Nástup do školky je velkou změnou nejen pro děti, ale i pro celou rodinu, jedná-li se samozřejmě o první dítko… Maminky do té doby tráví s dítětem většinu času na rodičovské dovolené a najednou přijde změna v podobě pravidelné docházky do první vzdělávací instituce – mateřské školy. Mnoho maminek má obavy z toho, jak dítě odloučení od nich zvládne, zda by ještě neměly být raději s dítětem doma, zda bude dítě ve školce spokojené…
První den docházky do školky je určitě náročný pro dítě, pro maminku (dokonce i pro paní učitelky). Přináším vám několik rad, které by přechod z rodinného do školního prostředí měly všem zúčastněným usnadnit. Jako ředitelka MŠ si myslím, že tak nějak už vím…
Každé dítě je úplně jiné, některé zvládne přechod bez jediné slzičky, jiné propláče celý první měsíc. S tím je nutno počítat. Přesto jsem za svou praxi nepotkala dítě, které by si nakonec na školku nezvyklo a nezadaptovalo se, takže to chce jenom ze začátku trochu trpělivosti na všech stranách a vše dopadne dobře.
Důležitým bodem číslo jedna je: MAMINKY HLAVNĚ KLID – neděje se nic hrozného a nepatřičného, pouze nastala ta chvíle, kdy se dítě začíná začleňovat do školního prostředí, tudíž je to situace veskrze pozitivní a tak k tomu musíte přistupovat. Vaši nervozitu dítě vycítí a ovlivní i jeho pohodu.
Postupujte zhruba takto:
Po příchodu do školky najděte dítěti jeho značku, ukažte mu ji a převlékněte ho a ukliďte mu věci v šatně, pak jděte do příslušné třídy, představte dítě paní učitelce. Domluvte se s ní , kdy si pro dítě přijdete – první den můžete ve většině školkách kdykoli, ideální je, pokud můžete přijít po obědě a nenecháte dítě hned ve školce spát. Řekněte i dítěti, kdy ho vyzvednete (nevadí, že zatím moc nechápe časové rozpětí, i tak je to pro ně uklidňující informace). Dejte dítěti pusu a klidně s úsměvem odejděte. (Pokud chcete plakat, tak až z dohledu dítěte.)
Někdy nastane ale neideální situace – dítě křičí, nechce se vás pustit, odmítá vejít do třídy a tak podobně.
Vhodná řešení:
1. Zůstaňte v klidu, pravděpodobně vás jenom zkouší, co vydržíte. Klidně mu vysvětlete, že je ve školce, že křik je zbytečný, předejte ho paní učitelce, dejte mu pusu a řekněte mu, v kolik ho vyzvednete a odejděte, zbytečně se neotáčejte, nevracejte, už jste se rozloučili, teď jdete pryč a přijdete v dohodnutou dobu.
2. Pokud dítě předat nejde, drží se vás jako klíště a stále vřeští, tak je ideální, pokud ho od vás paní učitelka jemně odtrhne, vy pak v klidu řekněte dítěti ahoj, přijdu za dvě hodiny (nebo po obědě) a odejděte. Rozhodně se v žádném případě nevracejte zkontrolovat, jestli dítě přestalo plakat, dodržte dohodnutou dobu a pro dítě přijďte, jak jste se domluvili ve školce.
3. Pokud je pláč dítěte opravdu hrozný, třeba již celou cestu z domova, napište paní učitelce číslo, na které vám může zavolat, předejte dítě jako viz výše a odejděte a buďte raději v blízkosti školky. Paní učitelky vám mohou v případě potřeby zavolat a můžete si dítě vzít první den už třeba po půl hodince a postupně dobu prodlužovat, nebo si domluvit individuální adaptační program.
Každopádně dítěti neustupujte, dodržujte pravidelnou docházku, nepoužívejte školku jako formu odměny nebo trestu (třeba: když budeš hodný, nemusíš zítra do školky apod.). O školce a paní učitelkách mluvte hezky a nadšeně, podporujte neformální kontakty dítěte se spolužáky, pokud je to možné. Také je dobré nevodit dítě na poslední chvíli, ale přijít s časovou rezervou na klidné předání dítěte, abyste nebyli ve zbytečném stresu. Určitě dbejte na to, aby dítě mělo všechno, co má mít (bačkorky, pití apod.), abyste nevytvářeli zbytečné problémy. Někdy je dobré dát dítěti nějakou hračku z domova, jestliže to školky povolují.
Některé školky umožňují pobyt rodiče s dítětem ve třídě, ze své pracovní zkušenosti bych to spíše nedoporučila, většinou to jenom prodlouží adaptační proces. Mnohem lepší je strávit s dítětem ve školce nějakou dobu, když si pro něj odpoledne přijdete, společně si můžete prohlédnout obrázky, které dítě za den namalovalo nebo co vytvořilo a postavilo…
Přeji pevné nervy a úspěšný začátek vašeho prvního školního roku.
Napsal/a: Zuzana Svobodová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Lituji každého malého dítěte, které je takhle necháno samotné, bez někoho, s kým se cítí v bezpečí a komu věří. Představa, že jsem malá, sama mám jít poprvé do cizího prostředí, mám strach z neznámého, když jsem doteď byla zvyklá na milující náruč mámy a příbuzných, pláču, bojím se.. a někdo cizí mě „jemně (nebo nejemně) odtrhne“ od někoho, kdo je pro mě středobodem světa, komu bezmezně věřím a vím, že mě vždycky chrání a já jen můžu sledovat, jak odchází a nechává mě tam napospas mému zoufalství? Děkuji pěkně, ale tohle svým dětem nikdy neudělám – důvěra je moc křehká věc. Věřím, že „až dozrají, odpadnou samy“. Od dětí vyžadujeme respekt k nám, ale my je respektovat nemusíme? Proč? Smutné..
Dobry den, doufam, ze se s touto pani reditelkou, ani se skolkou, ktera zastava tyto nazory, nikdy nepotkame. Nechat dite samotne v cizim prostredi, kdyz place? To je velky podraz. Ano, vsechny deti si zvyknou….ale ja myslim, ze se spis zlomi. At zijou nekontaktni pristupy, vyplakavani v kocarku, v postylce, choditka, visitka, sunary, …atd. Mile maminky, jde to i jinak! Naslouchejte svym detem a nedelejte na ne podrazy. My rodice jsme pro ne operny bod, nekdo komu bezmezne veri, pokusme se jim nelhat a nepodrazet je. Tento clanek je z meho pohledu strasny. Prala bych si, aby ho nikdo necetl a nikdo se jim neridil:)
Já přeju pevné nervy všem dětem které se dostanou k vaší blízkosti. To co zde radíte je pro dítě prachsprostý podraz a je mi úzko si jen představit odejít od dítěte které mě potřebuje. Jemné odtrhnutí si prosím představujete jak?! Jsem šokovaná že je tohle někdo schopen doporučit jako zdravý postup na návyk do školky.
u nás taky dostali první den bonbon, ale všichni ho měli ve skříňce a Máťa mi dokonce zakázal rozbalit mu ho v šatně, protože paní učitelka říkala, že až venku ze školky – na cestě domů nebo doma… dnes už bonbon nebyl
DreamAl, ano, bohužel s těmi bonboby je to normální :-(, a není to jen na uvítanou, takhle debilně si je uplácejí přes celý den a malá mi pak chodila domů nacpaná bonbokama a jak utržená z řetězu. Paradoxně si pak na ní stěžovali, že je neposedná, o pití, ze kterého mi při ochutnání zatrnulo jak bylo přeslazené ani nemluvím.
Náš Štěpa šel včera poprvé do školky a byla jsem nemile překvapena jednak tím, že dostal od paní učitelky na uvítanou bonbon (normálně mu je nedáváme), jednak tím, že mají sice v jídělníčku napsanou zeleninu na každou svačinku i oběd, ale ani včera ani dnes ji ve skutečnosti nedostali. Je to normální?
Pěkný článek, pro nás vhod ;-).
Náš maličký je většinou v kolektivu ok, ale asi před půl rokem se začal šíleně stydět a tak ať dojdeme kamkoliv, musím s ním nejprve k hračkám i já a pak se po nějaké době osmělí. U kamarádky to bývá krátká doba, ve cvičení s dětmi atp.to bývá déle, ale pořád mě po očku špizluje, jestli může to a ono. Doufám, že předání s tím jeho styděním neuspěchám, nerada bych to pokazila.
Mobile Sliding Menu