Pracovat doma bez rušícího šumu kanceláře a telefonátů kolegů v době, kdy se mi to hodí, a tempem, které mi nejlépe vyhovuje. Pro někoho ideál, pro druhého samotka za trest. Práce doma skutečně není vhodná pro každého, ale její úskalí bývají mnohdy skrytější, než si myslíme…
K práci doma, ať má podobu volnější spolupráce se zaměstnavatelem, drobného podnikání nebo tvůrčích aktivit na volné noze, se rozhodujeme po zralé racionální úvaze, ale mnohdy i s notnou dávkou idealistických představ. Kromě materiálních, technických, organizačních či právních konsekvencí má na úspěšné či neúspěšné budování kariéry z domova podstatný vliv psychická stránka osobnosti. Rozhodně ale nemůžeme stříhat podle jednoduché šablony a tvrdit, že odpovědný introvert dosahuje lepších výsledků a většího uspokojení než upovídaný extravert, jemuž schází každodenní kontakt s kolegy.
Přednosti se zdají být jasné: Člověk nemusí denně nikam chodit a dojíždět. (Naše aktuální psychické rozpoložení bývá ranním pohledem z okna ovlivněno víc, než si mnohdy jsme ochotni připustit – přísloví o počasí, do něhož by ani psa nevyhnal, mluví za vše.) Nemuset do zaměstnání cestovat znamená i úsporu časovou a finanční. Navíc většinou poměrně přesně víme, co nás na domácím pracovišti čeká, zažíváme proto veskrze pozitivní pocit, že skoro vše máme pod kontrolou. Výhodou může být i fakt, že v den, kdy nás nečekají žádné pochůzky, jednání a schůzky s klienty, lze pracovat v oděvu, který nám nejvíce vyhovuje. (Obrácenou stránkou téhož se stává „záliba ve starých hadrech“, která může vystupovat spíše jako neuvědomovaný než kontrolovaný úpadek v péči o sebe. Bez dostatečné sebekontroly bychom se mohli předčasně dopracovat k postoji: „Kvůli tomu se přece nebudu nijak zvlášť strojit“, případně „Mně se tam už ani nechce, to bych se musel převléci.“)
Odvrácená strana volnosti
Josef, grafik (36 let): Na grafický návrh jsem měl dva týdny, tak jsem si říkal, že se nemusím nervovat, když mě nic úžasně kreativního hned nenapadne, a že to nechám trochu uležet. Pak přišly tři rychlovky, a už jsem neměl čas nic moc vymýšlet.
(Po neúspěšné epizodě na volné noze opět nastoupil do stálého zaměstnání.)
Zatímco v kanceláři nás kolegové neustále vyrušují či dokonce obtěžují, doma je možné vytvořit příznivější atmosféru. Neobejde se to ovšem bez poměrně vysoké úrovně kázně, odpovědnosti, cílevědomosti, vůle a vytrvalosti. Domov zpravidla nemáme motivačně spjat s usilovnou prací a s povinnostmi, chybí přímý tlak nadřízeného, zvnějšku daná struktura pracovního dne i „kontrolující“ oči spolupracovníků. Pokud zrovna nehoří termín, mohou mít mocný vliv lákadla v podobě počasí stvořeného ke koupání nebo lyžování a další příjemné aktivity volného času.
Pavel, fotograf (40 let): I když mám dva stálé klienty, vím, že v našem oboru je velká konkurence a že mě kdykoli může nahradit někdo jiný. Potřebuji přitom stálý měsíční příjem, protože splácíme hypotéku, takže si nedovolím odmítnout žádnou zakázku. Problém je, že už skoro nemám volno, v létě jsem si mohl vzít jen tři dny dovolené…
Ani v domácím zaměstnání bychom neměli zapomínat na rozdělení času na pracovní a mimopracovní. Důsledkem nedodržování této zásady mentální hygieny bývá únava, ztráta koncentrace, snížení pocitu uspokojení z práce, zvýšení napětí a zpravidla i zhoršení vztahů s lidmi, se kterými je dotyčný pracovník nejvíce v kontaktu, tedy s členy rodiny.
Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie Dnes, vydává Portál
Napsal/a: Otakar Patočka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Práce doma – jsem doma se synkem už skoro rok, musím se přiznat, že mi práce v kanceláři docela chybí, ten každodenní shon, dohady s kolegyněmi, někdy se mi po tom zasteskne, ale samozřejmě bych syna za kancl nevyměnila :)))
Co se týká práce doma, tak musím konstatovat, že mě osobně to vyhovuje. Jsem na MD už několik měsíců a pracuji doma. Dělám skoro to samé, co jsem dělala před MD, jen nemusím chodit na porady apod ( což mi tedy vůbec nevadí!). Nejsem samotář, že by mi to více vyhovovalo, na samotářství si stěžovat nemůžu. Jen mám na práci větší klid, před tím jsem si jí stejně tahala domů a dělala večer a o víkendech.Takhle si všechno udělám, když mám čas, když mimko spí….A hlavně nevypadnu z oboru. Já si myslím, že dělat doma je prostě fajn, i když asi každému to zrovna nevyhovuje.A důležitý je taky vedoucí a schopnost komunikace s ním – já komunikuju jen přes email a domluvíme se.
Iveta