Největší služba, jakou můžete prokázat člověku, který pije, je nechat ho, aby se sám vypořádal s následky svého počínání. Navykla jste si chodit pro něj do vinárny, když není schopen se vrátit vlastními silami, zdržovat se doma, abyste mohla dohlížet na jeho domácí konzumaci alkoholu, volat jeho zaměstnavateli a omlouvat jeho nepřítomnost v práci, čistit po něm věci od zvratků a zabránit tak, aby se domem šířil zápach atd.
Jenomže jakmile bude mít alkoholik vedle sebe člověka schopného zrušit nebo zmírnit účinek jeho nestřídmosti, neuvědomí si závažnost svého stavu. Většinou si po pořádném tahu ani nevzpomene, co dělal sám, natož co jste udělala vy pro něho.
Robert je milující, oddaný muž. Jeho žena Lucie je alkoholička, tři roky nezaměstnaná. Když tedy Robert zjistil, že už není schopná plnit své mateřské povinnosti, postupně si vzal na starost výchovu dcer i péči o domácnost. Vzdal se svých koníčků, tenisu, rybaření a jízdy na kole. „Už nemám jedinou volnou chvilku, kterou bych měl sám pro sebe,“ vysvětluje.
„Po návratu z práce hned spěchám na nákup a pak pomáhám dcerám s úkoly. Chystám večeři a tak stále dokola. Neodvažuju se prosit o pomoc někoho ze svých příbuzných. Nechci jim přidělávat starosti. Každopádně mám velkou obavu, aby se doma během mé nepřítomnosti něco nepřihodilo. Když tam jsem, aspoň můžu bránit manželce v pití.“
Není snad Robert příkladným manželem? Ve vlastních očích i z pohledu těch, kdo o jeho situaci vědí, rozhodně je. Jenomže při takovém způsobu života se pohybuje na hranici deprese.
Nevidí žádné řešení. Netuší, že svým sebeobětováním jen napomáhá udržovat závislost své ženy. Lucie, na níž už neleží žádná povinnost, tráví větší část dne v posteli. Proč by se měla namáhat, když si bez ní rodina výborně poradí?
Mnoho manželů si myslí, že nemají na výběr, a cítí povinnost zasáhnout, aby se vyhnuli neblahým důsledkům požívání alkoholu své polovičky. Doufají, že mají pod kontrolou něco, co kontrolovat nelze. Avšak pokud není ten druhý nikdy konfrontován s následky svého jednání, nepocítí nutnost sám to nějak řešit.
„To nejlepší, co můžete udělat pro někoho, kdo se zhroutí namol opilý na schodech, není to, že mu pomůžete dostat se domů, ale že ho tam necháte,“ prohlásil Dan, jehož manželka mu v takové situaci opakovaně pomohla nejen ze soucitu, ale i z obavy, že ho uvidí někdo ze sousedů. „Tohle se mi stalo taky. Nikoli na schodech, ale v zahradě. Probudil jsem se ve čtyři ráno na vlhkém trávníku. Z předchozího večera jsem si nepamatoval vůbec na nic. Bylo zima, měl jsem na sobě mokré šaty a hlavu jsem měl jako ve svěráku. Chtěl jsem jít domů, ale ruce se mi třásly tak, že se mi nepodařilo strčit klíč do zámku.
Neodvážil jsem se zazvonit. Nechtěl jsem probudit celou rodinu, a hlavně jsem měl strach, aby mě v takovém stavu ne viděly děti. Když jsem se otočil s tím, že půjdu do garáže, uklouzl jsem na zvratcích. Na vlastních zvratcích. Sedl jsem si na zem a rozplakal se jako nikdy předtím. Hanbou, zoufalstvím.
Schoval jsem se do garáže. Mé auto tam nebylo. Jak jsem se dostal domů? Nedokázal jsem si vzpomenout. Poprvé jsem si uvědomil, jak hluboko jsem klesl. Ráno jsem počkal, až žena a děti odejdou z domova, a vklouzl jsem dovnitř. Osprchoval jsem se, převlékl a zavolal svému lékaři. Řekl jsem mu, že bych chtěl absolvovat detoxikaci. Následující den jsem nastoupil do nemocnice.“
Napsal/a: Claude Ühlinger, Marlyse Tschui
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Zdravím všechny, ve svém okolí mám celkem dost zkušeností s touto problematikou, takže si dovolím přispět svým názorem. Myslím si, že ten kdo pije, si svůj problém neuvědomí a nepřevezme za něj a za sebe zodpovědnost do té doby, dokud v tom nebude UPLNĚ sám. Dokud mu bude stále někdo pomáhat, stát při něm, soucítit s ním, brát na něj ohled, atd, dotyčný tak nedostane možnost konfrontace z očí do očí realitě svého problému, čímž se celý problém možná ještě prohlubuje. K celému problému je potřeba přistupovat tak, že jsme dospělí a každý máme zodpovědnost pouze za svůj život. Nemusíme sdílet problém někoho jiného a nemáme povinnost ho v tom podporovat, pomáhat mu. Pomoc ano, ale až ve chvíli, kdy si o něj dotyčný nahlas poprosí/řekne a HLAVNĚ – kdy si ji uvědomuje a váží si jí. Hodně štěstí. S.
To nejlepší je,nechat ho tam ležet.Já s tím souhlasím. Ale je to můj syn.
hallo ono se to dobre povida kdyz to nekdo nezazil mam 2 male deti a zenu ktera ne ze jen je alkoholicka je jeste agresivni kazdy den je opila kde bere penize nevim protoze ji nemuzu dat penize na nakup na nic protoz3e prvni co si kopi je chlast v noci svym krikem budi deti ktere jak sama rika miluje, nebere ohled na nic a nikoho a ze vseho nejvic nenavidi me je o o to horsi protoze zijeme v zahranici. Nepracuje protoze od toho je prece chlap pracuji dost tvrde apo prichodu domu se musim starat o deti v noci i rano k nim vstava nekdy spi,, jen 4 hodiny jsem hrozne vycerpany a nevim co dal jestli mate nekdo podobnou zkusenost poradte ja uz opravdu nevim co s ni nelepsi by bylo kdyby se uchlastala a byl by klid
Je těžko radit, když to člověk nezažije na vlastní kůži. Někteří si řeknou, je dobře, že Robert vzal celou výchovu dětí i domácnost na starost, ale jeho manželka to nepochopí co pro ní dělá. Na druhou stranu ho chápu, že se bojí aby se doma něco nestalo. Jenže když bude vést takovýto život tak to dlouho nevydrží. Měl by zkusit manželku něčím zaměstnat dát ji přesné úkoly a hlavně ji zpracovat k tomu, aby si přiznala, že je alkoholička a šla na detoxikaci.
Mobile Sliding Menu