Babičky a dědové a naše děti

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině

Hezký den všem :o))
Včera jsme zajeli na návštěvu k prarodičům, holky řádily (mezi sebou) my probrali novinky a pak začly holky (Eli 1 a Káťa 3) řádit s náma i s babi a dědou… :o)

Bydlíme na vesnici v rodinném domečku spolu s mojí mamčou, takže ta si vnuček užívá ostošest :o)), jak z vlastní iniciativy tak i Káťa se sebere a jde za ní a občas i my ji tam pošlem – aby jsme si na pár minut oddechli :o))

Takže ta se vnoučátkům věnuje jak může – zase na druhou stranu jim nic moc nekupuje, nemá k tomu zas tolik příležitostí (je v důchodu, na vesnici a do města jezdí jednou za měsíc na velký nákup – a to jen prolítne krám, koupí co má na seznamu)…. :o)

Druhá babička bydlí s dědou ve městě, ještě oba pracují a musím přiznat, že ta holkám nějaké ty věcičky koupí, ale většinou jsou buď velké, nebo malé – ještě že máme tu druhorozenou taky holku :o))
Už jsem jí i dala velikostní tabulku/ věk dítka – malou aby si ji mohla dát do peněženky – ale někde ji ztratila:o(
Ale o tom jsem tak moc mluvit nechtěla, chtěla jsem se zeptat, jak si vaše rodiče užívají vnoučátek…?
Nevím, jestli je to tím, že je babička z města, ale ještě ani jednou se nenabídla, že by si vzala Káťu (3 roky) na víkend :o(, je pravda že celý týden nevytáhnou paty z paneláku – jen když musí se psem na vyvenčení :o(
Takže nevím asi by se tam Kačka zbláznila, ale zase na druhou stranu, v blízkosti maj krásné dětské hřiště, pravidelně tam maj cirkus, ale prostě je to nenapadne a já jim nic nechci říkat – jsou to manželovi rodiče!!! Rozumíme si to jo, ale proč je čertit…. raději ji pošlu dolů k mamce ….

Mám kamarádku, ta má 4 děti (4. se narodilo teď v červenci) – všechny holky, maminku má v Praze a holky tam pravidelně jezdí třeba i na týden?!!!

Proč nemáme taky takovou babičku?

Taky mám kamarádku a ta bydlí sice ve městě, ale v domečku, spolu se svými rodiči, a její manžel to udělal tak, že když chce jít dcerka za babičkou, tak jde s cedulkou na které je napsáno, na jak dlouho ji tam pouští (př. 20 minut) a babiačka ji za těch 20 minut musí poslat domů – jinak by tam za trest malá nesměla!!
Koukala jsem jak jojo, když mi o tomle „zázraku“ kamarádka vyprávěla… dál jel si pro ni a druhé dítko do porodnice a rodičům řekl, že jede na výlet – autosedačku dal do auta v noci, aby o tom nevěděli!!!

Hrůza, zase si řikám, jaké mám štěstí na manžílka a babičky a dědečky!!!!

Díky za Vás, ať jste jaký chcete, děti máte rádi a my Vás taky :o))

Napsal/a: Mates

Toto taky stojí za přečtení!

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Návod na výrobu vánočního zvonečku

Vánoce se pomalu ale jistě blíží a proto je vhodné ve volných chvílích začít s přípravou vánočních ozdob. Největší radost

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (24 vyjádření)

  • Co já bych dala za nějakou dosažitelnou babičku!!! Ale jedna 360 km na jednu stranu, druhá 360 km na druhou stranu…obě ještě pracují, ale klidně by hlídaly….takhle je to prostě všechno na nás (na mě:-))…

  • Tak my máme babičku již v důchodovém věku a děti si bere při každé příležitosti. Je ale pravda, že ona vlastně na přítomnost dětí zvyklá, mně se dcera narodila, když mé nejmladší sestře bylo 11 a od té doby se jí rodily vnoučata jak na drátě, dneska jich má už 9 ve věku 1 měsíc až 19 let a neustále s ní vlastně nějaké vnouče bydlí. Jinak druhou babičku už nemáme a moc nás to mrzí, Protože Mařenku už nestihla.

