Problémy s otěhotněním jsou v současné době čím dál tím častější, přibývá párů, které chtějí a nemohou mít vlastní děti. Některé se s tím smíří a zůstanou bezdětnou dvojicí, pro jiné je toto řešení nepřijatelné a děti chtějí určitě mít. Jaké mají u nás tito lidé možnosti?
Pokud se cesta za dítětem nedaří a nepomohou ani různé způsoby tzv. asistované reprodukce a všechny lékařské postupy selžou, zbývá partnerské dvojici v podstatě pouze adopce cizího dítěte, pokud se chtějí stát rodiči. Možná ale existuje ještě jedna alternativa a šance mít vlastní dítě, o které vám v tomto článku přináším informace, a tou je náhradní matka…
Náhradní matka je tedy žena, která donosí dítě jiné ženě, která z určitých důvodů dítě donosit nemůže (případně nechce). Náhradní matka může nosit dítě, které biologicky vůbec její není a do její dělohy je tedy vloženo oplodněné vajíčko jiné ženy. Kdo je tedy matkou tohoto dítěte? Žena, která ho poté bude vychovávat, nebo žena, která ho bude 9 měsíců nosit? Nebo snad obě? A co na tuto situaci říká naše legislativa?
Podle českých zákonů je matkou žena, která dítě porodila, i když biologicky její není. Zákon samozřejmě statut „náhradní matky“ nezná vůbec. Je to tedy nelegální? Není. Zákon zná přímou adopci, která je možná v případě, že si rodiče vyberou sami osvojitele a po porodu se dítěte vzdají a to může rovnou z porodnice putovat ke svým osvojitelům, ti ho poté mají v tzv. předadopční péči, která trvá tři měsíce, poté může osvojení nabýt právní moci a je možné upravit následně i rodný list dítěte. Pokud se tedy v tomto případě jedná o náhradní matku, tak ona se musí dítěte vzdát a biologičtí rodiče se stanou adoptivními rodiči… To je zmatek… Ale legální to opravdu je. Otázkou samozřejmě je i to, zda je případně legální za náhradní mateřství pobírat nějaký příspěvek nebo finanční odměnu, to už asi legální úplně nebude…
Nicméně, pokud by se náhradní matka po porodu dítěte rozhodla, že si dítě ponechá, žádná předem sepsaná „smlouva“ biologické rodiče nechrání a oni by o dítě přišli. Možná jedině, pokud by rovnou byl v rodném listu napsaný biologický otec, tak by poté mohl požádat soud o svěření dítěte do své péče, ale to by jistě nebylo ihned z porodnice a trvalo by dlouhou dobu, po kterou by musel na své dítě náhradní matce platit výživné.
Z legislativního hlediska je to tedy značně riskantní krok především pro biologické rodiče, na druhou stranu je to ale opravdu pro mnoho párů jediná cesta k vlastnímu vytouženému dítěti. A pokud jim náhradní matka dítě předá a vše proběhne dle plánu, je to vlastně ideální řešení pro všechny zúčastnění, i pro dítě samotné.
Připravila jsem pro vás rozhovor s jednou obdivuhodnou ženou – náhradní matkou, která se rozhodla pomoci bezdětnému páru a děťátko pro ně donosit. Zatím je těhotenství v začátku, nezbývá tedy než držet všem zúčastněným palce, ať vše dopadne bez komplikací a dle jejich představ…
Co Vás vedlo k tomu stát se náhradní matkou a donosit dítě pro jinou ženu?
Nejdříve jsem byla dárkyní plodových vajíček (oocytů), inzerát jsem našla na rodinných stránkách. Dárkyní jsem byla opakovaně, jednou dokonce v rámci nějaké studie ohledně léků pro léčbu neplodnosti. Pak jsem našla nabídky, že mají rodiny zájem o náhradní mateřství a sháněla jsem informace, abych se dozvěděla, jak vše probíhá, hlavně pro mě důležitá informace, jestli je vše v mezích zákona. Když jsem zjistila, že ano, tak jsem začala hledat rodinu, které bych takto mohla pomoci.
Máte tuto situaci nějak právně ošetřenou?
Právně je vše ošetřeno smlouvou, která je sepsána v advokátní kanceláři v Brně, která se zabývá i náhradním mateřstvím.
Jak jste vybírala rodinu, které „dáte“ dítě?
