Dvě různé cestičky vedoucí k suchým spoďárkům

Rubrika: Výchova podle...

baby with pot and toySama za sebe bych napsala… Co dítko to úplně jiná zkušenost. Musím říct, že moje maminka mi vždycky říkala, že holky jsou na „tohle“ šikovnější. Zatím se její slova vyplnila… aspoň u nás doma.

Domula je narozená v dubnu, a tak jak se před jejím prvním rokem udělalo tepleji, tak na zkoušku šup dolů s plínkama. Vůbec jsem to nehrotila a čekala, jak se k tomu postaví malá. Jakmile se jí poprvé podařilo vyčůrat do nočníku, tak pak strašně rychle věděla co a jak. S plným nočníkem jsme obešly celou rodinu a patřičně jsme všichni chválili, chválili a chválili. Horší situace byla, když jsem od ní na chvilku odešla a ona ten plný nočník chtěla babičce ukázat sama.
Dál už pokračovat nemusím, že??? :o)))) Mnohokrát jsem přemýšlela co je horší… jestli komplet politá Domča a cestička čůránků za ní, nebo jen počůraný kalhotky a tepláčky :o)
Myslím, že prvotní její říkání o čůrání znělo aa :o) A pak už to byla zkomolenina slova čůrat. Na tohle byla fakt šikula.
Noční plínky nám trvaly do dvou a půl roku. V noci vypila s kojen. láhve strašně moc čaje a taky to podle toho ráno vypadalo. Pak si jednou prokousla dudlík a tak jsem toho ihned využila. Láhev jsem vyměnila za hrníček. A ejhle… jeden den suchá plínka, druhej den suchá plínka… po pátým dnu jsem malé oznámila: „Už jsi veliká a šikovná holčička a tak by jsi to mohla zkusit bez plínky. Co ty na to???“ Jako na malou holčičku tahle věta vždycky zabrala… a i tehdy zabrala :o) Prostě najednou jsme byly bez plínek. Nevím proč, ale dnes už ta věta na Domču nějak nezabírá :o)

S odstupem času jsem slýchávala, jaké mají maminky problémy s plínkama a čůráním… a s tím vším okolo. Protože jsem byla asi moc pyšná, že já jsem takové problémy neměla… tak za trest se mi narodil Honzík a jeho čůrací manýry mi ničí moje nervy:o)
Honzík je prostě pohodář a lenoch!!!

Malinko odbočím jen pro dokreslení Honzíkové povahy. Pediatrička byla na mrtvici, že Honzula nechtěl lézt po čtyřech. Tak jsme museli jezdit na rehabilitace a na cvičení. Poprvé nám rehab. sestra ukázala cviky, co s ním mám cvičit. Když jsem je doma s malým cvičila, tak po třetím opakování cviku tam synáček nastavil ruku ještě dřív než mu reflex dal příkaz. Dal si to nějak v hlavině do kupy a nechtělo se mu padat z kleku na ručky, tak je tam už dával hned při zvedání. Při druhé návštěvě na rehabkách to sestře povídám a pak názorně ukazujeme. Sestřička se pousmála a říká: „Ty jsi teda takový šikula ???!!!“ S úsměvem vzala naši kartu a dopsala diagnózu… lenost!!! :o) Víc jsme jezdit a cvičit nemuseli.
Od roku jsme nachodili za ruku snad milión kilometrů. Malej byl na sebe tak strašně opatrnej, že se sám pustil až v 18 měsících.
Dětskou skluzavku poprvé sjel až ve třech a půl letech. Ale na co je kladívko a jak se zatloukají hřebíky, uměl už v roce a půl :o)

Protože jsem od malinka věděla, že je to strašnej pohodář, tak mě ani ve snu nenapadlo, že bych v roce mohla zkusit dát pryč plínky. Prostě jsem necítila, že by to zvládl.
Čekala jsem do dalšího jara (v květnu měl dva roky) a pak pomalu začala. To jsem ještě netušila, co mě čeká a jak toho svýho drobečka naučím čůrat.

Nevím proč, ale na nočník mi Honzík za nic nechtěl sednout. Už jsem přesvědčila i Domulu, aby si na něho sedala… nic. Společné čůrání s tatínkem taky nemělo valné odezvy. Vůbec mu nevadilo, že je počůraný a studí ho to.