  • dadýsek
    dadýsek

    Ahojda, tak takovou babičku,která si bere vnoučata na týden, bych chtěla taky.Máme dvě a jsou nepoužitelný.Pořád ještě chodí obě do práce. Ale na hlídání moc nejsou. Jedna si bere tu starší občas na víkend a ta druhá si hlídá troufat jen tu větší a dvouletá dvojčátka zatim ani jedna. Takže babičku závidím a mooooooooooooc. ajojky

  • Anonymní

    já mám strašně vlezlou tchýni.Radši bych byla na dítě sama, než aby se mi někdo takhle tlačil domů. Snaží se mi mou princezničku získat jen pro sebe.Nenávidím ji za to, ale kvůli příteli musím mlčet. Trápí mě to jako ještě nic. Závidím vám vaše starosti. Když je hold něčeho moc, je toho až příliš…

  • Úplně jsem zapomněla na taťku. Ten si netroufal hlídat, když byli kluci malí, ale co chodí do školy a do hudebky, denně s nimi cvičí na nástroje. Je to velká pomoc. Hraní s hračkami mu nic neříká, ale baví ho muzika, cvičí s klukama i jiný než školní věci, kupuje jim noty, nástroje a hraje si s nimi jinak. Trochu mě děsí, že už má s klukama vymyšlený, na co bude hrát Jaromírek, co když chudák nebude mít sluch? A taky náš děda zapojuje ty moje chlapy do práce na zahradě. Myslím, že se jim něco z toho bude v budoucnu hodit.

  • Taky si myslím,že mít babičku je k nezaplacení. My bydlíme v domě s mým taťkou. Obě babičky bydlí cca 40km od nás, takže hlídání neexistuje. Manželova mamka je nemocná, tak jsem si ani neodvažovala u ní kluky nechat. Navíc by je nechala běhat kolem paneláku a to se mi nelíbilo. Není zvyklá si s dětmi hrát, občas jim něco dá, to jo, ale i když přijede k nám nebo my k ní, využije to k tomu, aby si popovídala hlavně o svých strastech. Má jich dost, 11dětí a příští rok čeká 20. vnouče. Moje mamka se znova vdala (vzala si bratra mé tchýně, takže je vlastně i manželova teta), od té doby k nám nejezdí, asi kvůli taťkovi. Je taky nemocná, takže i když k ní přijedu s dětma, hlídání nehrozí. Naštěstí mám dva kluky už velký (12+10), ti už hlídání nepotřebují a našeho 8miměsíčního chvilkama i pohlídají. Sice s řečma, ale i chvilka pomůže.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    My máme dvě babičky i dědečky, bohužel moji i manželovi rodiče bydlí 40km od nás, takže denně se rozhodně nevidíme (a podotýkám, že ani jedni rodiče nemají auto…). Naše holčičky jsou pro mé rodiče již 10. a 11. vnouče, pro manžeelovy jsou to vnoučata první. Moje mamka mi už před těhotenstvím preventivně říkala, ať moc nepočítám s hlídáním, že už je z dětí unavená – a je to pochopitelné, nás vychovala pět, starším (3) sourozencům hlídala i vnoučata, celý život pracovala v jeslích, takže tam si malých dětí užila až až. Ale nemůžu si stěžovat!
    Holčičkám ještě není rok, takže toho hlídání jsme ještě tolik nepotřebovaly, ale zpočátku jsme každý týden chodily na rehabku do nemocnice („pouhých“ cca 20 minut pěšky, ale s kočárkem, navíc dvojčecím a ještě v zimě, to bylo pro mě samotnou téměř neuskutečnitelné). Takže naši, ale zejména dědeček, pravidelně jezdili. Dnes už nechodíme tak často, tak naši jezdívají občas i mimo „povinné“ termíny. Ale vím, že kdybychom bydleli v jednom městě, pravidelně by mi holčičky brali aspoň na vycházku (sestře, která zůstala ve rodném městě, vyzvedává mamka pravidelně syna z MŠ, často ho hlídá).
    Manželovi rodiče jsou mladší, ale mají větší zdravotní problémy. Když jsem ale na první návštěvu rehabilitace neměla doprovod (a tehdy bych to ještě sama nezvládla), manželova mamka (já jí říkám jménem) si domluvila odvoz u kamarádky (která si to musela zařídit v práci), aby mi pomohly. A pak ani nezůstaly na kafe (věděly, že tehdy jsem ještě tak tak zvládala péči o holčičky, natož cokoliv jiného).
    Přiznávám, že ani jedny rodiče nenavštěvujeme tak často, jak bych si přála – manžel je velice zaměstnaný (a já nemám k dispozici auto, abychom se sbalily samy) a navíc naše jednodenní návštěvy se ještě stále podobají velkému stěhování… (i když už se v balení lepším!)
    Občas návštěvu prarodičů spojíme s kontrolou v nemocnici, a to to pak poctivě střídáme, aby ani jedněm nebylo líto…
    Věřím, že až holky budou větší a už nebudou tak závislé na mé péči, v klidu je budu u jedné nebo druhé babičky (dědy nevyjímaje!) nechat. I mamka se vyjádřila, že čas od času si je ráda vezme…
    !!!ZAPLAŤPÁMBU ZA BABIČKY A DĚDEČKY!!!

