Možná jste tenhle název už slyšeli a možná ne. Tak jako tak, pokusím se vám ozřejmit, co to doopravdy kontaktní rodičovství je a co rozhodně není.
„To je ta moderní výchova! Tohle by si za nás děti nedovolily!“
Kontaktní rodičovství není volná výchova. To co bývá kontaktnímu rodičovství (a respektující výchově) nejčastěji vytýkáno, je největší omyl – kontaktní/respektující rodiče nedávají dětem bezbřehou volnost. Naopak je učí respektu k ostatním.
Základ respektující výchovy jsou totiž hranice. Pokud máte pevné své vlastní vnitřní hranice, nemusíte je dítěti uměle nastavovat. Pozná samo, co už je za čárou. Pevné vnitřní hranice velmi závisí na sebelásce konkrétní mámy nebo táty.
Dalším základním východiskem je důvěra v pláč dítěte. Co to znamená? Jde o to, že věříme, že dítě nebrečí jen tak z rozmaru, ale že k tomu má vždy nějaký vážný důvod. Vždy.
Tohle je opravdu těžké z ničeho nic začít aplikovat. Člověk má pořád tendenci v některém pláči dítěte vidět z jeho strany manipulaci. Ale rodič, který se opravdu snaží příčinu pláče najít, nakonec na něco přijde. Takže za mě – opravdu jim věřte!
„Tyhle mámy vidí v těch svých dětech skoro Bohy – celý den je jen obskakují. Co z nich pak vyroste?!“
Kontaktní rodičovství nestaví děti na první místo. Naopak, jedním z klíčových znaků kontaktního rodičovství je rovnováha v rodině.
To znamená, že matky se nemají sebeobětovat ve prospěch dětí, ale učit je sebelásce vlastním příkladem. Někdy to učení probíhá spíš opačně, protože maminky, obzvláště ty české, jsou mistryně v posluhování, které mají ze svých rodin hluboko zapsané. Tatínci s tím překvapivě problém nemají. 😉
Takže kontaktní rodičovství opravdu nehlásá, že dítě je na prvním místě a rodiče jsou povinni dát dítěti všechno, co potřebuje, ihned. To si jen některé rodiny špatně vyložily.
Rovnováha v rodině je podle mě ta vůbec nejdůležitější část kontaktního rodičovství – bez toho děti kvalitně vychovávat ani nejde.
„Kojení nám nevyšlo, takže já už kontaktní rodič být nemůžu.“
Kontaktní rodičovství nestojí a nepadá na kojení. Je sice jedním ze základních principů kontaktního rodičovství, ale pokud maminka nekojí, nic jí nebrání se v ostatních oblastech kontaktně chovat. Například časté nošení v šátku může nahrazovat kontakt při kojení i starším dětem.
Ať jsou důvody problémů s kojením jakékoliv, kvalitní laktační poradkyně s nimi umí poradit a nasazení umělého mléka má být tou poslední možnou volbou. Nicméně i s láhví sunaru v ruce se můžete stát úžasnou kontaktní mámou.
I krmení umělým mlékem totiž může být láskyplné a pro dítě psychicky naplňující. Stačí se pro to rozhodnout a vědomě se na intimitu při krmení naladit. I když už děťátko zvládne pít z láhve samo, může být maminčina náruč při krmení stále pro něj k dispozici.
„Budu mít/měla jsem císaře, takže bonding se nekoná/l. A ten je prý základ.“
I po plánovaném a akutním císaři může bonding proběhnout. Pokud jste při vědomí, může být přímo s vámi, pokud ne, alespoň s tatínkem (tisíckrát lepší než s nikým). Ale i když bonding v prvních hodinách po porodu neproběhl, nic není ztraceno!
Neumožnění bondingu se netýká jen císařských řezů, někdy je maminka od miminka separována i z jiných důvodů. Ale ani přesto není třeba se domnívat, že už nemá cenu se o kontaktní rodičovství snažit.
Bonding je skvělý na navázání ultravřelého vztahu s vaším dítětem. Pomáhá proti poporodní depresi, ale nestresujte se, pokud vám ho porodnice neumožnila – dá se „dohnat“ během celého šestinedělí. Kontaktní rodičovství naopak dokáže pomoci napravit to, co porodnice zkazila.
„Tahají dítě v hadru a kočárky chtěj vymazat z povrchu země.“
Kontaktní rodičovství automaticky neznamená mít dítě namotané nonstop v šátku. I kontaktní rodiče používají kočárky. V určitých obdobích děti častější nošení potřebují (růst zoubků, poporodní adaptace, období separační úzkosti…), ale je i spousta chvil, kdy naopak v šátku nebo nosítku být nechtějí. Kontaktní rodiče tyhle potřeby dětí vnímají a přizpůsobují se jim.
Velká část rodičů, kteří kontaktní rodičovství praktikují, doma kočárek má a využívá ho. Osobně si tipuju, že je to tak půl na půl.
Nošení dětí v šátku nebo v nosítku je praktická záležitost, která dokáže rodičům ušetřit čas i nervy. Pokud se ale dítěti v šátku nebo nosítku nelíbí, dá se částečně nahradit nošením na rukách.
„Stejně to dělají jen kvůli sobě – dítě jim nahrazuje nezájem manžela.“
Kontaktní rodičovství není výmysl matek prahnoucích po dotyku. Blahodárné účinky častého fyzického kontaktu na děti byly potvrzeny vědeckými studiemi. Mazlené a nošené děti se nejen lépe adaptují na okolní svět, ale také bývají inteligentnější, vyrovnanější, vnímavější k potřebám ostatních lidí i k vlastnímu tělu.
Tenhle „nový“ způsob rodičovství často v lidech vzbuzuje nedůvěru, protože sami něco takového nezažili. Byli vychováváni pomocí vyřvávání a moc je jako děti nenosili, aby nebyli „rozmazlení“ – to je přesný opak kontaktního rodičovství. Říká se tomu cvičitelství dětí.
„To je nějaký ezo eko bio… Prý jim děti i čůraj na podlahu!“
Kontaktní rodičovství není bláznivá alternativa. Občas se budoucí rodiče zaleknou principů kontaktního rodičovství – třeba bezplenkové komunikační metody, společného spaní nebo šátkování. A získají dojem, že se jedná o výchovný styl, který je vhodný tak akorát pro lesany a ezomuže.
Když ale pochopí, z čeho zmíněné principy vycházejí, zjistí, že to nemá s ezoteričnem moc co do činění – ty věci dávají i velmi racionálním lidem smysl. Stačí se oprostit od představy, že správné je to, co dělají všichni, a více poslouchat své miminko a vlastní mateřské instinkty.
Mezi používáním plen a kontaktním rodičovstvím není přímá souvislost. Bezplenková komunikační metoda je sice doporučována jako skvělý nástroj komunikace s dítětem, rozhodně to ale není nutná podmínka. Navíc její název je trochu nešťastně zvolen – i při ní dítě plenu má, jen do ní většinou nečůrá.
Společné spaní bezvadně ulehčuje noční chod rodiny. Kdo to zkusil, potvrdí, že noční kojení nemusí být tak extrémně vyčerpávající. Tady se dozvíte víc. >>
„Je nutné dodržet všechny principy, jinak nejsem ten pravý kontaktní rodič!“
Kontaktní rodičovství není dogma. Kolik je rodičů, tolik je variant kontaktního rodičovství. Každý si ho může uzpůsobit podle sebe – využít třeba jen dva tři principy nebo svůj přístup k dětem v čase upravovat.
Respektujte své potřeby a pocity stejně, jako respektujete pocity a potřeby dítěte.
Nepodceňujte svou vlastní schopnost vychovávat vaše děti! Neposlouchejte slepě nikoho, ani tenhle článek 😉 Dělejte si výchovu po svém – zjistěte si dostatek informací, a pak se řiďte svým pocitem z toho všeho.