Tři týdny jsem vydržela Honzíka několikrát denně komplet od pasu dolů převlíkat. Nejvíc mě vytáčelo, že jsem se ho zeptala a on tvrdošíjně tvrdil, že nechce čuat (čůrat). Někdy se počůral hned jak jsem se otočila, někdy i dvě tři minutky počkal, aby nečůral v mé přítomnosti :o) Ze začátku se mi ho podařilo párkrát odlovit a vyčůral se na kytičku, na broučka, na mravence atd. Pak se něco stalo a já jsem ho nemohla donutit se vyslíct a jít to aspoň zkusit.
Už jsem začala mít „myšky“, že je nějak nemocný a nepozná, kdy se mu chce. Fakt jsem z toho byla vyřízená.
A tak jsem si jeden den dala předsevzetí, že tomu prostě příjdu na kloub.
Sedla jsem si na dvůr a celý den jsem pozorovala malýho. Ani jsem se nenamáhala ho zkoušet dávat čůrat. Prostě jsem ho nechala a trpělivě bez řečí jsem ho několikrát za ten den převlíkla.
Pak přišel blesk z čistého nebe… Honzík stojí uprostřed dvora a má na tváři blažený výraz. V životě bych nevěřila, že dítko může mít takový výraz uspokojení. Té malé věčně pročůrané, terorizující obludce se to normálně líbí!!! Líbí se mu to, že mu teče teploučko po nožkách. No, já snad nevěřím vlastním očím!!!

Protože jsem tomu nechtěla uvěřit, tak jsem ještě celý další týden Honzíkovi domlouvala a zkoušela a zkoušela… a ono pořád nic, nic, nic!!!
Po měsíci mírumilovného boje jsem se už opravdu vztekla a přiznala, že si v tom prostě libuje.
Ač šíleně nerada, jsem po dalším počůrání na něho zvýšila hlas a malinko mu lupla na prdelku. Za půl hoďky jsem sklízela ovoce… Honzík si SÁM řekl. A pak zbytek dne se už nepočůral. Druhý den to zase zkusil a následoval lupaneček a pak už jsem měla doma broučka, co si umí říkat sám :o)

Jenže tím čůrací manýry nekončí :o(
Nikdy jsem ho nedonutila na nočník. První tři týdny jsme za jakéhokoliv počasí lítali na čůrací místečko… i ráno v pyžámku… šup dolů s plínkou a čůrat na travičku. Když už pršelo druhý den a já stále lítala přes půl dvora na čůrací místo, tak jsem se vztekla po druhé. Protože je to mamánek, tak jsem ho dle svého čůracího vzoru naučila čůrat na záchodě, neb na mužský čůrací vzor ještě neměl výšku.
O noční plínce raději psát nebudu, protože to už by nebyl román, ale přirovnala bych to k seriálu :o)

Děkuji všem, kteří jste hrdinně dočetli až sem. A jestli si myslíte, že čůrací manýry tímto skončily… šeredně se pletete!!!

V květnu bude Honzíkovi 5 let. Ještě letos v lednu jsem řešila jeho potřebu jít čůrat. Prostě když se mu chce, tak přešlapuje a tancuje na místě a prostě nejde. Tvrdí mi, že se mu nechce a za dvě minuty vystřelí jak šíp na záchod a … má samo mokro ve slipech.
Prostě jsem ho v tom i nechala a je mu to nevadilo. Protože je to už chytrolín, tak si začal pro slipy a tepláky demonstrativně chodit sám.
Od domlouvání, šíleného chválení za suché slipy přes mlčky přecházející mokré slipkové situace jsem ze sebe udělala opět matku furii. Jednou, dvakrát a co myslíte???? Je klid a sucho ve slipech!!! :o)
Noční počůrávací manýry následovaly hned posléze.V téhle situaci jsem si moc jistá nebyla, ale zoufalé skutky si žádají zoufalé činy. Ráno ze mě byla laskavější furie a… už přes měsíc máme suchou postel.

Já jsem prostě jaksi maximálně naladěná na svoje děti a tak opravdu vím, že se malýmu to počůrávání fakt líbilo. A tahle tvrdší cesta byla jediným řešením. Ale přesto přes všechno, minimálně 4x do týdne Honzíka pochválím za nepočůranou postýlku a skoro každý večer chválím jen za jedny slipy.

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v březnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse Z plínky na nočník nebo do 18. 3. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: Suodal

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Váš článek se mi velice líbil a moc mi to připomíná mého dvouletého syna,který odmítá chodit na nočník,už se těším až bude tepleji a vyzkoušíme chodit bez plínky.

  • Lien

    To je fakt legrační, taky jsem si toho všimla, jen nevím, jestli i na moravě je rozdíl mezi pindou a pinďou :-))))))))))

  • Anonymní

    Mariko, až jsem se lekla toho slova v první větě; vypadl tam háček nad „d“ :-)))

    Marina

  • Jo Soudal, náš Honzík taky nechtěl držet pindu, i když nemluví, tak prostě sám, to on si ho drží ukázkově:-)
    No měla bych se začít věnovat nočnímu čůrání, ale asi jednoduché to nebude, ráno má plínu plnou a to po obědě už několikrát spal bez plíny, no uvidím, jakou budu mít náladu v létě prát pořád počůrané ložní prádlo………….a ta fůrie jsem občas i já, hlavně, když to bojkotuje třeba půl dne a v klidu kaká i čůrá do punčošek, slipky mu ještě nedávám, tam by byl zaručený výsledek ve slipech, než by to stáhl………..to zuřím a zuřím, jako bejk:-)

  • Mariko, máš ty ale šikovnýho synka:o) A jsem ráda, že sis stihla vypít „se mnou“ kafíčko:o)…to mě těší:o)

    Králíčku, no jak se dělá laskavá fůrie?!….už při nočním převlíkání čůrací havárky ze sebe uděláš hudrujícího krocana. Ale jen tak lehce, aby jsi nenarušila noční spánek. Ale zase natolik, aby to vnímal, že se něco děje. Ráno, až když už jsou všechny probouzecí rituály za váma….i když Dominik teda žádnej pomalej rozjezd nemá, že:o)…tak si zahraješ na rozžhavený kamínka a pořád přikládáš a přikládáš, až je z tebe láskyplná stále milující, rozlícená saň:o)
    Víš nikdy bych to neudělala, kdybych si nebyla jistá, že to fakt zabere. Honzík si v tom počůrávání liboval!!! Musela jsem se opravdu přesvědčit a být si na 100% jistá, že chápe a vnímá co po něm chci…tedy aby se v noci nepočůrával.
    Nejsem si zcela jistá, že to na toho tvýho paličatýho Budulínka zabere:o)…asi víš i proč.
    A k tomu držení pindíka….to jsem si taky říkala, že mu ho budu snad držet i v dospělosti:o) Za nic na světě si ho Honzík nechtěl při čůrání držet sám. Nikdy jsem se nedopídila proč. Ale o letních prázdninách byl zlom a Honzík mou asistenci už nevyžadoval.
    Králíčku, když já si myslím, že Domča z toho musí asi vyrůst…tak jako ze všeho – však víš:o( Ty naše ADHD dítka to mají v těch hlavinách prostě podle sebe…a až ten jejich mozek nazná že je čas…tak je čas. A my, kdyby jsme se sebe víc snažili, tak s tím paličatým mozkem prostě nehnem:o) Drž se!!! :o)

  • Králíček4

    Suodal,jako vždy super napsané,četla jsem to jedním dechem.JAk se dělá laskavější matka fůrie na noční počůrání?To se fakt ráda poučím,neboť nám noční plíny stále nevadí.A kdyby v nich bylo cvrklé,ale jsou super pročurány a budit ho v noci na záchod,to taky nelze.Prostě ho nevzbudím a je v polospánku anebo u toho brečí.Takže u nás to jistí stále ty plíny.
    A čurání venku,taky se vyčurá,ale asi mu ho budu držet ještě v deseti letech,jinak si pravidelně načurá na kalhoty.

  • Soudal, tak jsem se zakousla do článku, že jsem u něho stačila i vypít kafčo:-)
    Moc pěkně napsané………..tcvrzení, že holčičky jsou šikovnější, no je pravda, ale u čůrání u nás to je nastejno, malý minulý rok, když mu byl 1,5, tak chodil bez plíny, naučil se chytat pindíka, takže čůral sám a taky nemluvím o tom, že ho dokázal zvednout do takové výše, že měl počůranou horní část těla, ani nevím jak si začal sedat na nočník, asi viděl malou, prostě u něho jsme to vůbec nemusela řešit, kakat na nočník se taky naučil………….je pravda, že má občas třeba bojkotovací den, že na nočník prostě nejde, ale nelámu to přez koleno, akorát má plínu na noc………..a u malé jsem měla nervy, tu jsem to musela učit chodit na nočník, ale ve dvou a půl letech byla bez plíny i na noc, takže u nás si myslím proběhlo v celkem hladkém průběhu:-)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist