Pravda je v naší společnosti braná jako něco absolutně pozitivního. Je ale možné, že nám pravda někdy škodí?
K napsání tohoto článku mě vedlo několik dotazů v poradně na iDnesu i jinde na netu, kde se muži ptají, co dělat s manželkou, která neúměrně žárlí, kterou nic nebaví a která nemá chuť na sex. A také podobné dotazy žen, které neví, co s manželem, který o ně jeví málo zájmu, který je často v hospodě či jinde s kamarády. Všichni tito lidé se ptají, co mají s partnerem dělat. A aby dostatečně popsali svůj problém, vyjmenují, co všechno jejich partner dělá špatně, jak se mění k horšímu a jak už to není, co bývalo. A všichni mají určitě pravdu. Nevěřím, že by si někdo takové problémy chtěl vymýšlet.
Poradkyně na iDnesu, která je pro jistotu podepsaná jen křesním jménem (možná smyšleným) pak začne řešit, proč partner dělá takové nepěkné věci a jak ho změnit (vyléčit). Samozřejmě, že v každé odpovědi je napsané, že je nedostatek informací a že v některých případech by to chtělo ambulantní léčbu.
Co když ale řešením není hledat způsob, jak partnera vyléčit? Co když je řešením změnit sám sebe, dát svému partnerovi víc toho, co potřebuje ke štěstí a k tomu, aby fungoval tak, jako před lety? Jak to ale udělat, když tazatel nic nedělá špatně a má spoustu důkazů o tom, že má pravdu v tom, že problém není na jeho straně?
Jde to. Stačí se vzdát všech svých pravd a důkazů. Neřešit, kde problém vznikl a kdo je viníkem. Hlavní problémem partnerských vztahů totiž není chování jednoho z aprtnerů, ale nedostatek lásky, kterou si člověk nemusí zasloužit svými činy. Pokud očekáváme, co a jak bude partner dělat a nejlíp, ještě podvědomě očekáváme, že se to určitě nestane, krásně si zaděláváme na to, že nám naše očekávání partner splní. Zklame nás přesně tak, jak jsme to očekávali a potvrdí nám naši pravdu.
Na každém je, jestli se bude držet své pravdy, kterou si denně potvrdí, nebo zda dokáže překonat sám sebe. Obnovit bezpodmínečnou lásku ve vztahu, který je zatížený spoustou let nejrůznějších zklamání, není nic jednoduchého. Já si ale myslím, že stojí za to vzdát se pravdy pro něco vyššího. Pro lásku a šťastný život. Vzdát se pravdy totiž nemusí zákonitě znamenat život ve lži.
Na závěr bych rád vyjádřil obdiv všem lidem, kteří nepotřebují mít pravdu. Obdivuji každého, kdo místo předložení důkazu své pravdy udělá radši krok k tomu, aby on a jeho nejbližší mohli být aspoň o malinko šťastnější než dřív.
Napsal/a: Láďa
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (24 vyjádření)
A já si myslím, že když se vše dělá s láskou, že to nemůže zůstat bez odezvy nejen u partnera, ale i u dalších lidí. Je ale fajn se ještě před tím rozhodnout, že se člověk bude cítit hezky bez ohledu na to, jaká bude odezva. Očekávání totiž většinou přináší zklamání.
No a přesně tak jak to píše Bamiska jsem to myslela, nic víc, nic míň 🙂 Že to nesmí být jednostranné. Neříkám v žádném případě, že když něco hezkého udělám, očekávám totéž ihned, (ty mně, já tobě), měla jsem pochopitelně na mysli to, aby jeden se ve vztahu nesnažil stále dokola zbytečně 🙂
On si na tohle musí přijít každý sám…Mně se to podařilo až loni v létě a žije se mi od té doby mnohem líp. Můj problém byl, že jsem lásky dávala celý život naopak příliš moc a v partnerství se mi to nevracelo tak, jak bych si představovala…stačilo ubrat na polovinu a najednou skoro nestačím lásku přijímat 🙂
Keenspeed, ptala ses : „Čeho víc mu má dát, aby fungoval jako předtím?“
Tak moje odpověď je, že ona mu musí naopak dát mnohem míň než dává, aby začal fungovat jako předtím.
tak jsem o tom před usnutím přemýšlela, tak vidíš jak se mi článek vryl do hlavy, musím říct, že mě moc oslovuje jak hezky o svém vztahu mluvíš je to moc krásné a já jen doufám, že i tak to vidí ta moje milovaná polovička…..na druhou stranu pokud se vrátím k tomu tvému příkladu no já bych asi to že zapomněl nakrmit práčky prohodila, samozřejmě udělala za něj, ale také bych to neviděla jako nějakou katastrofu a nedělala z toho scénu….
chápu co jsi chtěl říct, souhlasím i s tím co tu bylo řečeno že by se člověk měl snažit já bych to možná nazvala nepitvat se v blbostech a snažit se aby vztah byl hezky a pracovat na něm, jen věřím, že to prostě nelze aplikovat na všechny a za každou cenu…..příkladem mi je manželství mých rodičů, celý život to tam je jen a jen jednostranné a musím říct, že i díky tomu že mamka je ta co dává stejně v mých očích klesla…takže asi i díky tomu jsem k tomu tématu tak skeptická a stále věřím že na to musí být DVA stejně jako na vše
Mobile Sliding Menu