Má se dítě v mateřské škole učit? Samozřejmě!

Práce učitelky v mateřské škole vyžaduje hodně sil a jsou k ní potřeba nejen všestranné dovednosti, ale také zkušenost. O tom, co se budoucí učitelky učí během studia a jak by měla vypadat jejich práce s dětmi, jsme si povídali s Janou Kropáčkovou z PedF UK Praha.

V čem podle vás spočívá hlavní smysl mateřské školy?

Vypadá to jako jednoduchá otázka… Je to oáza dětství, most mezi rodinou a školou. Vrátím se ke slovům Zdeňka Matějčka, který říkal, že kdyby mateřská škola nebyla, musely by si ji děti vytvořit. Mateřská škola nabízí dítěti bezpečné a podnětné prostředí a také skupinu vrstevníků. Myslím si, že to je nenahraditelné, přirozené a hravé prostředí, které základní škola dětem už nenabízí. Do školky děti navíc nemusejí. Z pohledu rodičů je mateřská škola místem, kde je o dítě postaráno, v podstatě se jedná o veřejnou službu. A to vyplývá i ze školského zákona a z RVP PV. Z pohledu pedagogů je mateřská škola začátkem celoživotního vzdělávání.

Má se dítě ve školce učit, nebo se učitelka má především snažit rozvíjet jeho potenciál?

Má se dítě v mateřské škole učit? Samozřejmě! Vždyť dítě se učí už od narození, dokonce se učí ještě dříve, v prenatálním věku. Takže ano, učit se má; jde ale o to, jak. Mateřská škola je prostředí, kde je možné učit se hrou, prožitkem, spoluprací s ostatními, kdy jde k učení využívat různé situace. Hodně záleží na tom, jaká forma se zvolí. Nemělo by to vypadat tak, že děti celé dopoledne sedí u stolečků. Ideální je, když se střídají řízené aktivity se spontánní hrou.

Rozvoj osobnosti dítěte stojí na učení, odhalování jeho potencialit a jejich rozvíjení. V mateřské škole by dítě mělo získat chuť po dalším poznávání, chuť spolupracovat, komunikovat, mělo by se zde připravit na budoucí život, prostě by zde mělo získat základ pro budoucí vzdělávání. Pevné základy, poznání, že učení může být zábava a že je nedílnou součástí našeho života.

To je docela složitý úkol, protože dnes se nepracuje s jednotlivými složkami výchovy, ale všechno, o čem mluvíte, by mělo prolínat vším, co se v mateřské škole dělá. To je asi pro učitelku docela náročné, co myslíte?

Ano, je to velmi náročné. Ale pokud je na to učitel dobře připraven, je to zralá osobnost, člověk, který tu profesi chce dělat, je to pro něj přirozené. Ostatně dětská skupina k tomu učitele sama vede. Samozřejmě se nedá přesně naplánovat, že v jeden den splním řekněme deset daných cílů. Děti jsou přirozené, reagují na běžné podněty…

I na atmosférické tlaky.

Ano, je to tak. Učitelka musí být velmi tvořivá, aby dokázala postupně plnit jednotlivé dílčí cíle a úkoly, ale zároveň musí umět reagovat na situaci a také někdy improvizovat.

K tomu ale učitelka musí děti dobře znát.

Základem je pedagogická diagnostika, a to především průběžná. Učitelky mateřské školy mají v této oblasti mnoho výhod. Například s dítětem pobývají velmi dlouhou dobu, někdy s ním během dne prožijí víc jeho bdělého stavu než jeho vlastní rodiče. Učitelka dítě vidí v průběhu několika měsíců i let, navíc vnímá celou skupinu, takže si může uvědomit, že dítě nějak „vybočuje“ z toho, co je pro jeho věk běžné. Učitelka mateřské školy je v denním kontaktu s rodiči, takže může proniknout i do problematiky výchovných přístupů jednotlivých rodin. Proto má velmi komplexní obraz o každém dítěti. Netvrdím, že je nezastupitelná, ale vím, že může využít zcela specifické podmínky, které jí umožňují poznat dítě do hloubky. A na základě toho si pak může přichystat konkrétní vzdělávací činnost.

S tím, co učitelka o dítěti zjistí, by podle mého názoru měla i nějak pracovat, třeba by si to měla i psát. Co si o tom myslíte?

Samozřejmě že lidská paměť je omezená, takže by si opravdu měla něco psát. Na druhou stranu bych nerada viděla, aby se mateřská škola stala nějakým administrativním prostředím, kde se budou jen vypisovat formuláře. Učitelky mají k dispozici různé materiály k zachycení vývojové úrovně dítěte. Pedagogickou diagnostiku provádějí vlastně denně na základě pozorování, ale i v průběhu rozhovorů s dětmi, analýzou dětské kresby atd. Často se na pedagogické praxi setkávám s tím, že si mateřské školy vytvářejí svoje vlastní záznamové archy, kam zaznamenávají vývoj dítěte. Některé učitelky vytvářejí portfolia jednotlivých dětí – ukládají dětské práce, zaznamenávají tam vývoj v různých oblastech. Některé učitelky pořizují i fotografie nebo videozáznamy. Tyhle materiály slouží jako podklad pro pedagogickou diagnostiku, která se pak obejde bez nějakých tabulek. Každá učitelka volí při zaznamenávání vývoje dětí cestu, která je jí nejbližší. Učitelce s delší praxí stačí při zaznamenávání jen jednotlivé body, kdežto začínající učitelka si vede záznamy podrobnější.

Napsal/a: Mgr. Marie Těthalová