Konflikty V.

Je zcela běžné a přirozené, že mezi členy jedné rodiny dochází ke konfliktům, může se jednat o pouhé drobnosti, všední záležitosti, o malé neshody či nedorozumění. Na konflikty se dá reagovat různými způsoby, stejně tak jako jsme každý z nás jiný, jinak řešíme konflikty, a to bude dnešním tématem: jak se dají řešit?

Úvodem bych ráda napsala, že nejde o to, abychom našli způsob, jak konflikty či střety v rodině „zrušit“. Spíš jde o to, jak je vyřešit co možná nejvhodnějším způsobem a co nejméně bolestivým, např. pro dítě (pro děti).
Je důležité si uvědomit, že odpovědnost nese dospělý, tedy rodič. Rodiče by měli rozhodovat ve prospěch svého dítěte, rodiče určují pravidla a učí dítě pravidla dodržovat, rodiče mají dítěti zajistit ochranu, bezpečí a pocit jistoty. Stejně tak důležité je uvědomit si, že neexistuje žádný recept na ideální rodinu, žádný výchovný plán dítěte není dokonalý a stejně tak není možné najít ideálního partnera bez chyb.
Co tím chci říct? Hledejme cestu ke spokojenému a šťastnému životu uvnitř sebe, naslouchejme svému srdci a intuici, učme se vzájemnému respektu a úctě a nejvhodnějším prostředím pro naše „bádání“ , „výuku“ či „výzkum“ – to je na vás, jak to nazvete – je právě naše rodina.
Ta si naši pozornost zaslouží přece nejvíc.

Proč se děti hádají či zlobí?

Děti se hádají v zásadě proto, aby upoutaly pozornost, někoho si získaly nebo zkoušely rozsah své moci. Žádné dítě NENÍ problematické, to může být pouze jeho chování.
Takže první zásadou by mělo být: používat slova vhodným způsobem.
Příklad: chlapec se chová zbrkle, utíká po schodech, nedrží se zábradlí.
Možné řešení 1: „To, co právě děláš, může být nebezpečné. Je lepší, když se po schodech jde a drží se zábradlí.“
Možné řešení 2: „Na schodech zpomal a můžeš mi dát ruku.“
Nevhodné řešení: „Jsi divoch, letíš jako blázen, spadneš!“
Rodič musí dítěti říct, co je třeba dělat (udělat) a upřesnit, jaké chování je přijatelnější (vhodnější, bezpečnější – záleží na situaci).
Příklad: chlapci se hádají o balíček sušenek, začnou se o něj přetahovat a nakonec se začnou prát.
Možné řešení: „To stačí. Sedněte si ke stolu a poslouchejte. Buď se rozdělíte o sušenky tak, že je rozpočítáte, nebo je nasypete do misky a každý si nabídne.“
Nevhodné řešení: „Přestaňte se prát, co jsem komu udělala, že mám takové děti? Já se z vás zblázním!“
Takže další zásadou by mělo být: rodič ze sebe nedělá „oběť“, rodič přijímá svou odpovědnost a snaží se konflikt řešit.
Ovšem mohou nastat i takové situace, které vyžadují okamžitou reakci či zásah a to v případech, kdy se jedná o zdraví či bezpečí dítěte. V těchto okamžicích musí být rodič rozhodný a rázně zakročit.
Každé z nabídnutých řešení se hodí k jiné situaci, to volí v danou chvíli rodič a ten by měl vybírat citlivě a přitom zodpovědně.