Může se stát, že vás otec dítěte před porodem nebo těsně po něm opustí. Taková situace je nesmírně těžká. Lépe se vám bude snášet, máte-li milující rodiče či jiné příbuzné a aspoň pár hodně dobrých kamarádek; nejméně pár týdnů po porodu budete potřebovat něčí pomoc víc než kdykoli jindy.
Pokud se partneři rozejdou během těhotenství ženy nebo těsně po narození dítěte, dostává se žena do situace výrazně náročné na adaptaci. Musí si současně zvyknout na život bez partnera a život s dítětem. Žena může prožívat pocity rozčarování z nevydařeného vztahu, může být smutná nebo naopak může mít vztek. Je velmi těžké nepřenášet tyto pocity na dítě. Žena v této situaci může sklouznout do dvou extrémů.
Dítě vnímá jako „produkt“ nepovedeného vztahu, vidí v něm jeho otce a více či méně vědomě je odmítá. Druhým, stejně problematickým extrémem je, když se žena na dítě upne jako na jedinou bytost, které může dávat svou lásku. Dítě pak nepřiměřeně opečovává a stává se již zmiňovanou „dokonalou špatnou matkou“.
Dokud se žena nevyrovná s odchodem partnera a nevytvoří si normální zdravé pouto se svým dítětem, neměla by se pouštět do žádných jiných časově náročných aktivit. Možnost úniku od namáhavé a stereotypní péče o dítě by se pak mohla stát jakousi náhražkou za uspokojivý rodinný život. To ale v žádném případě neznamená, že by se měla zříct veškerého mimomateřského vyžití. Každá žena ví, jak je pro pocit osobní spokojenosti důležitá občasná návštěva u kadeřnice, posezení v restauraci či zhlédnutí pěkného filmu v kině. Takové nárazové „dobití baterek“ je téměř životní nutností. Kromě duševní podpory je v tuto chvíli nutná i faktická pomoc ze strany nejbližší rodiny či přátel, tedy občasné pohlídání dítěte.
Je dobré, pokud v sobě žena dokáže zašlápnout pocit příkoří: „Nechal mě samotnou s dítětem a teď si užívá svobody.“
Novou životní situaci je lepší přijmout jako úkol, s nímž je třeba se nějak vyrovnat. Už samotný fakt, že žena sama zvládne domácnost i dítě, může přinášet velký pocit uspokojení. Život bez partnera kromě možné finanční nejistoty a absence citové opory v sobě překvapivě skrývá i některá pozitiva: Žena se může lépe přizpůsobit potřebám dítěte, nemusí běžet ve čtyři z procházky, aby v půl páté mohla manželovi unavenému z práce servírovat večeři, nemusí večer vysvětlovat, proč je tak příšerně unavená, že nemá žádnou chuť na sex. Svůj volný čas může zcela podřídit svým vlastním potřebám. V tomto směru není od věci občas promluvit se „šťastně vdanými“ kamarádkami, které se v partnerském vztahu naopak dostávají do situací, kdy by si to se svobodnou maminkou vyměnily.
Také za těchto okolností je nezbytné začít velmi brzy přemýšlet, co dál. Z výzkumů vyplývá, že ačkoli pro matky samoživitelky je naprosto stěžejní vydělávat si v zaměstnání, jsou zároveň skupinou, která je hodně postižená nezaměstnaností; diskriminace při získávání zaměstnání na ně dopadá více než na ženy žijící s partnerem. Zaměstnavatelé se zřejmě bojí, že samoživitelka bude víc doma s dítětem než v práci.
Vydalo nakladatelství Portál, 2009.
Napsal/a: Michaela Marksová-Tominová