  • Anonymní

    Zaplat pánbů za správné dědy ! Dobrých dnešních babiček
    je žalostně málo a jsou k nezaplacení.Ani babičky,které mají věk na to být babičkami ,nestojí o svá vnoučata a pramálo jim záleží na tom,jaká vzpomínky si děti a vnoučata sebou ponesou dál do života. Šárka

  • Mám dědečka a babičku vsousedním městečku Bystré. Tam také začnu chodit do školy. Už se moc na to těším. Nyní jezdím kdědečkovi skoro každý den, má počítč a já k němu chdím na ten počítč si hrát minihry. Mám za to dědečka moc rád.Babička má ráda mne i dědečka, má dvě kočičky ještě má pejska Dika, já mám pejska Míšu a mám ho moc rád.Míša jí kosti a zahrabává si je na zahradě. Tatínek i mamínka se na něj za to zlobí. á s ním hraju kopanou a to je vždy velká legrace. S dědečkem chodím i na ryby, už jsem chytil pár rybiček a jednoho velkého kapra a pstruha.O tom vám napíšu více někdy později.

  • Naše děti mají jen jednu babičku,má tchýně,a dva dědy.O tchýni psát nebudu to je na jiný článek.Babička pohlídá kdy potřebuji,to je pravda,ale opravdu jen hlídá.Sedí u novin,nebo chodí po obchodech.Nikdy nevezme do ruky auto ani kostičku.O hraní s dětmi nemůže být řeč.Ven na písek také ne,sedí v bytě a čeká až přijdu.Na vycházku je nikdy nevzala.S kočárkem se špatně jezdí.Starší syn zažil moji maminku,zemřela před 3 lety,to byla babička.Při našem příjezdu všeho nechala a věnovala se jen malému,chodili na vycházky a já třeba šla spát,hráli různé hry,jezdili na výlety.Prostě super.Starší syn na tu dobu vzpomíná a věřte,že kolikrát přijde s pláčem jak se mu stýská a proč si s ním babi nehraje,je mu 9 let.Já,jen doufám,že jsem poučena z chyb tchýně a nikdy taková nebudu.Děda,můj otec,je stejný jako moje mámá.Učí kluky chytat ryby,hraje si s nimi na vojáky,kope míčem.Tchán se také snaží,je na půl těla ochrnutý,dělá klukům branky na kopanou,ale to je také vše.Snad poučeni budeme jiní.

  • I my bydlíme v domku spolu s mou mamkou a babičkou, tzn. dceřina babička a prabička. Prababička je teď ve 100% zápřahu, neboť s manželem pracujeme, tak nám malou vyzvedává ze školky a odpoledne do 16. h hlídá. Dcera si s ní vytvořila úžasný vztah, učí ji písničky (sice ne vždy slušné), malují a teď během prázdnin, kdy je MŠ zavřená i jezdí na výlety-tolik se babička nevěnovala ani mě, své vnučce. Zato moje maminka, dceřina babička. Mě měla celkem brzy (v necelých 19-ti letech) a teď mám pocit, že dohání mládí. Naši jsou rozvedeni, takže ona je věčně v luftě, ne, že by někde „lovila“, na to ona není, ale má spoustu kamarádek a hlídání by potřebovala oznámit minimálně 3 dny dopředu. Po babičce, resp. prababičce to chtít nemůžeme, vždyť má tu naši kecku celé odpoledne, taky potřebuje oraz a mamča, resp. babička je stále nedostupná. Všichni nám říkají, dvě babičky v baráku, ale ono to zase až tak růžové není.