Chtěla jsem pomoct rodině, která je ještě bezdětná (měla jsem nabídku od ženy, která má už jedno vlastní dítě, ale další mít ze zdravotních důvodů nemohou), která je úplná (nechtěla jsem samotnou ženu nebo muže, ani homosexuální pár), chtěla jsem, aby rodina byla nějak s takovým tím všeobecným přehledem, aby jednou mohli zajistit i přiměřené vzdělání dítěti (odpověděla mi rodina se základním vzděláním a na první pohled s velmi špatným pravopisem, základními chybami, bez všeobecného rozhledu, oba dlouhodobě nezaměstnaní …), chtěla jsem pomoci rodině, která nemůže mít miminko ze zdravotních důvodů (a ne jen proto, aby si žena nezkazila postavu a nebo nemusela přerušit zaměstnání kvůli těhotenství). Nejdříve jsem si dopisovala vždy jen s jednou rodinou, ale vzniklo z toho jen zklamání, protože například po půl roce se přestala rodina ozývat, nebo mi napsala dodatečně, že se jedná o novináře a nemají zájem o náhradní mateřství, ale chtěli jen informace. Tím jsem ztratila spoustu času a ve chvíli, kdy jsem začala uvažovat o tom, že asi neexistuje rodina, která má o náhradní mateřství opravdu zájem, jsem si začala psát se 3 rodinami, ale všem jsem napsala, že vybírám mezi více zájemci a po určité době a osobním setkání jsem se pro „svou“ rodinu rozhodla a dalším dvěma dala ihned vědět.
Nemáte obavy z budoucna? Nebojíte se, že si budete dítě chtít nechat a že se od něho nedokážete odloučit?
Napřed jsem se s náhradním mateřstvím musela srovnat sama v sobě, vyjasnit si své představy a opravdu to, že miminko nebude moje a budu jej muset předat. Takže když jsem dospěla k rozhodnutí, že toto opravdu chci a neměla jsem z budoucnosti obavy, mohla jsem se teprve o náhradním mateřství začít bavit s někým dalším a budoucími rodiči. Nyní to beru tak, že já jsem na třičtvrtě roku takový živý inkubátor pro miminko, protože bez ženy donosit miminko nelze. A protože rodin, které mají problém s otěhotněním, přibývá, může se do podobně situace jednou dostat i mé dítě a bude rádo za to, když by našlo ženu, která to pro něj udělá. Navíc jsem nechtěla, abych se stala jen takovým „studeným“ inkubátorem, věřím, že pro miminko je důležitá i láska v prenatálním období, nemohu k miminku přistupovat jen jako k předmětu, ale už teď si s ním povídám, děti hladí bříško, kupují mu dobroty a pak mu o tom říkají, … Je mi jasné, že po porodu budou dny náročné, protože hormony budou na psychiku určitě působit, ale věřím, že vše dobře všichni zvládneme.
Jedná se o oplodnění Vašich vajíček nebo je dítě kompletně geneticky jejich, nebo je vše kompletně cizí…?
Jedná se o miminko kompletně geneticky biologické rodiny. I toto bylo jednou z mých podmínek – nechtěla jsem, aby miminko bylo geneticky ani částečně moje, rozloučení by bylo mnohem mnohem obtíženější, navíc bych musela stále myslet na to, že je to moje dítě.
Jaké máte vztahy s budoucími rodiči?
Původně jsme se vůbec neznali, ale během doby, která uplynula od počátku seznámení do současné doby, se z nás stali přátelé, tykáme si, víme o sobě řekla bych, že téměř vše.
Budete chtít dítě vídat nebo o něm alespoň dostávat informace?
Prozatím jsme domluveni, že se budeme vídat společně, dokonce i že se to jednou dítěti řekne, ale ten správný čas si musí určit biologická rodina, která s děckem bude, protože sami poznají, kdy je na tuto informaci dítě „zralé“. Také možná v té době už bude náhradní mateřství víc běžné, takže vysvětlování bude o to snazší. Ale pokud se biologická rodina jednou rozhodne pro něco jiného, ať už by to bylo přerušení vzájemných setkání nebo rozhodnutí o tom to dítěti neříct, budu jejich rozhodnutí respektovat. Uvědomuji si, že nelze jen tak přijít k například puberťákovi a oznámit mu „hele, já jsem žena, která tě odnosila a porodila“.
Jaké jsou reakce Vaší rodiny, přátel a celkově „okolí“ na to, že nosíte dítě pro jinou ženu?
Já už jinou rodinu kromě svých dětí nemám, takže tam byla situace jednodušší, děti o mém rozhodnutí vědí od samého začátku, hodně jsme si o tom povídali, situaci, zdá se, že pochopily. Bylo to pro mě důležité. Zatím o mém rozhodnutí ví akorát v zaměstnání, některé reakce byli kladné, jiné záporné až odsuzující. V širším okolí, protože ještě není těhotenství poznat, tak o něm nikdo neví, ve chvíli, kdy to bude na mě znát, tak řeknu stejnou odpověď, a to že se jedná o náhradní mateřství. Velmi dobrá kamarádka mi řekla, že to bude zajímavá zkušenost, ale ona sama by do toho nešla. Děti prozatím také nic spolužákům ve škole neříkaly, ale rozhodly se také časem říct pravdu.
Napsala byste případně, jakou máte rodinnou situaci – kolik máte vlastních dětí apod.
Je mi 38 let, o náhradním mateřství vím asi 4 roky, jsem 10 let rozvedená. Mám děti ve věku 20, 13 a 11 let. Samozřejmě i finanční stránka hraje v náhradním mateřství určitou roli, ne ale tu nejpodstatnější. Protože už nemám rodiče a otec na děti neplatí výživné, je velmi obtížné finančně zabezpečit děti a dopřát jim alespoň něco z toho, co mohou a mají spolužáci, například výjezdy na školy v přírodě, výlety … Mám více zaměstnání, abychom vše finančně zvládli, ale je to za cenu stálého pobytu v práci a nemohu se tak více věnovat dětem, tak jak bych si představovala.
Velmi děkuji náhradní matce za otevřený rozhovor. Pokud by čtenářky zajímaly ještě nějaké informace, které v tomto článku nejsou, je náhradní matka ochotná odpovědět i diskuzi pod článkem.
A můžete se těšit i na pokračování rozhovoru po porodu dítěte (cca listopad).
Napsal/a: Zuzana Svobodová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (55 vyjádření)
Připojuji se, takový článek by mě též zajímal.
Misaelisa, gratuluji!
Kdybys chtěla, tak bys mohla napsat trochu víc. Zase pohled z druhé strany je taky fajn 😉 Jak to funguje s vaším „živým inkubátorem“? Stýkáte se i po narození prcka? Jak probíhalo převzetí miminka? Jste přátelé, nebo jste se poznali na inzerát? Díky za odpovědi na mé zvídavé otázky 😉 A je to kluk nebo holčička??? *
Dobrý den, celým procesem jsem taky prošla ale z opačné strany a jsem nesmírně vděčná za to, že taková možnost existuje. Díky tomuhle máme doma naše vysněné 3 měsíční miminko :-). Chce to dobrou psychiku u obou párů a hlavně chtít někomu pomoci.
Líbí se mi příspěvky Anonymní napsal:13.5.2012 v 11:23 a ZUZI123. Někdo v tom může vidět výdělek a jiný charitu. Proč není negativně hodnoceno ivf, inseminace, darování vajíček? Mimo jiné, je to taky docela brutálně zpoplatněno… Mě to příjde podobné. Někdo daruje své vajíčko za cca 1hodinu aněkdo vlastně-nevlastní dítě za 9 měsíců.
Určitě tady hraje roli i sociální stránka „živých inkubátorů“, potřebují peníze, ale z výpovědi Kukačky73 mi příjde, že je v tom kus chuti pomoci.
A všude se najdou féroví lidé a (s prominutím) vyčůránci. Lest.
Mila nahradna mamina – Kukacka73.
Chcela by som sa vam tymto podakovat ze vsetky chore zeny, pre ktore je nahradna matka ta jedina posledna moznost.
