Herečku Petru Koskovou můžete od září pravidelně potkávat v Divadle Kalich, kde ztvárňuje hlavní ženskou postavu v muzikálu Srdcový král. Jak se poprala s novou výzvou a jaké jsou její profesní sny, se dočtete v následujícím rozhovoru.
Od září tě pravidelně vídáme na prknech Divadla Kalich jako Natalii v muzikálu Srdcový král. Jak ses za tu dobu se svou rolí spřátelila?
Troufám si říct, že jsem se s Natalii již spřátelila. Tato role mi byla sympatická od samého začátku a myslím si, že se na ni typově hodím. Samozřejmě, že jsem ale během zkoušení začala o sobě a o pojetí této role pochybovat. Do premiéry to byl pro mě stres, abych vůbec obstála. Po premiéře jsem se však uvolnila a teď, po půl roce, si roli užívám se vším všudy.
Poměrně velkou část představení jsi přestrojená za muže. Jaká byla tvoje reakce, když jsi zjistila, s čím se budeš muset v rámci své role popasovat?
Byla to výzva, a to nejenom v přestrojení za muže. Naopak, považuji to za takový bonus. Kdy si budu moci znovu zahrát kluka a ještě v takto vtipném pojetí? Není to žádná psychologická, realistická role. Celé představení je nadsázka a tím pádem i já můžu mít nadhled nad tím vším, jak toho kluka/holku vlastně hrát. Je to hra s divákem a zároveň je to hra mezi postavami. A to mě baví. Hraji to tak, jak cítím, že mi pojetí této hry dovoluje.
Natalie je Tvou první hlavní muzikálovou rolí. Byla jsi z toho nervózní, nebo takovéhle věci až tolik nevnímáš?
Samozřejmě, že jsem byla nervózní. A byla bych nervózní, i kdyby to nebyla hlavní ženská role. Je to určitý pocit zodpovědnosti, který v sobě mám. Jsem velmi zodpovědný člověk už ze své podstaty, takže tyto věci řeším a peru se s nimi zároveň. Cítila jsem zodpovědnost i vůči svým kolegům, divadlu a divákům. Lehce nervózní jsem stále, ale teď už je ta nervozita jiná – zdravá. Myslím, že je dobré, mít lehkou trému. Člověka to pak nutí k lepšímu výkonu.
V jakém dalším muzikálu by sis chtěla zahrát? Máš nějakou vysněnou roli?
Nemám žádnou vysněnou roli. Jinak mám ale spoustu snů. Mě divadlo baví, proto ho dělám. Těším se, co dalšího přijde a co mě čeká, ale moje priorita není dělat pouze muzikály. Mám ráda činohru. Mám ráda pohybové divadlo. Ráda bych si udělala svůj autorský projekt. Ráda bych se dál intenzivně věnoval zpěvu. Mým velkým snem je zahrát si v dobovém filmu. Ale především chci dělat takové projekty, které mě budou bavit a naplňovat. Jsem syntetický herec a baví mě ten rozptyl. Nebráním se ničemu.
Někteří muzikáloví herci zkouší štěstí u zahraničních produkcí. Lákalo by tě zahrát si také v zahraničí?
Upřímně – tento cíl nemám. Mě to nikdy moc nelákalo, zkoušet štěstí v zahraničí. Já jsem ráda tady, s českými diváky. Ovšem vyjet ven s nějakým představením a objet s ním svět by bylo jistě úžasné. Možná se to i stane s novým připravovaným projektem.
Přestože jsi na DAMU studovala na katedře alternativního divadla a loutkoherectví, můžeme tě v současnosti vidět především v muzikálech. Vždy jsi směřovala k tomuto žánru, nebo jde spíš o náhodu?
Od malička jsem se věnovala na profesionální úrovni tanci. Pak jsem se dostala na státní konzervatoř, kde jsem studovala obor herectví, a moje cesta se začala ubírat jiným směrem. Hlavním bodovým zlomem bylo přijetí na DAMU a přestěhování se do Prahy. Momentálně účinkuji hlavně v muzikálech a baví mě to. Snažím se vybírat si takové projekty, které mají pro mě smysl. Díky účinkování v Srdcovém králi jsem se zlepšila například ve zpěvu, a to považuji za úžasnou věc. Můžete mě ale také vidět v inscenaci Experiment myší ráj na Nové scéně Národního divadla. A se svými spolužáky hrajeme stále naše autorské představení Antikódy.
Co dalšího tě v nejbližší době čeká po pracovní stránce?
Momentálně zkoušíme se Šimonem Cabanem projekt Wanted. Bude to velkolepá kabaretní show s operní pěvkyní Dagmar Peckovou v hlavní roli. Premiéru máme 12. dubna v Lucerně a čeká nás šestnáct představení v dubnu. Poté bych měla začít zkoušet nový muzikál, který se bude připravovat v létě v Praze, ale zatím to není potvrzené, takže nemohu říct, o co se přesně jedná.
Konečně přišlo jaro, těšíš se na něj, nebo jsi spíš zimní typ?
Já mám ráda všechna roční období. Baví mě ta proměnlivost. Těším se na jaro, na léto, na vše nové, co přijde, a také jsem velmi šťastná a vděčná za to, co je teď momentálně.
Máš nějaké motto, kterým se řídíš?
Žádným mottem se přesně neřídím, ale chtěla bych se přiblížit tomuto:
Ráda bych se jednou probudila a věděla, že to co žiji není pouhý sen, ale realita, kterou jsem si vytvořila. Dharma.
