Rodičovství: Neopakovatelná role

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině, Tipy pro rodinu

Není pochyb o tom, že pokud máte dost peněz, znamená to vyšší životní úroveň nejen pro vás, ale i pro vaše děti. Mohly by navštěvovat lepší školu, používat tu nejmodernější výpočetní techniku, případně mít lepší zdravotní péči. Nedávné studie potvrzují, že pro dítě, jehož matka nebo otec jsou doma a nejsou s tím spokojení, je lepší, pokud rodiče chodí do práce.

Stejně tak je ale zjevné, že:

role rodičů je naprosto jedinečná, je to ten nejposvátnější životní úkol.

Spočívá v rozvíjení potenciálu mimořádných lidských bytostí, které jsou svěřeny do jejich péče. Existuje vůbec nějaká hodnota, která by převážila význam toho, že se rodiče dobře postarají o své děti (ve smyslu společenském, mentálním, duchovním i ekonomickém)?

Jedinečný vztah mezi rodičem a dítětem se nedá ničím nahradit.

Někdy přijdou chvíle, kdy bychom si přáli, aby to bylo možné. Rozhodneme se například dát dítě do jeslí, chceme věřit tomu, že je to dobré rozhodnutí, a tak tomu uvěříme. Pokud narazíme na někoho, kdo má k dětem správný přístup a je na ně hodný, snadno si začneme myslet, že je vhodný a kompetentní k tomu, aby s výchovou našeho dítěte pomáhal. Když si něco toužebně přejeme, snadno tomu i uvěříme. Funguje tak totiž proces racionalizace.

Ve skutečnosti je ale péče v jeslích ve většině případů zcela nedostatečná. Parafrázujme Urie Bronfenbrennera, odborníka na vývoj dítěte:

„Nikdo neudělá za peníze pro dítě to, co pro něho udělají rodiče zadarmo.“

Ani ty nejlepší jesle nebo školka nemohou dát dítěti tolik jako rodiče.

Rodiče se tedy musí před tím, než se rozhodnou jít do zaměstnání, postarat především o své děti, o svoji rodinu. A pokud potřebují, aby jim s péčí o dítě někdo pomohl, měli by si velmi pečlivě vybrat, kdo to bude.Výběru pečovatele je třeba věnovat větší pozornost než koupi domu či nového auta: musíte prozkoumat minulost člověka, jemuž hodláte děti svěřit, jeho charakter a kompetentnost.

Dotyčná osoba musí také projít testem vaší intuice. Rodiče někdy prostě vycítí, zda se někdo o jejich děti dokáže postarat. S osobou, která o ně bude pečovat, potřebují navázat vztah, aby bylo jasné, co od ní očekávají a za co je odpovědná.

Dobrá víra je nedostatečná. Dobré úmysly nikdy nemohou nahradit chybný úsudek. Rodiče potřebují cítit důvěru, ale také se musí přesvědčit, že je oprávněná. U někoho nemají pochybnosti ohledně charakteru, ale vidí, že dotyčný prostě není kompetentní: chybějí mu znalosti i zkušenosti, a často si to navíc vůbec neuvědomuje. Další je zase odborně zcela na výši, ale má problém
s charakterem: je nedospělý, postrádá integritu, starostlivost a schopnost být zároveň laskavý a odvážný.

Dokonce i v případě, že všechno funguje, si všichni rodiče kladou stejnou otázku: „Jak často bychom měli v naší situaci tuto formu péče o dítě využívat?“

Máme se Sandrou přátele, kteří vyprávěli, že když byly jejich děti malé, měli pocit, že mají spoustu možností a mohou se rozhodnout, čemu se přesně budou věnovat. Děti pro ně představovaly někoho, kdo je na nich závislý. Rodiče začali proto využívat různé formy hlídání dětí, od jeslí až po pečovatelky. Sami se pak zabývali celou řadou jiných věcí.

Dnes už jejich děti vyrostly a tento pár začíná vidět následky svého rozhodnutí. Děti k nim nemají vztah, vedou destruktivní způsob života a rodiče začínají propadat obavám. „Kdybychom mohli všechno vrátit,“ říkají, „byla by pro nás rodina na úplně prvním místě. Věnovali bychom se dětem – hlavně, když byly malé. Byla by to ta nejlepší investice.“

John Greenleaf White napsal:

Ze všech smutných slov, která může vyřknout jazyk nebo napsat pero, ta nejsmutnější jsou: „Kéž bych býval…“

Máme ale i jinou přítelkyni, která měla odlišné zkušenosti: „Zjistila jsem, že v době, kdy jsem se věnovala výchově dětí, ustoupily všechny ostatní zájmy (kariéra, osobní rozvoj, společenský život) do pozadí. Mým hlavním úkolem byly naše děti, abych se jim v tomto kritickém věku co nejvíce věnovala.“ Dodala, že to nebylo úplně snadné, protože měla mnoho zájmů a aktivit, ale rozhodla se vše podřídit dětem. Věděla, jak moc je to důležité.

Čím se tyto dva příběhy liší?

Dvě hlavní věci jsou priorita a závazek: jasná představa o vizi a rozhodnutí podle této vize také žít. Pokud pro nás není rodina na prvním místě i v každodenním životě, pak se musíme pro odpovědi vrátit k návyku 2: skutečně máme jasno v tom, co je naše poslání?

 

* * *

Jedná se o ukázku z knihy 7 návyků spokojené rodiny, kterou vydalo nakladatelství Management Press.

7 návyků – základ pro vytvoření harmonické rodiny

Kniha Stephena R. Coveyho, mezinárodně uznávaného odborníka na vedení lidí, konzultanta, autora motivační literatury, charakterizuje 7 návyků, jež je třeba si osvojit, abychom jednali co možná nejefektivněji, a jež jsou základem pro vytvoření harmonické osobnosti, potažmo rodiny. Autor poukazuje na to, že rodina je – či by měla být – základním stavebním kamenem společnosti, a aby lidem přinášela to nejvyšší naplnění, je třeba dodržovat 7 návyků i při plnění rodinných či dalších mimopracovních „povinností“. Pomáhá rodinám osvojit si správné hodnoty a dává ponaučení, jak 7 návyků uplatňovat v nejrůznějších životních situacích.

Kniha 7 návyků spokojené rodiny je dobrá a užitečná četba nejen pro rodiče, ale i pedagogy a psychology. Obsahuje mnoho zajímavých životních příběhů, včetně návodů, jak problémy řešit, ať již jde o problémy dětí, rozvádějí-li se rodiče, vážné nemoci v rodině, o problémy dospívajících apod. Pozornost je věnována nesnázím, které mohou rodině způsobit, podlehne-li některý člen, zvláště děti, drogové a jiné závislosti.

Napsal/a: Stephen R. Covey

Toto taky stojí za přečtení!

Odvrátí nachlazení, pomohou při alergiích

Občas to vypadá, jako by se proti nám naše prostředí spiklo: pokud nás zrovna netrápí smogová situace z dopravy, přijdou

Čtu dál →

Recenze: Valentýnka a narozeniny

Ivana Peroutková píše nádherné příběhy pro děti. S jejími knihami se setkávám už poněkolikáté. Její příběhy o Aničce mě velice

Čtu dál →

Leona Kysilková: Chci z kluků vychovat samostatně myslící jedince

Leona se přiznala, že byla policajt a že veškeré snahy o výchovu bez křiku, příkazů, zákazů a uplácení u

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist