Bylo jednou jedno šedivé autíčko – Trabant. Když si ho jeho pán koupil, myl ho, leštil ho, dával mu pít chutný benzín a měl ho rád. Za to mu Trabant sloužil celá léta.
Jednou se pán začal dívat stále víc po barevných a větších autech, než byl Trabant. Pán také přestal za Trabantem chodit do garáže a nejezdil s ním už ani na nákup. Také ho přestal mýt, neleštil ho a nedával mu pít.Trabant začal být moc smutný. Plakal a plakal, až se pod ním utvořila velká louže. Pán to uviděl a zeklel: „Ten krám už teče, musí z domu ven!“
Trabant se celý rozklepal, když ho pán vytlačil z garáže na na ulici. Ten samý den si pán přivezl velké, nové, červené auto. Chtěl se s ním chlubit a tak ho také nechal u chodníku před domem.
V ten večer začalo pršet. Pán onemocněl a nemohl nové auto uklidit do garáže. Stále pršelo a pršelo. Déšť trval několik týdnů. Všechna auta, co stála po tu dobu na ulicích, zrezivěla. Jen Trabant z umělé hmoty se leskl jako nový.
Pán se uzdravil, poznal svůj velký omyl a Trabanta si zase vzal k sobě domů. Myl ho, leštil ho, dával mu pít chutný benzín a na jiné auto už ani nepomyslel…
Napsal/a: anonymní
