Mrzlo, až praštělo. Sníh začal padat už navečer. Z nebe se sypaly velké sněhové vločky. Kos Ferda nevěděl, co to je, koukal, co se děje, docela se bál. Rozhodl se zaletět si pro něco k snědku na kostelní věž. A taky si myslel, že se tam schová.
Odrazil se nohama od větve smrku, na kterém seděl, a skočil. Mávl křídly a najednou se přihnala bílá hrouda a bouchla mu do zad. Tak se lekl, že zapoměl mávat křídly. A tak padal a padal. Probral se z leknutí po ráně do zad, ale při pohledu na blížící se zem, se polekal znova. Včas se vzpamatoval a mával a mával křídly. Jenomže ho tížila sněhová koule na zádech. Vůbec nevěděl, co to je. Zkoušel letět, ale moc to nešlo. Najednou viděl, jak u hodin na věži, sedí jeho kamarádi kos Vašek a kosice Žaneta. Chtěl se k nim dostat a poradit se s nima, co má s těžkou koulí na zádech dělat. Když se k nim po delší době dostal, byl zklamaný. Kamarádi taky nevěděli. Tak si smutný kos Ferda sedl a bylo mu do breku.Žaneta s Vaškem přemýšleli, kdo by mu mohl poradit. Vašek si ťukl do čela a odletěl. Žaneta letěla za ním. Tak tam Ferda seděl sám a nevěděl, co má dělat. Už ho bolela křídla, ale pořád doufal, že se kamarádi brzo vrátí s radou. Trošku se usmál, protože v dálce už viděl Žanetu s Vaškem. Byli u havrana Tomáše, ale ten jim neporadil. Taky ho nenapadlo, co by to mohlo být a jak to sundat dolů. To už se Ferda rozbrečel a myslel, že ho nikdo nezachrání. Koule byla těžká a ještě k tomu ho hrozně zábla křídla. Pak Žaneta odletěla a kluci zůstali spolu. Vašek zkoušel kouli sundat, ale vůbec to nešlo. Až po chvilce, jako by koule povolovala a roztékala se. Žaneta se vrátila s radou od moudré sovy. Vaška mrzelo, že nenapadlo jeho letět za chytrou sovou. Ta hned věděla, že Ferda má na křídlech sněhovou kouli a že jí dostanou dolů, když vysvitne sluníčko. Žaneta říkala, že se rozpustí, ale kluci jí to moc nevěřili.
Za chvíli ale zjistili, že má pravdu. Za kostelem vylezlo sluníčko a Ferda měl křídla u paprsků, tak se koule brzo roztekla. To bylo radosti, Ferda už měl křídla zase jako dřív, lehká jako pírko….. Všichni tři měli velikou radost.
Napsal/a: zebra
