Kdesi na okraji malého městečka, žili maminka s tatínkem a měli holčičku Kačenku. Jednoho dne, když šla maminka nakoupit, Kačenka spatřila velkou, nádhernou panenku za výlohou.
Dívala se na Kačenku svýma jasně modrýma očima. Kačence se panenka zalíbila a hned začala prosit maminku aby ji koupila.„Maminko, kup mi tu panenku, prosím, prosím.“ „Teď ti ji Kačenko nemohu koupit, máš doma spousty panenek a nehraješ si s nimi.“ „Ale mami, já ji chci, chci tuhle, ta se mi líbí ze všech nejvíc.“ Zadívala se na maminku a doufala, že maminka přeci jen půjde a panenku koupí.
Maminka se otočila ke Kačence a povídá. „Nekoupím ti ji Kačenko, ne teď, ale až si ji zasloužíš. Koupili jsme ti s tatínkem tolik panenek a ty jsi je rozbila. Neumíš si vážit věcí a až se to naučíš, potom ti koupíme tuhle panenku.“
Kačenka se rozplakala a začala prosit ještě víc, ale kdepak, maminka neustoupila a tak ráda by tu panenku koupila, aby Kačenka měla radost.
Když přišly domů, Kačenka se zavřela ve svém pokojíčku a s nikým nechtěla mluvit. K večeru maminka zavolala Kačenku k večeři a potom se chystaly do postýlky. Ani teď Kačenka nepromluvila. Maminka jí popřála dobrou noc a bylo jí moc líto, že Kačenka je smutná.
V noci Kačenku vzbudily podivné hlasy. Schovala se pod deku a začala naslouchat. To panenky si spolu povídaly. „Mě ulomila ruku a někde ji ztratila. A mě zase obě nohy, jak mám teď chodit?“ A obě se rozplakaly. Za chvilku se ozvala další, schovaná v bedýnce. „Mě ostříhala vlásky a to mi říkala jak je mám pěkné a dlouhé.“ Kačenka se zaposlouchala a najednou si uvědomila co slyší. Slzičky jí začaly téct po tvářičkách. Honem vyběhla z postele a začala sbírat panenky. Mluvila na ně, ale panenky byly ticho. Kačenka začala hledat všechny části, které panenkám chyběly a postupně je nasazovala, kam patřily. Jenom vlásky nemohla panence vrátit a tak se panence omlouvala a slíbila, že ji učeše tak, aby ji to slušelo zase jako dřív.
Druhý den, když se vzbudila, běžela Kačenka za maminkou povědět jí co se stalo. Maminka Kačence pověděla. „Panenky přeci nemluví, jsou to hračky a ty neumí samy mluvit.“ „Ale maminko, pojď se podívat, já ti to ukážu.“ A tak šly do pokojíčku a Kačenka ukázala mamince panenky. „Vidím, že si spravila všechny panenky, ale přesto. Vidíš nemluví, to jenom tvé svědomí s tebou promlouvalo a tak si napravila škody, které si panenkám udělala.“ Kačenka byla ráda, že má zase tolik pěkných panenek a maminka s tatínkem se rozhodli, že jí ještě tu jednu z obchodu koupí. Kačenka rodičům hezky poděkovala a už nikdy žádné hračky nerozbíjela.
Napsal/a: torinka