Je to uzasne ze ste sa nato odhodlala a zaroven ze ste poskytla o tejto teme rozhovor, a tak dufam ze to trochu znizi predsudky ktore okolo toho vznikaju. Kto nezazil nepochopi ake to maju tazke zeny s diagnozou, „nemozete donosit vlastne dieta“, aka je to bolest, ked zena tak velmi velmi velmi tuzi byt matkou a nemoze sa nou stat. Ved co moze byt krajsie ako dat moznost zit dietatu ktore je tak vytuzene a vymodlene. Este raz velka vdaka. Prajem vam aj vasim detom nech vam zivot prinesie vela dobreho za vas dobry skutok. Za vsetky zeny ktore na vlastnej kozi prezivaju bolest a vieru v to pre nich ze este existuje nadej. 🙂
Především přeju Kukacce73, aby všechno probíhalo dobře, bez zádrhelů a aby ten konec, který člověk doufá, že dobře zvládne, takový opravdu byl (myslím odevzdání dítěte jiné matce).
Nemyslím si, že je 38 let hodně (u takovéto věci), ženy v tomto věku běžně děti rodí a toto dítě je geneticky mladších rodičů, takže při dobrém zdrav. stavu ženy není jaksi moc co řešit. Naopak, určitá zralost daná věkem umožňuje mít situaci opravdu lépe zpracovanou, protože tohle skutečně není nijak lehká věc.
Odevzdat dítě po porodu je jistě to nejtěžší, na druhou stranu pokud znám jeho budoucí rodiče, je to přece jen jiné. Sama za sebe můžu říct, že by pro mě byla úplně nejhorší naše naopak nejběžnější situace, tj. odevzdání dítěte v nemocnici k adopci, odkud po pár dnech přejde do kojeňáku a prochází 6-9ti měsíci péče-nepéče (aby to někdo nepochopil špatně, pro mimi pokládám za klíčovou stálou péči jednou osobou), než se dostane do rodiny, kterou neznám a nebudu znát vůbec.
Druhá věc je to období u mámy v bříšku. Díky své práci s tím mám určitou (početní) zkušenost, i tím náhradním mateřstvím jsem s klientkami procházela. Nechci tu o svých zkušenostech přímo s tímto psát, ale co se adopce týče – to jsou ty jediné volné děti, které by byly v domově pro rodiče k dispozici – tak si taky moc ideálů nedělejte. To minimum žen, které nestihne přerušení (nebo na něj nemá peníze) a uvažuje o adopci, má často hodně problémů s návykovými látkami, trpí materiální nouzí, takže nějaká životospráva v těhotenství je tristní věc, k tomu je dítě tou matkou odmítáno po celou dobu, protože ona se brání si k němu vytvářet jakýkoliv vztah. A situace s dlouhým pobytem v kojeňáku, než lze podle našich zákonů dítě dát do rodiny, to všechno už jen dorazí. Proti tomu je náhradní mateřství jiný level – pokud je volba ženy uvážená, a to si myslím není na nás posuzovat. Každý si můžeme maximálně říct, jestli bychom to byly/nebyly schopné podstoupit taky a pro koho by ochota byla nebo nebyla. V rodině je to jistě něco z principu jiného. Nezažila jsem nikdy, že by se žena rozhodla udělat takovou věc pro „cizí“ rodiče, aniž by tam byla ta fin. úhrada. Nevidím v tom apriori něco špatného a nikdy bych nesoudila jednu ani druhou stranu. Spíš ty peníze vyvolávají dojem, že tím určitým vyrovnáním (rodina dítě, žena finance) to všechno končí a cesty se zase rozdělí… tohle si vůbec nemyslím. Podle mě se životy těchto lidí propojují silně a napořád.
Je to nová věc, nechat v děloze růst geneticky cizí dítě, ale dřív bylo časté, že ženy kojily dítě jiné ženě, která o mléko přišla. Kojící žena takové dítě potom vnímala trochu jako své, děti byly „sourozenci po mléce“. Tady jsou ve hře jacísi „sourozenci po děloze“… Musím říct, že ze všeho nejvíc bych v popsané situaci asi řešila dopad na mé vlastní děti. A bylo by to pro mě ze všeho nejvíc nepředvídatelné, co by se z toho mohlo vyvrbit…
Mám dvě děti, takže těžko mohu teď říct, zda bych šla do možnosti najít si náhradní matku. Dlouho jsme čekali na první dítko, byly i nějaké „neplatné pokusy“. Mnozí víte, jak to u mě bylo. Ale vůbec neodsuzuji a nehledám nic špatného v tom, že pár chce mít své dítě, protože své dítě mít nemohou. V DD je jistě spousta dětí, ale každý především chce to své a když je možnost, tak proč ne?
Ale spíše se teď na to dívám z druhé strany. Jak jsem psala, máme děti, více jich neplánujeme a při vzpomínce, co jsem si vytrpěla já, tak si říkám, jestli bych to udělala. Pro někoho z rodiny mi to příjde snad samozřejmost. Opravdu bych to udělala.
Co se týká cizích lidí, musela bych je dobře poznat. Vědět, že jsou slušní a že dítě budou milovat… Ale hodně těžko se zrovna tohle dá z lidí vyčíst.
Nebudu tuhle možnost pomoci někomu vyhledávat, ale pokud by mě někdo z mého okolí oslovil, nebo se poznala s párem, který touží a nemůže, tak bych mu to nabídla. Ale zase to je to, že se s těmi lidmi budu znát, ebude to na inzerát. Ale v hlavě to mám srovnáno tak, že to beru jako pomoc, charitu ve svém slova smyslu. Takže já bych za to ty peníze nechtěla.
Snad mě tady neukamenujete, jak jsem špatný člověk, krkavec apod, ale ono by to dítě přece nebylo moje. Veškerý genetický materiál je biologických rodičů, takže i nemoci a částečně i alergie jsou jen výbavou rodičů. *
Radko2 – jedná se o kliniku v ČR, která od samého začátku věděla, že se jedná o náhradní mateřství. Klinik které se tímto zabývají je v ČR více. Smlouva je sepsána advokátní kanceláří, ale bohužel jak je psáno v článku, chrání více mě než samotnou rodinu, protože jinak ta smlouva sepsat nešla. Člověk se řídí zákony, které tu jsou a ty mluví jasně – matka je žena, která dítě porodí. Vše je hodně o důvěře.
Zdravím čtenářky tohoto článku. Jsem náhradní maminkou, se kterou je tento rozhovor. Pokusím se odpovědět na různé otázky, které tu jsou, pokud se bude kdokoliv chtít ještě na něco zeptat, klidně napište.
Anonymní Jano – začnu druhou otázkou, byla jsem tu v pátek dopoledne, ale to tu žádná diskuse neběžela, včera a dneska jsem byla v práci, proto jsem nemohla reagovat. Rizika pro budoucí miminko se snažíme eliminovat na minimum, podstoupili jsme všichni genetické testy, zrovna nedávno jsme byli na dalších testech v těhotenství, které potvrdili, že mimi je úplně zdravé, alespoň podle toho co by šlo nyní odhalit. A geneticky jsou rizika také nižší, než pro ženy mého věku, protože jeho biologičtí rodiče jsou mladší než já. V dětských domovech je samozřejmě spousta dětí, ale ne všechny jsou právně volné a pokud je tu možnost mít geneticky své miminko, tak chápu rodinu, že se o to pokusila.
Lussy – jestli budu mimi po porodu kojit, to zatím ještě necháváme otevřené, zatím jej necítím, ale viděla jsem jej na ultrazvuku už několikrát. Nejdojemnější okamžik byl když jsme viděli jen pulsující tečku – při potvrzení těhotenství a přítomnosti srdíčka a pak nedávno, když jsme viděli detaily končetin, jak se mimi protahovalo ….
Lien – spíš očekávejte rozhovor až tak v prosinci, protože termín porodu máme na konec listopadu a může se samozřejmě o něco protáhnout, pak určitě také nebudu hned po propuštění z porodnice na počítači, ale rozhovor jsem redakci přislíbila.
Merilin – v případě kamarádky je tu výhoda, že se znáte, hodně toho o sobě víte, víte jak se stravuje, jak žije, jestli je kuřačka nebo ne, nejste závislá jen na informacích, které Vám žena poskytne. Na druhou stranu je tu i riziko – pokud by jste se jako kamarádky rozešli, aby to nějak děcku neprozradila, třeba v nevhodném okamžiku. Bohužel jsem už sama několikrát dostala ránu od života a hodně si rozmýšlím, koho nazvat kamarádkou a koho ne.
mě by spíš zajímalo, která klinika provede rozvedené matce tří dětí umělé oplodnění. a taky jaké smlouvy? o čem? o tom, že dá po porodu dítě k adopci??taková smlouva je neplatná. celý článek mi připadá jako nesmysl.
