Kde se bere vánoční (ne)pohoda

Rubrika: Tradice a zvyky

Idylická představa Vánoc nás nutí hledat způsoby, jak zabránit hrozícímu stresu a konfliktům – nejlépe snadno a rychle, díky „spolehlivému receptu“ v deseti bodech. Což si pro změnu připustit, že by vlastně bylo velmi překvapující, kdyby k předvánočním a vánočním krizím nedocházelo?

Jak mají vypadat „správné Vánoce“? Co a proč vlastně slavíme? Jde o svátky, u kterých se snad nejvíc projevuje rozpor mezi jejich původním významem a obsahem a stavem současné rodiny i společnosti. Oslava narození Páně hluboce oslovuje jen aktivní praktikující křesťany, kterých je u nás (podle církevních zdrojů) pouhých několik set tisíc. Ani pro ně však není snadné udržovat směr v mocném protiproudu sekularismu a konzumu. Naše současné představy jsou prazvláštní směsicí vyprázdněných pozůstatků pohanského čarování i křesťanské liturgie, mediálně-komerční manipulace a společenských konvencí. Kde jsou v tom naše osobní touhy a potřeby, kde zůstala vřelost a blízkost?

Peklo nesplnitelných očekávání

„Každý sní o ideální rodině a ve skutečnosti se snaží, aby všichni členové rodiny tomuto ideálu odpovídali,“ píše francouzská rodinná terapeutka Bélatrice Trélaün. „Většinou nikdo nezná sny ostatních, ani to, jakým způsobem je on sám součástí snu toho druhého. Připomíná to jedno velké nedorozumění. Sen o vlastní ideální rodině, který zpravidla není vyřčen, může být zdrojem konfliktů. Tento zdroj konfliktů se obtížně ovlivňuje, protože není explicitní a sen není ze své podstaty reálný. Je to konflikt odlišných představ. Někdy uzavře určité členy rodiny do role, kterou nechtěli hrát, nebo do role, kterou přijali, protože jim přinášela jisté výhody.“

V citově nejvypjatějším období roku, ve kterém jsou pohoda, láska a rodinné štěstí jaksi povinné, je konflikt mezi snem a realitou obzvláště patrný. Všichni se podle možností snaží hrát své role, skrytá nespokojenost si ale razí cestu ven každou skulinou. Katalyzátorem je nezvykle dlouhá a těsná vzájemná blízkost členů rodiny, kteří se najednou musí vypořádat (podobně jako na dovolené) se svými rozčilujícími zlozvyky, s nedostatkem pevného denního řádu a s neobvykle zatěžujícím očekáváním.

Matka, která většinou nejsilněji a často jako jediná cítí zodpovědnost za naplnění ideálu „šťastné rodiny“, se při předvánočních přípravách (snaze o naplnění konvenčních očekávání) vyčerpala natolik, že během vlastních svátků už nemá sílu zahlazovat spory a udržovat iluzi.

„V době, kdy byly obě děti v pubertě, byly pro mne Vánoce něco jako běh minovým polem,“ vzpomíná grafička Irena. „Byla jsem neustále ve střehu. Snažila jsem se odhadnout, kde hrozí malér, a předejít mu, k tomu pouštět pěknou hudbu a dělat atmosféru. Dcera se pro každou maličkost urazila nebo propukla v pláč. Babička se zase vytrvale pokoušela mluvit na syna německy, aby se pochlubila, co všechno si ještě od války pamatuje – jenomže on z němčiny propadl, ten jazyk přímo nenáviděl a bral to jako provokaci. Skoro celý Štědrý den to přece jen nějak drželo pohromadě – pak ale můj muž požádal dceru, aby vypnula televizi, protože tenhle film už známe nazpaměť. Hodila ovladačem a třískla dveřmi pokojíčku, což tatínka vytočilo a zařval na ni přes zavřené dveře, že až je rozbije, zaplatí opravu ze svého. Babička, která špatně snáší i nepatrně zvýšený hlas, se začala oblékat, že jede domů. To už bylo na mě moc a začala jsem brečet taky. Copak sakra můžu ještě dělat víc? – říkala jsem si. Víc už to nejde. Kašlu na to. To bylo poprvé, co jsem si uvědomila, že opravdu není moje vina, když doma nepanuje pohoda.“

Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie dnes (č. 12/2010), vydává Portál.

Napsal/a: Eva Jedelská

Toto taky stojí za přečtení!

Náš skrytý vliv na děti

Věřte nevěřte, děti ovlivňujeme opravdu hodně a vy sami jste to měli úplně stejně s vašimi rodiči. Nejen chování,

Čtu dál →

Jak vybrat první šlapací kolo?

Pamatujete si své první kolo? Možná jste ho jako já našli pod stromečkem, možná to byl dárek k narozeninám. A

Čtu dál →

Pravda a lži o kontaktním rodičovství

Možná jste tenhle název už slyšeli a možná ne. Tak jako tak, pokusím se vám ozřejmit, co to doopravdy

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)

  • marianna01

    Ahoj, letos jsem se na to vykašlala a to doslova. Cukroví „upekly“ děti, stromek donesla tchýně, kapra udělá manžel.S úklidem si hlavu nedělám, ať si uklidí každý sám! Dárky nebudou, všem jsem už řekla, že pro ně dělám dost a tak nemám pocit viny, který bych musela vykoupit dáváním dárků, beztak se tu ty krámy hromadí. Každému dám pusu a řeknu jim, že je moc miluju.
    Ještě odnesu „bednu“ do sklepa a řeknu, že mi pří úklidu spadla na zem. Je to moje sokyně a ničí mi sexuální život.Ještě bych tedy měla vyřídit počítač.
    Za ušetřené peníze půjdeme, kam budou děti chtít – třeba do akvaparku.
    Nebo si půjdem zahrát hokej na rybník, to baví všechny a je to zadarmo. S dětma dočtem knížku a s manželem si každý den zahrajem na Kamasutru. Hurá!
    Napíšu, jak to dopadlo, slibuju.

  • Naprostý souhlas s článkem, pěkně napsané, trefné… Obzvláště třetí odstavec. Vlastně tu bylo snad už vše řečeno :o) Letos budu poprvé sama s malou a přiznám se, že s tím vůbec nejsem smířená. Pořád v tuto vánoční dobu vzpomínám na své dětství, ať bylo jakékoliv, na Vánoce strávené „s rodiči“ vzpomínám moc ráda. Byla to jiná doba. Nelíbí se mi moderní trend Vánoc, už se tu o tom psalo v jiných rubrikách – mediální a komerční nátlak je cítit všude, rodiče se snaží svou absenci ve výchově dohnat v kvantitách vánočních cobydárků, všude je cítit stres a napětí. Lidé nakupují, jakoby měla nastat doba hladomoru. Sice se říká, jaké si to uděláš, takové to máš, ale ovlivněni jsme bohužel všichni, chtě nechtě. Já spíše nechtě. Rádio „musím“ poslouchat v kanceláři, kde sedí dalších 8 lidí, kteří mu holdují, do obchodu jít také musím a pokud se chci podívat na oblíbený pořad v televizi, musím si vytrpět čím dál častější přerušení v podobě nejúžasnějších reklamních nabídek na všelijaké úvěry a nejnovější mobilní telefony. A když už jsem z těch šťastnějších, kteří ihned stihnou vypnout zvuk, stejně mi to nepomůže, protože reklama se už tak vryla do paměti, že si ji můj mozek spolehlivě přehraje i bez zapnutého zvuku ;o)))

    Opravdu bych si k Vánocům přála, abychom všichni byli imunní vůči stále silnějšímu a agresivnějšímu nátlaku médií, abychom byli k sobě hodní, starali se o své děti a nejbližší s láskou a ne s donucením, a abychom byli zdraví :o)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist