Mnoho českých žen se po rozvodu dostává na pokraj životního minima. Až příliš často se nechají napálit manželem, který převede část majetku na někoho jiného nebo jeho velkou část zatají. Čím to je a jak to, že se to stává i velmi inteligentním a vzdělaným ženám?
Jarka žila s manželem deset let, mají spolu dvě děti. Bydleli celou dobu v malém bytě na sídlišti a šetřili si na koupi rodinného domku. Problém byl v tom, že všechny peníze z Jarčina platu šly na chod domácnosti a manželův plat se spořil. Poté, co manžel ohlásil, že má milenku a od rodiny odchází, Jarka na peníze příliš nemyslela. Šlo jí spíše o zachování rodiny a vyřešení situace s dětmi. Dostatečně rychle se nezačala zajímat o manželův účet, ze kterého manžel (možná dlouhodobě) převáděl peníze na svou milenku. Nyní po rozvodu žije Jarka s dětmi stále v panelovém domě a kromě své práce učitelky ještě chodí uklízet, aby zaplatila složenky. Manžel platí minimální alimenty, protože je oficiálně nezaměstnaný, i když Jarka ví, že pracuje, ale – načerno. Ovšem bydlí v novém luxusním domku za Prahou, který oficiálně koupila jeho milenka.
Rodina jako ekonomická, nebo vztahová jednotka?
Nejsem feministka a bojování za práva žen je mi protivné. Nicméně situace českých žen po rozvodu je skutečně druhdy velmi tristní. Když posloucháte příběhy žen, které se rozvedly, s velkou pravděpodobností hned po vylíčení rozvodu navážou postěžováním si na současnou těžkou finanční situaci. Ke zhoršení životní úrovně dojde logicky u obou exmanželů, protože mnoho výdajů, například za nájem a auto, se náhle zdvojnásobí. Rozvod má ale obecně podle Zdeňky Bednářové, předsedkyně občanského sdružení Acorus, větší ekonomické dopady na ženu než na muže. Na ženách často zůstane většina prací spojená s péčí o děti, takže mají méně času na výdělečnou činnost. Na alimenty se příliš spoléhat nemohou – 90 000 dětí v České republice nedostává od otců řádně výživné, které jim určil soud. Krom toho při rozdělování majetku či výše výživného se někteří muži snaží exmanželky přechytračit a různými fígly se vyhnout řádnému dělení majetku. Vynecháme-li stranou otázku fungování soudu a práva obecně v této zemi, můžeme se ptát, jak je možné, že ženy mužovu tendenci nedokážou odhalit a zastavit.
Jednou z odpovědí může být otázka životních priorit, jak ostatně ukazuje příběh Jarky. Analytici Centra pro výzkum veřejného mínění zjišťovali, co považují lidé v životě za nejdůležitější. Většina uvedla trvalý partnerský vztah. Na druhém místě skončilo přání mít děti, následovalo přání dosáhnout úspěchu v zaměstnání a vdát se či oženit se. Zajímavé je, že výsledky výzkumu se liší z hlediska pohlaví respondentů: pro ženy jsou nejdůležitější děti, pak následuje partner a na třetím místě jsou pracovní úspěchy. U mužů první místo obsadilo přání mít stálého partnera. Děti u nich skončily až třetí za úspěchy v zaměstnání. Co z toho vyplývá? Že zatímco pro ženy jsou po rozvodu stále nejdůležitější děti a jejich pohodlí, pro muže už je nejdůležitějším faktorem v jeho životě nový vztah (i když jej třeba ještě nemá) a není pak divu, že se pro něj snaží vytvořit finanční zabezpečení. Na druhou stranu je třeba říci, že podle průzkumů muže po rozvodu nejvíce trápí omezený kontakt s dětmi a v České republice mnoho z nich bojuje proti soudům, které až v 95 procentech ponechávají péči na matkách.