  • I my bydlíme společně s mými rodiči a musím říct,že jsou skvělí. Hlídají kdykoliv a holky je mají moc rádi. Manžel má už bohužel jen tatínka, který bydlí 100 km od nás. Ale často ho navštěvujeme, i když ten zájem z jeho strany není až takový,jak bychom si přáli. Mě i manžela mrzí, že si na holky nevzpome ani nějakým malým dárkem (bonbony, čokoládka nebo nějaká blbina – to je jedno), i když ví, že mají svátek, narozeniny, když jsou vánoce… Ale beru ho takového jaký je a snažím se starší dceři, která už z toho má rozum, vysvětlit, že kdyby žila i babička bylo by to jiné,protože chlapi na takovéhle věci většinou nejsou.

  • Pomněnka

    Bydlime v domku s manzelovymi rodici, takze tchyne nas vidi denne. Proto mi prijde trosku hloupe vuci mym rodicum, kdyz jsem nekdy az do vecera u nich a v sobotu tam treba jedeme i s manzelem na cely den, kdyz pak kdyz se vratime si stezuje, ze maleho 2 dny nevidela – muj tata ho vida tak 1 za tyden (mamka pracuje odpoledne, tak tam jezdim rano, abysme odpoledne mohli byt s manzelem doma), nekdy ani to ne a ona vyvadi kvuli 2 dnum. A taky nechapu, proc nekdy neprijde ona za nama nahoru, ale „musime“ chodit my k nim, aby si nestezovala, ze tam nechodime… Ale na druhou stranu zase pohlida, kdyz je potreba, je hodna, ma maleho rada. Vychazime spolu. Jen me to nekdy mrzi. A tchan si prcka za 3 mesice pochoval jen 1,promluvil na nej asi 3krat. To me mrzi vic, hlavne kvuli manzelovi. Je to prvni vnouce, tak cekal neco vic.
    Nasi jsou ukazkovi prarodice, babicka i deda klidne pohlidaji a navic vim, ze se malemu povenuji oba, ze si s nim pohraji, zabavi ho. Po porodu, kdyz jsem byla unavena a potrebovala jsem se „dospat“, jsem jela k nim.
    Vzdycky jsem rikala, ze mam skvele rodice a ted muzu rict, ze mame i skvelou babicku a dedu. Vlastne 2 babicky (Tomasek urcite neresi, jestli prisla babicka k nam nebo my k ni) a tchana to snad chytne az bude maly behat a vsechno zkoumat. Aspon doufam…

  • Nemohu toto posuzovat, nebot jsem babička vnučka je mé dcery a já s nimi bydlím, takže mám vnučku nonstop, jsem s ní doma. Mladí jsou spokojeni a vnučka je moje zlatíčko. Když jsem já měla svou dceru malou moje maminka už nežila, ale manželova ano byla sice už dost starší, ale když jsme potřebovali, bydlela od nás asi 30 km, tak přijela a pohlídala. Zvlášt mi moc pomohla, když jesem se vrátila z porodnice byla u nás 3 měsíce a o malou se starala, já měla nějaké zdravotní problémy a tak jsem byla moc ráda.Měla také malý duchod a vnoučat 8, ale vždy je spravedlivě rozdělila.

  • Zdravím všechny.
    K ostatním příspěvkům – určitě je rozdíl mezi mamkou a tchýní a to i u mě.
    Moje maminka je pro mě nejen babička mých dětí, ale i kamarádka a ten největší rádce a pomocník. Jsem jí moc vděčná a snažím se jí vyjít vstříc, protože i ona, kromě toho, že chodí do práce má doma velkou starost, a to je její maminka, která je těžce nemocná a ještě k tomu trpí stařeckou demencí. Takže se celá rodina scházíme nebo spíše střídáme hlavně při péči o toho nejstaršího- věřte, že někdy je to mnohem těžší než se starat o našeho dvouletého Marťase.
    Mí rodiče mají 5 vnoučat a snaží se je všechny stejně podělit, jak o zbývající volný čas tak s dárečky. Jsem jim za to vděčná a budu se jednou snažit být úplně stejná babička, která by se rozdala. Taková byla i moje babička, o kterou se dnes staráme. A tak to asi má být 🙂
    Ještě musím podotknout, že si myslím,že to jestli bydlíte na venkově, nebo v rodinném domku nemá vliv na vztahy s rodiči. My jsme rodiny z paneláků a k tchýni to máme také kousek, ale tam chodíme pravidelně jen my. Má tchýně je úplně jiná povaha – a já jí to vůbec nemám za zlé – a mám ji ráda takovou jaká je. Tam si zase popovídáme úplně jinak, než s rodiči :-).

  • No, tak to je moje téma.My máme babičku-tchýni asi tak 3 minuty od nás,ale je strašně zaneprázdněná, takže malou ze začátku viděla tak 1x za 14dni, teď tak aspoň jednou za týden.Připadá mi to divný a dokonce i manželovi, protože bydlí fakt kousek a kdyby se zašla na 5 minut podívat se, co malá, tak by ji asi neubylo…ale jak říká můj muž, je to každého věc, jestli chce vnoučata vidět nebo ne, ochuzuje se sama.Jednou se na nás odkonce naštvala a nemluvila s námi celý měsíc, to byly Adélce 2 měsíce…Samozřejmě, člověk vidí tchýni jinak než svojí mamku, ale stejně nám to připadá divný a já se s tím nějak nemůžu vypořádat. Moje mamka je „samozřejmě“ zlatá, ještě pracuje, ale jak může, tak si nadělává hodiny, aby mohla chodit dřív a vozit…2x v týdnu je tady a strašně moc mi pomáhá.Máme ovšem štěstí, že bydlíme v jednom městě.Člověk si ale musí umět poradit, takže obdivuju vás, co nemáte ani jednu babičku v dosahu…protože je to fakt velká výhoda, tedy pokud s ní dobře vycházíte.
    Taky jsem zvědavá, jaká budu babička já, jestli se toho člověk vůbec dožije, že!?-:)))

  • My bydlíme s mými rodiči. My dole, oni nahoře. Takže občas udržet Marťu „doma“ je umění. Ráno se probudí a už chce nahoru…Občas mě to štve. Je fakt zase, když je potřeba, pohlídaj…ale snažím se, aby to bylo co nejmíň.
    Tchýně bydlí cca 8km od nás.
    Občas hartusím na obě-na tchýni a mojí mamku, občas zase jsou zlaté obě :o)
    No ale opravdu, jak píše Ramira, jsem také zvědavá, jaká budu já babička

  • Víš, to co píšeš mi připadá jako výčitka tchýni a mám pocit, že kdyby to byla tvá maminka, budeš to vnímat trochu jinak. Vezmi si, že ještě pracuje a tak asi pak chce mít klid a odpočívat. Vím, má vnoučata, ale některé dnešní babičky jsou holt takové. Tvoje maminka je už v důchodu a tak toho volna má víc, ale jak sama píšeš, zase jim málo co koupí. Což je pochopitelné při výši dnešních důchodů. Obě tvoje babičky mají něco dobré a něco horší, můžeš být ráda, že je máš.

    Já s jednou babičkou bydlím v domku na vesnici. Je to manželova mamka. Jsou chvíle, kdy bych vraždila a pak zase si říkám zlatá ženská. Moje mamka bydlí daleko od nás, navíc ještě pracuje a tak ji vidíme doslova a do písmene jednou za rok. Říkáme jí babička na draka.
    Jsem zvědavá jaká budu já.

  • My teda bydlíme sami,ale manželovi rodiče bydlí od nás ani né 5 minut cesty.Chodí k nám často,ale děti jim nedáváme,protože náš taťka je dost v práci a když je doma,tak je rád,že si jich může užít a tak každou volnou chvilku trávíme společně.Z mé strany,mají kluci jen dědečka,kterému stačí vidět děti jednou za měsíc půl hodiny a je rád,že odchází.Ale taky jsem ráda za to co máme.
    Jak si psala o té kamarádce,tak znám taky takový případ.Jde o manželova bratrance,narodila se jim druhá holčička(má už 2 měsíce) a její babička jí ještě neviděla.Když chce přijít,tak se vymlouvají a mají vždycky něco strašně důležitého a teď už jí pro jistotu neberou ani mobil.No je to hrůza.

  • kristýna

    My bydlíme taky s rodiči , ale s manželovými, takže vnuky taky vidí každý den. Moji rodiče bydlí od nás 150 km, takže ty vidějí vnuky tak jednou za dva měsíce, dneska si zrovna mamka odvezla toho staršího až do příštího víkendu. Mladší zůstal doma, jsou mu teprve 4 měsíce, tak má ještě čas.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist