Hledáte své dvojče

Koho že to hledáte?
Tato překvapivá myšlenka mnohé vysvětluje a na celém světě získává stále větší podporu mezi badateli, kteří se zabývají výzkumem párových vztahů. Jádrem teorie je předpoklad, že přitažlivost je do značné míry neuvědomělá. Nevíme, proč nás přitahuje právě tento člověk, ale přesto nás přitahuje. Důvodem je skutečnost, že podléháme skrytým řídicím mechanismům a kromě zjevných rysů nás přitahují i ty skryté. Nevyhnutelnou přitažlivost tedy pociťují lidé, kteří se sice na pohled liší, ale ve své podstatě jsou si velmi podobní…

Přemýšlejte o svém partnerovi. Své rozdíly si nepochybně uvědomujete, ale o svých podobných rysech většinou nevíte. Patrně budete popírat, že máte stejné vlastnosti jako partner, ať už jde o přednosti, nebo nectnosti. Přesto je velmi pravděpodobné, že oba máte stejné vlastnosti. (Teorie také předpokládá, že s ní nebudete ve svém vlastním případě souhlasit, ale u jiných párů její platnost popírat nebudete!)
Podívejme se nyní blíže na onu „stejnost“. V párovém vztahu se často snažíme vnímat svého partnera jako bytost naprosto jinou, než jsme my sami. Páry často žertují o své odlišnosti: „Starosti o peníze přenechávám ženě“, „On je chytřejší“, „Ona je tak citově založená“, „Nemůžu ho nechat bez dozoru – je tak nezodpovědný a impulzivní“. Pokud se vztah nevyvíjí právě dobře, prohlášení se přiostřují: „On je tak nemožný!“ Skutečností však zůstává, že vrána k vráně sedá. Máme potíže při soužití s partnerem, protože máme potíže žít sami se sebou!
Jak je to možné? Děje se to asi takto: Po celé dětství se rozvoj osobnosti většinou bohužel neodehrává pozitivně, ale ve znamení uzavírání určitých možností. Náš bystrý úsudek, vynikající intuice, soustředění, bezprostřednost a vřelost jsou pro dospělé kolem nás často až příliš nebezpečné a obtížně zvladatelné. Proces výchovy dítěte v moderním světě není v podstatě ničím jiným než omezováním přirozených předpokladů. Vlastnosti dítěte bývají často označovány nelichotivými slovy: dospělí dětem říkají, že jsou dotěrné, náročné, vzdorovité, špatně naladěné, bojácné, nesamostatné a podobně.
Výchova nás formuje v dospělé lidi, kteří v jistém smyslu omezili svou schopnost myslet, cítit a jednat. Je velmi pravděpodobné, že jste ve čtyřech letech byli lepšími malíři, zpěváky, tanečníky a komiky než ve čtyřiadvaceti. Zajímavé je, že výmluvného a energického člověka, který je méně uzavřený, než bývá zvykem, považujeme za „košatou osobnost“. Každý z nás je košatá osobnost, ale většina z nás ji skrývá a potlačuje. Partnera začínáme obvykle hledat ve věku, kdy je naše osobnost nejvíce poškozená. Při hledání se do značné míry nevědomky poohlížíme po partnerovi, s nímž bychom mohli dosáhnout rovnováhy a který je dosud aktivní v oblastech, jež jsme v sobě potlačili.
Ověřte si to. Uvědomte si, které vlastnosti vašeho partnera jsou pro vás nejpřitažlivější. Otevřenost? Smysl pro humor? Laskavost? Oddanost ušlechtilým hodnotám, poctivost, tělesná zdatnost, energie, tvořivost, smyslnost? Pravděpodobně se domníváte, že v těchto oblastech nemáte příliš rozvinuté schopnosti, a právě proto vás u jiných lidí přitahují. „Panečku,“ pomyslíte si, „s tímto člověkem bych mohl být úplný!“
Když najdeme vysněného partnera, říkáme přátelům: „Je plná života“, „Je laskavý a cílevědomý, cítím se s ním v bezpečí“. Jako by nám partner poskytoval to, co nám samotným chybí. Křehkou osobnost s poněkud narušenou vnitřní schopností sebeobrany bude patrně přitahovat někdo, kdo působí silným a ochranářským dojmem. Může to vést k jednostranné závislosti, ale jindy nám partner pomůže aktivovat vlastní sílu a obranné schopnosti a pomůže nám obohatit vlastní osobnost.
V tom tkví tajemství veškeré mezilidské přitažlivosti i obdivu k hrdinům a přátelům. Přitahují nás lidé obdaření jistými vlastnostmi, jež v nás teprve dřímají. Pokud k někomu chováte velký obdiv, je to proto, že máte schopnosti být jako on. Kdyby by ve vás nedřímaly stejné schopnosti, patrně byste si jich u druhého člověka ani nevšimli. (Starý súfijský vtip říká, že když kapesní zloděj potká světce, všimne si jenom jeho kapes.) Obdivujete-li úžasný obraz, je to proto, že hluboko ve vašem nitru dřímá schopnost vytvořit stejně úžasný obraz. Mohlo by to trvat třeba sto let, ale nakonec byste to dokázali.
Ještě stále pochybujete? Přesvědčíme vás několika příklady ze života.

Nedovedete si představit dva rozdílnější lidi, než jsou Stan a Eileen. Nedávno jim bylo padesát. On je řidič náklaďáku a odborářský předák, ona je dětská zdravotní sestra. On vypadá stroze a příkře a přesně takový také je. Ona je malá, zdatná, hezká a vlídná. Na svatební fotografii vypadají jako princezna z pohádky a medvěd grizzly.
To však bylo před pětadvaceti lety a od té doby se oba změnili. Společně vychovávali děti, rozvíjeli svůj vztah a při tom probudili skryté vlastnosti toho druhého. Je-li to dnes zapotřebí, umí být Stan jemný a mírný. V pracovních sporech jedná rozvážně a účelně. Umí řešit problémy a přimět lidi ke spolupráci. Není-li jeho žena právě doma, umí uklidnit rozrušené rodiče nemocných dětí, kteří telefonují třeba pozdě v noci. Lidé se domnívají, že manžel jejich ošetřovatelky je vlídný a zkušený lékař. Také Eileen se lecčemu přiučila a při jednání s neochotným úředníkem nebo neschopným lékařem umí být pořádně ostrá.

Pokud nás u milovaného člověka zaujala některá vlastnost, měli bychom si uvědomit, že ji nakonec můžeme probudit i v sobě. Když kritizujeme některou partnerovu chybu, měli bychom si uvědomit, že máme stejnou chybu, i když se možná projevuje jinak.

Napsal/a: Steve a Sharon Biddulphovi