Maskování příjmu manžela nepovažujeme za trestný čin
U průzkumů veřejného mínění ještě zůstaneme. Až sedmdesát procent české populace se domnívá, že muž by měl být zodpovědný za finanční zabezpečení rodiny a žena za výchovu dětí. Toto tradiční rozdělení rolí pak nahrává tomu, že žena se nedostatečně zajímá o rodinné finance. Často ani neví, kolik manžel vydělává, kam peníze investuje, popřípadě jaké má dluhy. Muž pak může snadněji a bez velkého rizika odhalení provést transakce, které ho navenek „ochudí“.
Napsal/a: Barbara Hansen Čechová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (89 vyjádření)
A je to vůbec pláč?
Nene, ze všeho nejhorší jsou trpaslíci. Ty potvory vám vlezou všude. A jak rychle se množej…. 😀
Nechci nikoho urazit a strkat do jednoho pytle, ale…Tohle mám na matkách „samoživitelkách“ nejradši, jakmile se týká něco alimentů nejsou některé z nich vůbec soudné a začnou se domáhat svého přes děti hlava nehlava. Mě pořád někdo vytýká, že když jsem si vzala jednou rozvedeného s dětma, musim na tom být hůř, protože jsem si to tak sama vybrala. Starám se o „cizí“ děti ve své domácnosti podle mě velmi dobře a nikdy bych je nepoužila jako rukojmí, protože nedostatek peněz nebo jakékoli spory rozumní lidé přes děti neřeší.
Samoživitelky jsou pro mě jen ženy, které mají dítě bez otce a žádné alimenty jim nikdo nezasílá. Nechci situaci rozvedených žen s dětmi v péči znevažovat, některé mohou být v opravdu těžké situaci, např. když mají malé děti věčně nemocné a dneska na paragrafu téměř nic neberete a léky stojí hromadu peněz, nám to taky dost narušuje rozpočet, takže neříkám, že mají lehkou úlohu. Ale na druhou stranu, která normální mamka si minimálně každý druhý víkend udělá rodičovské volno na vygruntování bytu, brigádu nebo jen na relaxaci, já teda ne.
Myslím, že na téma alimentů bysme toho mohly napsat mraky, otázkou je, jestli když to zlehčím nějakých pár stovek navíc stojí za ty útrapy s tím spojené, které se pak odráží na dětech, o které by mělo jít především. Včera jsem viděla kousek českého seriálu, kde nějaká sociální pracovnice prohlásila na reakci řvoucího kluka, že chce k otci, názory dětí nás nezajímají. Velmi trefné, bohužel 🙁
A k tomu názoru, že by měl alimenty platit stát a pak je z otců tahat, nevim. Při představě kolik soudů musí na téma alimenty – zvýšení, snížení, neplacení v republice ročně zasedat a při skutečnosti, že tyto soudy hradí stát, teda my všichni, myslím, že by bylo nejúspornějším řešením, kdyby soud při rozvodu jednorázově určil výživné např. jako jako polovinu životního minima dítěte s tím že se to bude automaticky s věkem a dobou aktualizovat, otec by měl povinnost peníze pravidelně zasílat na spořící účet dítěte spravovaným do jeho plnoletosti sociálkou, finance by bylyurčené na náklady spojené se vzděláváním, co by se nespotřebovalo, bylo by pro dítě dobrým startem do samostatného života. Maminky by měli úlevu na dani, popřípadě přídavky na děti a sociální příplatky a finanční podporu otců v době, kdy si berou děti k sobě. Více maminek by pak bylo svolných pro střídavou péči, která by jim ušetřila reálné náklady, u tatínků by pak bylo jisté, že střídavou péči nechtějí jen proto, aby ušetřili. Tím že by peníze nespravovala matka, nikdo by neměl dojem, že nejsou určeny dětem. A stát by za soudy skutečně ušetřil.
Mám taky pocit, že pokud žena zjistí, že je těhotná a partner dítě od začátku nechce, neměl by na něj pak celý život platit. Je to právě žena, která „nechtěně“ otěhotněla s někým, kdo po dítěti netouží, ona se rozhodne zda chce nebo nechce být matkou. Proč se otec nemůže také dobrovolně rozhodnout? V takovém případě, by se mohl otec dopředu zříct všech závazků, protože rozhodnutí mít dítě učinila pouze žena a měla by nést všechny důsledky s tím spojené.
Tak kamenujte 🙂
Jsem anonym 2+2 děti v novém manželství
Čtu znova a znova a vidím, že Marika přála štěstí v plánech, tak mě opravdu namíchla reakce čtenářky.
Přesně proto se nezapojuju do takových diskuzí. Protože k ničemu nevedou. Ten kdo má, tak chce víc a kdo nemá, tak si prostě vystačit musí a když něco řekne, tak je ohlušen argumenty, těch ,teří kdysi neměli a nelíbí se jim, aby měli teď mladí. Tak jak psala ježeček.
Raději si pokecám s vámi u tématu v diskutárně, lehkých, odpočinkových, veselých i smutnějších, ale ne politicky motivovaných.
Já se mám dobře, nemůžu si na nic stěžovat, ale raději přidělím peníze dětem, než gripenům, válce v Kosovu, novým vládním autům atd, atd, atd. Lest.
Jo, za všechno může gargamel a jeho povedený kocour 🙂
Zkusím to znova, čtenářko psala jsem, že kdybych útočila, tak ti nebudu přát štěstí v plánech…. atd………….což jsem neútočila, pouze jsem napsala, jak by vypadal útok, že bych ti to „nepřala“………….to je celé, já ti to právě naopak přála 🙂
Oprava – Gargamel s „M“ 🙂
Marina
Bamiska, není to Gargamel a „m“? Ale fakt si nejsem jistá – jsem občas hluchá jako poleno .-)
Marina
holky tohle přece není nutné aby se to takhle zvrtlo, no ono by tu bylo nuda žéééé 😀 jsme mámy od dětí a prostě hájíme to své každá po svém ale stále by to mělo mít úroveň…..takže nebudeme nadávat na sebe a najdem jiného vinníka takže dávám návrhy, stát, tatínek co neplatí…a nebo třeba Garganela to byla taky pěkná mrcha pořád po těch šmoulíkách šel 😀 takže nasadit úsměv kouknout z okna kde svítí sluníčko a hrrr do Garganela, že to byla ale potvora coooo
Lestejska: Tak tohle útok už je. No, takže už se nevyjádřím.
Jenom výňatek z mariky příspěvku. Cituji: „nepřala bych ti štestí v plánech“.
Opět zdůrazňuji, že jsem psala, že mám se „samoživitelkami“ soucit a že to nemají snadné, ale jejich situace není neřešitelná. Nevěřím na neřešitelné situace.
tak kousek jsem pročetla dál jsem na to neměla žaludek…proč se to zrovna vždycky zvrhne kolem rodičáku….tak za mě já když jsem se rozvedla zůstala s dvouma dětma sama ač jsem vidělávala tak jsem na nic neměla nárok a to že majitel mi nedal trvalé bydliště do nájmu z jeho strany chápu ale také jsem platila 9tis na bydlení, zase se tu rozjede že jsemmohla bydlet levněji…předem říkám nemohla nic v okolí tu prostě levnější nebylo, přece tu nebudeme stále rozebírat dokola jak to je všichni víme že to je na hovno…..někdo si vezme hypo když je vztah v pořádku po rozvodu se musí platit, nikdo nechce stát ždímat, jen potřebuje pomoct ….já nevím je tu strašně moc pohledů na to myslím žed každý má ve své podstatě pravdu…proč stále srovnávat co bylo dřív a jak se máme dobře ted…no já to cítím třeba jinak dřív byla jistota práce, peněz bydlení….já třeba nejsem zastánced nalinkování toho promin čtenářko v tomhle se s tebou rozcházím práce a pak dítě, tohle přeci vychází z lidí a momentální situace jak to cítím a myslím že můžeš děkovat bohu že jsi pak třeba mohla to dítě mít…to že je bolest že chlapi jsou někteří pěkná svině a neplatí a musí to ženské táhnout samy to snad souhlasíme všechny, to že některé prostě nemají podporu rodiny která by jim nějakým způsobem pomohla tak to snad chápeme také, to že někdo nemá kamarádky aby jim třeba pohlídaly a mohly si tak jít přivydělat to snad také uznáme….takže suma sumárum když se ženská rozvede a zůstane na to sama tak prostě po tom rozvodu zstane žebračkou v určitém slova smyslu….samo nejsou tak na tom všechny, ale lituju ty které se do té situace dostanou a nikde nemají odvolání……a to že tu určitá vrstva má privilegia to prostě je fakt kterej prostě nasírá…za mě to můžu porovnat jen na zdravotních pomůckách já žádala a nebylo mi dopřáno navýšení a cikánka se kterou jsme se tam potkaly tak ji doktorka psala mnohem víc protože řekla nemám napiš,….a nic nedoplácela…..bylo by fajn kdyby jsme si v určitých věcech byli rovni aspon na pomezí státu a podle mě to tak je i penězi na mateřské atd….ráda bych tu četla prostě někoho kdo se do té situace dostal ona to prostě není prdel, aněkdy je řešení prostě moc těžké..
Ctenarko, jsi blbá nebo jen neumíš číst?!?!
Nezapojuji se do takových diskuzí, protože to nemá smysl a já nechci si kazit dny, ale taky to neznamená, že je nečtu. Ale teď musím, protože Marika ti nepsala nic o tom, že ti nepřeje štěstí, ale opak. Takže by bylo na místě se omluvit.
Nauč se číst, nebo nepiš a neurážej. O takové diskutéry opravdu nikdo nestojí. Lestejska
a s tím plánováním, plánovat lze jen opravdu na papíře, či v hlavě, ale je otázkou, zda se ti ten plán nepřetrhne někde v půlce………..já taky plánovala dítě, potratila jsem, pak je ti zcela jedno, kdy to dítě bude, zda v době, kdy jsme zaměstnaná, či bez, zda mám peníze, či ne……………to je plán, co??? No přeji ti, aby ti ty tvé plány vyšly a nepřetrhaly se 🙂
Tohle jsem ti psala, je tam snad něco o tom, že ti něco nepřeji???
Já nepřeju nikomu nic zlého, ale jsme jsme kladla důraz na to, že plánovat jisté věci oprvadu nelze.
Mariko, děkuji, že mi nepřeješ štěstí v mých plánech. Já ti štěstí přeji.
Lien, jak jsem psala, tak „samoživitelky“ to nemají snadné a mám s nimi soucit, ale není jejich situace neřešitelná.
Ale vyvracet vám nic nebudu. Když je mi přáno tolik štěstí, potrat, rozvod a kdo ví co.
Přeji krásný den. 🙂
Čtenářko, neútočím, útok vypadá jinak a nepřala bych ti štestí v plánech………..takže to ber pouze jako návaznost na tvé psaní, pouze se chytám tvých vět 🙂
Šári ahoj 🙂
čtenářko ne že bych se do toho chtěla plést, ale fakt těžko něco můžeš něco vědět, pokud jsi to nezažila. Tvoje plánování je hezká věc, ale je úplně k ničemu, protože ani ty se svým „krásným“ životem podle grafu nevíš, co se stane v příští minutě.
Pokud po rozvodu nejsi minimálně na tři měsíce zajištěná, opravdu máš hlad, tedy pokud chceš, aby ho tvoje dítě nemělo. O oblečení, drogerii atd. ani nemluvím. Mně kdyby nepomohlo pár dobrých duší odsud, tak malá chodila zabalená v pytli. Zhubla jsem přes dvacet kilo a nebylo to jen stresem, prostě jsem si už nemohla dovolit koupit jídlo pro sebe, když jsem poplatila vše, co jsem měla. A to mi exmanžel PLATIL!!!! Tak fakt nepiš, kdo se rozvede, hned se o něj postará stát. O přídavcích na děti každé 1000 Kč, to tedy taky nevím, kde žiješ, já jsem jako rozvedená dostala 500.
Zase na druhou stranu po těch prvních třech měsících je pravda, že jsem jisté příspěvky dostala a situace se hodně zlepšila. Ne však natolik, abych si vyžírala. Nebýt nového muže, rozhodně bych si nevyskakovala :-(. Jenže mám dojem, že teď už zkrouhli úplně všechno, fakt nevím.
A taky si nemyslím, že zrovna na rodičáku by se mělo šetřit. Řešení peníze do roka a pak si dítě dej hlídat je taky nesmyslné, pokud hlídání „platí“ stát. Nebo tedy vlastně spíš hlídání žádné ani není :-(. Navíc mimina a batolata patří do rodiny ne k cizím lidem. Že jsme to přežili??? Ano, ale kolik z nás je skutečně šťastných a vnímá své ranné dětství jako skutečný základ do života, tak jak by to mělo být??
Je hezké, že si člověk může na dítě našetřit, nebo chodit do práce s ním, ale takové podmínky v našem státě nejsou (v mnoha jiných třeba ano), takže pak zbývá jen ten rodičák nebo děti nemít. Na délku pobírání příspěvku bych v této situaci nesahala, spíš by se měl každý snažit vytvořit podmínky jak být soběstačný a zároveň moci mít dítě. Ale jak píšu, v tomto státě pro takovou věc podmínky téměř nejsou.
Neříkám, že nejde kupředu, ale sama vidíš, kolik má lidí k tomu keců a jsi mezi nimi. Proto mi příjde trapné, tady něco obhajovat, nebo vysvětlovat, že to opravdu je důležité. Já ty přídavky nemám a ani o ně nežádám, mám přece babičku… 😀
Mari, kašli na to, je to pryč a ikdyž nezapomeneš, tak si nekaž den vzpomínáním na bolavé dětství. Moc na Tebe myslím a jsi mi vzorem lidskosti a statečnosti 😉 Pa *
Mariko, proč na mě útočíš? Tohle je diskuze. Psala jsem jasně za sebe. Svoje první dítě jsem si tak naplánovala. Snažím se plánovat dál. Je mi moc líto, že jsi takhle potratila, ale pokud se něco takhle semele, tak je to prostě tak, jak to dopadlo… To má stát řešit, že ženská potratila a že chce ještě jedno dítě? No nevím…
Pokud jsi o nic nikdy nežádala, tak to tedy nechápu. Pokud mám na něco nárok a toho nároku se vzdám, tak je to moje volba. Já jestli budu mít nárok na cokoliv, tak o to žádat budu. Je to totiž můj nárok. Stát každý měsíc tak vytuneluje mému muži plat, že je dobře, když mi něco málo z toho vrátí. Příživníků je totiž v našem státě dost, kteří neodvádějí nic.
Jaké byly moje poměry, když jsem byla malá, o tom se rozepisovat nechci. Sice mi rodiče nepropili peníze na jízdenku, ale v kostce to bylo docela podobné. Ale to je moje věc a rozepisovat se o tom odmítám.
Takže, já pocházím opravdu z chudých podmínek, třeba, když ti jeden z rodiču propije jízdenku na autobus, nemáš na chleba, vím o co jde, takže nejsi jediná…….nikdy jsem nechodila žádat o sociály o příspěvky, taková zase nejsem, abych zbytečně ždímala stát, když vím, že jsou potřebnější a nemám jich v okolí málo, i na přídavky jím prdím už dva roky…………a s tím plánováním, plánovat lze jen opravdu na papíře, či v hlavě, ale je otázkou, zda se ti ten plán nepřetrhne někde v půlce………..já taky plánovala dítě, potratila jsem, pak je ti zcela jedno, kdy to dítě bude, zda v době, kdy jsme zaměstnaná, či bez, zda mám peníze, či ne……………to je plán, co??? No přeji ti, aby ti ty tvé plány vyšly a nepřetrhaly se 🙂
Ježečku je velmi krásné, že chceš aby národ pokračoval… Já si pořizovala dítě pro sebe a pro manžela a po pravdě jsem na národ nějak extra nemyslela… Nehledě na to, že sociální sféra jde ku předu. Není to tak dlouho a rodičák se rapidně zvýšil. Ale nemůže to jít tak do nekonečna. Taky se nemůže vytvořit prostředí, kdy by byla matka demotivovaná vrátit se do práce. Když bude dostávat tolik, kolik by dostala i v zaměstnání, tak se jí asi zas tak zpátky chtít nebude.
Mobile Sliding Menu