Tohle je opravdu zajímavé téma. Myslím, že 38 let není tak moc; downův syndrom asi nehrozí, když už miminko je vloženo do dělohy „vzniklé“. Spousta starších matek má zdravé děti.
Určitě bych toto neodsuzovala. Je tam spousta otazníků a možných problémů, ale to je už na každém. A copak adopce dětí z detských domovů žádné potíže nepřináší? Navíc, kolik je mezi těmito dětmi malých cikánků – a upřímně, kolik z nás by si troufla takového dítě vzít?
Navíc paní si budoucí rodinu prověřovala, jak to jen bylo možné…
Přeji oběma rodinám, ať vše vyjde a ať jsou všichni spokojení.
Za mě – nedovedu si představit, že bych miminko odnosila, porodila a už nikdy neviděla. Takže spíše – pro mě – v rámci rodiny a blízkých přátel.
Merilin asi trošku od tématu, ale taky mám zeslabenou dělohu po operacích a taky mi doktoři říkali, že nedonosím, potom zase říkali, že jestli začnou kontrakce, tak mi praskne děloha a vykrvácím a taky dost dalších věcí.
Mám dvě zdravé donošené děti a u druhého porodu jsem dokonce měla i kontrakce až do poloviny první doby porodní, takže žádné miniposlíčky. Jsem tu, moje donošené děti taky a nikdo nějak nevykrvácel.
Mně nenapadlo hledat náhradní dělohu, spíše začít věřit té svojí a smířit se vnitřně i s možností, kterou lékaři vydávají za jedinou možnou skutečnost.
Zuzino – jsem ráda, že to i někdo další vidí jako já (první příspěvek), tj, že je to jen pro peníze a nic jiného. Co až bude ještě starší – čím si dál chce vidělat – prodá ledvinu, nebo jiný orgán???
Anonymní – mě tedy věk 38 už připadá dost vysoký a rizika spojená s vyšším věkem matky jsou přeci známá (downův syndrom a další a další, předčasný porod ….). Navíc má v péči ještě další děti, takže to určitě neobnáší to, že by celých 9 měsíců ležela.
Merilin – právě že to není nijak právně ošetřitelné, bych do toho nešla, ani bych to zodpovědně nemohla někomu doporučit. Až to tu bude legální, určitě se najde spousta agentur, které rozjedou svůj zajisté výnosný byznys nad neštěstím a zoufalstvím rodičů, kteří nemohou mít děti.
A aby jsme se tu na podzim nesetkali s jiným srdceryvným příběhem o tom, jak se miminko k vlastním rodičům nedostalo.
Navíc tu náhradní matku nikde nevidím reagovat, tak mi to celé přijde nějaké divné. Jana
já si myslím, že nikdo nemá právo nijak tohle dhodnoti nebo odsuzovat…myslím že každý by na to koukal jinak kdyby v dané situaci byl..je to tak složité a těžké něco namítat nebo hodnotit…
já jako žena která by nemohla mít dítě jen proto že ho neudržím, bych byla za tuto možnost vděčná pokud bych tohle mohla podstoupit, ale asi by to mělo být právnicky a vším možným ošetřené….
někdo tu argumentoval dětmi v dětském domově, pokud bych mohla a šlo to chtěla bych své dítko
jako máma od tří dětí si neumím představit, jestli bych to zvládla srdeční záležitostí…ač bych vlastně byla jen inkubátorem a miminko by bylo cizí přece jen bych ho devět let nosila….takže u mě by byl problém asi vnitření…
já si myslím že je to moc křehké, ale v cizině to tak funguje, tak proč neumožnit i rodičovství lidem kteří nemají ten dar mít své vlastní děti….jen si myslím že to musí být silná osobnost….a nevidím v tom zas honbu za penězma, ale pokud se to u nás rozjede tak jich do toho hodně kvůli tomuto půjde….
Všem pisatelkám přeju pěkný den.Článek jsem si přečetla jedním dechem vlastně i proto,že jsem se podobnou otázkou zabývala také.Mám zeslabenou dělohu po častém odstranování myomů a lékařská prognoza zní: Děcko byste nedonosila.Sice už mám jedenáctiletého syna,ale touha po druhém dítěti se zčistajasna objevila.Můj partner nechtěl o adopci ani slyšet a proto jsem se začala pídit po informacích právě o náhradních matkách.Jenomže pak jsem vlastně narazila na to,že celý ten proces není právnicky od začátku do konce ošetřený,což mě vyděsilo.Představa,že by si to snad dotyčná během těhotenství rozmyslela a my bychom pak mohli našemu dítěti zamávat neplatnou dohodou ….je fakt příšerná.No jen si to představte a snad nejhorší je,že se s tím nedá nic dělat.Svěřila jsem se s tím celá rozpolcená svojí kamarádce,která mě vyslechla.Život si s ní nehrál,naletěla jako hodně mladá pitomcovi,se kterým má tři děti,je rozvedená a díky bývalému manželovi se dostala do finančních problémů.A tahle holka mi s klidem řekla,že to pro mě udělá…byla jsem z toho paf.Jenomže právě proto,že jí znám jako milující maminku svých dětí se zase bojím…a zároven se stydím za to,že nevěřím ani své nejlepší kamarádce.Jenomže tohle není prostě žádná legrace.V sázce je přece lidský život,uzlíček štěstí a lásky…no a co kdyby náhodou…PROČ O TOM VŠEM PÍŠU?O
No já nevím, docela koukám, myslela jsem, že je to slečna bez dětí, tak že šla do něčeho, co si ani nedovede představit. Osobně bych dítě, které nosím nikomu dát nemohla. Jsem zvědavá na listopadový rozhovor.
Tedy více, než článek mne zaujala věta paní/slečny Jany: „…Navíc mi přijde na mateřství v hodně pokročilém věku a…“ Přece ve 38 – zvláště, když se nejedná o první mateřství – není žádný problém mít dítě… Jinak chápu touhu lidí po miminku (sama jsem na první dítě čekala 6 let a pak po 9 dalších letach mám dceru z IVF, protože to jinak nešlo) a vím, že pro někoho je „pokrevnost“ dítěte moc důležitá. Takže proč náhradní mateřství ne….
napřed se mi chtělo napsat,že každý si se svým tělem může dělat co chce.Nicméně já sama o sobě si nedovedu předtsavit použít své tělo jako výdělečný materiál řekněme 🙁 napřed darování vajíček/vychází mi ze článku,že za peníze/,potom nosit dítě pod srdcem také jen pro peníze.Nepřijde mi,že tam je to srdíčko někomu pomoct.Možná se pletu.
Toto podstoupit vzhledem k citovým vazbám k dítěti v mém těle si dovedu představit pouze v případě nejužší rodiny./sestry,dcery/
Co se týče kdybych byla v opačném případě, i já bych asi zjišťovala genetickou,sociální a intelektuální výbavu budoucí nositelky.Ale opět si nedovedu představit,že by to měla být pro mě neznámá žena,pořád bych viděla před sebou ten cíl proč to dělá a možná obavy závazků,nevím jak teď jinak vyjádřit.
Jsem zvědavá na pokračování…
Jsem hodně zvědavá na ten listopadový rozhovor.
Teď mi přijde že to má paní v hlavě docela dobře srovnané, ale co až miminko začne kopat? Až uvidí miminko na ultrazvuku? Až porodí a poprvé ho uvidí? Až jí ho přiloží k prsu?
Až ho dá rodičům, kteří ho budou krmit UM a ona se bude snažit zbavit svého mateřského mléka? A co hormony v šestinedělí?
Já osobně si to neumím vůbec představit – nastavit si to v hlavě tak, že dělám miminku živý inkubátor a pak ho jen tak někomu dát, i když to jsou jeho biologičtí rodiče.
Je pravda, že nejsem v situaci, kdy bych musela přemýšlet o náhradním mateřství, ale vy si vážně myslíte že je toto nutné? To nemáme dost dětí v dětských domovech, které touží po lásce? Nehledě na to, že si myslím, že tento krok dokáže jen žena naprosto bez jakéhokoliv citu, které jde jen o prachy. Tento rozhovor se mi zdá velmi umělý a naprosto nepravdivý, buď smyšlený, nebo je náhradní matka velmi dobrá herečka s dobrou manipulační schopností. Jak si může s budoucím miminkem povídat a potom ho jen tak předat někomu dalšímu jako housku? Navíc mi přijde na mateřství v hodně pokročilém věku a s velkými riziky pro budoucí miminko. Jana
Mobile Sliding Menu