je to složitější v tom, že dítě změnou, kterou mu přinesl přechod do mateřské školy, přijde o tu základní jistotu blízkého okolí, v němž se dokázalo orientovat a kde byly věci, na které si už zvyklo a kterým rozumělo. Najednou je v neznámém prostředí a musí se s ním nějak vyrovnat.“

To, jak dítě proces přivykání na mateřskou školu zvládne, závisí (mimo jiné) na jeho věku. „Jinak to bude zpracovávat tříleté dítě, které bylo do té doby jenom s maminkou, a jinak dítě o rok a půl starší, které už jezdilo za babičkou a dědečkem a má za sebou zkušenost nějaké částečné změny,“ vysvětluje PhDr. Václava Masáková. Dodává, že změna související s nástupem do mateřské školy vždy pro dítě představuje určitý náraz a že vždycky záleží i na jeho emoční stabilitě a jistotě. Neznamená to ale, že úzkostné dítě bude automaticky změnu snášet hůř, jen bude mít trochu jiné projevy. Navíc je třeba si uvědomit, z čeho úzkost pramení – pokud je dítě nejisté, protože mu doma chybí pevný řád a režim, může se přechodem do mateřské školy, kde je jasné, že „teď se jde ven“ a „teď si budeme hrát“, naopak uklidnit, neboť získá dosud chybějící životní jistotu, dodává k tomu psycholožka.

Pavla Petrů-Kicková, která je ředitelkou mateřské školy ve Strančicích, má s adaptací nováčků bohaté zkušenosti. Říká, že se s adaptačními problémy setkává zejména u dětí, jež doma mají mladšího sourozence – možná trochu žárlí na bratříčka nebo sestřičku, závidí, že bude mít celé dopoledne maminku jen pro sebe.

Jak to bylo s Haničkou?

Když tříletá Hanička nastoupila do mateřské školy, bylo to pro celou rodinu dost náročné. Její maminka nechtěla ztratit zajímavé zaměstnání, a tak po tříleté rodičovské dovolené zapsala dcerku do školky.

Holčička ale byla velmi malá, bylo pro ni náročné zvládnout nutnou sebeobsluhu, ve školce plakala a chtěla být doma s maminkou. Naštěstí nemusela ve školce spát, rodiče domluvili, že ji bude vyzvedávat babička.

 

 

autor: Marie Těthalová, Informatorium, 7/2007
Jedná se o ukázku z časopisu Informatorium 3-8, vydává Portál

Napsal/a: Mgr. Marie Těthalová

Toto taky stojí za přečtení!

Ako láskou a prijatím rozpustiť detský hnev či zlú náladu

Bol piatok trinásteho. Po náročnom týždni s nadšením odchádzam z práce a stretávam sa s Elou a jej otcom (mojím

Čtu dál →

Píšete omluvenky z plavání?

Představte si, že vaše dítě je sportovní anti talent, nebo „koordinační psanec“ neumí ani jezdit na kole, nemá moc vlohy

Čtu dál →

[Soutěž] Bombarďák – Čtvrtek

Bombarďák vydal nové album. A co je nejlepší? Že ho teď 2 z vás můžou vyhrát v naší soutěži

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Lien

    no tak píše o mém dítěti, chtěla jsem to přečíst, mě spíš překvapilo, že to vůbec zalepovala

  • aha, tak to jo… 🙂
    zalepené obálky vždycky lákají… 🙂

  • Lien

    babofko, ona ale právě chodí moc ráda, když marodí je smutná. že tam nemůže, když ještě nechodila, tak vždycky htěla jít s nimi když šly kolem nás na procházce, prostě se jí tam líbí, takže jsem z toho názoru učitelky trošku v šoku. Zeptala bych se jí, jenže ono to bylo v zalepené obálce, tak se nechci přiznávat, že jsem se koukala.

  • Lien, malý chodil první rok do jiné školky, než chodí dnes a mám pocit, že si tam za celý rok nezvykl. Nikdy tam nechodil rád. Tehdy jsem si myslela, že si už zvykl, ale dnes když vidím, jak je v této školce šťastný, tehdy vlastně jen „přežíval“ a já to neviděla. A nedokážu říct, že by prostředí bylo horší, učitelky zlé, děti zlé, fakt nevím. Holt mu to prostě nesedlo a nebo hrál svoji roli i věk.
    Pro dítě je to každopádně změna. Není středem pozornosti (nebo jedním ze dvou či 3 středů), ale jedním z 8-20 na jednu učitelku. Děsné. Navíc se musí podřídit řádům, které ve školce jsou, což doma taky prakticky odpadá a není problém uzpůsobit domácí program více potřebám jednotlivého dítěte než ve školce… Chce to holt čas…

  • Lien

    Také jsem žila v představě, že si malá na školku zvykla velice dobře, že se tam těší a ani slzičky nikdy nebyly, Učitelka ale na přihlášku do PPP napsala, že se adaptovala s velikými problémy :-(, horší možnost už byla jen neadaptovala se, tak nevím podle jakých měřítek se vlastně adaptace určuje jaké jiné projevy, než pláč a nechuť do školky chodit, může ještě špatná adaptace mít, protože tohle se u nás prostě vůbec nedělo.

  • tak tohle musím zaťukat:-) toto,,období“ zvládáme velmi dobře..řekla bych,že prcek dokonce líp než maminka:-) K

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist