Jaký jste pár?

Když si vzpomenete na všechny páry, které znáte, uvědomíte si, že vztahy mohou být různé. V některých dvojicích vládne žena a muž je poněkud pod pantoflem. Jiná dvojice se třeba zase neustále dohaduje o nepodstatných záležitostech – třeba o tom, jaký šampon mají koupit…

Některé páry spolu naopak neustále cukrují, vždy mají na všechno stejný názor a neustále se drží za ruce. Další dvojice vypadají, že každý z nich vede nezávislý život. Každý z nás je jedinečný a naše partnerské svazky jsou také jedinečné. Také vztahy se vyvíjejí a mění – někdy ani nechceme, aby vztah pokračoval tak, jak začal. V této kapitole se dozvíte, v jakém partnerském vztahu jste se zabydleli a jak jej změnit, pokud s ním nejste spokojení.

Lidé, kteří žijí ve vaší hlavě
Kdysi přišla za Stevem jistá dáma a postěžovala si: „Mám pocit, jako bych měla dvě různé povahy!“ Steve na to odpověděl: „Jenom dvě? To je vážný problém!“ Většině lidí se v hlavě ozývají nejméně tři různé hlasy – a neznamená to, že by dotyční měli schizofrenii. Když sedíte ve své oblíbené restauraci a kolem vás projíždí číšník se servírovacím stolkem plným zákusků, všimněte si, co se vám honí hlavou: „Dala bych si ten dvojitý fondánový dort, mám na něj obrovskou chuť.“ „Ano, ale když ho sním, budu jako sud.“ „Ale neblázni, takový kousek ti neuškodí.“
Co jsou to za hlasy? Měli byste jim naslouchat? Kde se vzaly? Proslulý psychiatr Eric Berne vymyslel jednoduchý systém, který vysvětluje, proč všichni řešíme tolik vnitřních konfliktů. Berne zjistil, že v každém člověku jsou obsaženy tři hlavní složky osobnosti: Dítě, Rodič a Dospělý.

Dítě
Tato část osobnosti je nám vrozená. Oplývá přáními a pocity, impulzy a vlastními zájmy, je plná legrace a energie. Vaše dítě může být okouzlující a dětské, ale někdy je také rozčilující a dětinské. Vaše vnitřní dítě mluví přibližně takto:

„Páni, to je bezva!“
„Už dvakrát jsi do mě strčil – taky potřebuju trochu místa!“
„Jsem smutná. Prázdniny jsou bezva a nechci, aby skončily.“
„Strašně jsem se bála, když to auto dostalo smyk a klouzalo po silnici.“

Dítě je přímočaré, upřímné a mluví od srdce (ale umí být také potměšilé, dětinské a vzpurné – zrovna jako skutečné dítě).

Rodič
Druhou část své osobnosti jsme získali v době, kdy jsme vyrůstali a kdy naše paměť zaznamenávala slova a chování velkých lidí, kteří nás obklopovali:

„Proboha, ty jsi ale hloupá!“ „Jsi tak chytrá, že na to určitě přijdeš.“ „Velcí kluci nebrečí.“ „Měl by sis odpočinout.“ „Jez zeleninu.“ A tak dále…

Taková sdělení (některá jsou pozitivní a jiná negativní) nám znějí v mozku po celý život, pokud jim to dovolíme. Jsou jako sbírka zvukových nahrávek (Největší hity mámy a táty) a utvářejí našeho vnitřního rodiče. Sbírku můžeme naštěstí aktualizovat, jde jen o to, abychom věděli, co v ní je. Rodič v naší hlavě může být vlídný, mírný a povzbudivý, ale může být také tvrdý, obviňující a dotěrný – to záleží na naší výchově. Obvykle však máme co do činění se směsicí užitečných i zraňujících sdělení, protože žádný rodič není dokonalý.
Jestliže se v naší mysli sváří na jedné straně pocity a touhy dítěte a na druhé straně rodičovské příkazy Musíš, Měl bys a Neopovažuj se, máme zaděláno na vnitřní konflikt. Kdo by hledal partnera, když se může plísnit, otravovat a dohadovat sám se sebou! Ale pomoc je na cestě – a pomůže nám dospělá část našeho mozku.

Dospělý
V důsledku všech těchto rozporů se u dítěte již od dvou let začínají vyvíjet rozumové schopnosti, jimž v této souvislosti říkáme dospělá část osobnosti. Když rodiče se svými dětmi mluví, vysvětlují jim věci a dávají jim rozumné příkazy a důrazné zákazy (protože vysvětlování není nikdy dost, jak ví každý rodič dvouletého dítěte), ve věku kolem osmnácti nebo devatenácti let bude jednou složkou osobnosti mladého člověka také schopný a rozumný dospělý.
Jakmile je dorůstající člověk vybaven všemi třemi „hlasy“, začne se projevovat stále zralejším způsobem. Dítě vyslovuje touhy a přání, Rodič říká, co by se mělo dělat, a Dospělý zase ví, co je rozumné a co má naději na úspěch. Člověk potom zvažuje všechna tři hlediska – přinejmenším tak zní teorie. Jedna věc je jistá: V době, kdy je člověk zralý a připravený navazovat vztahy s druhými lidmi, vede sám se sebou neustálý a nádherně složitý vnitřní rozhovor.

Napsal/a: Steve a Sharon Biddulphovi