O bojácném Bobříkovi

Rubrika: Pohádky

Kdesi daleko, za horami a řekami, byla docela malá vesnička, ve které žila zvířátka. A že jich tam bylo. Bydleli tam jezevci, ježci, ovečky, lišky… a ještě mnoho a mnoho jiných zvířátek.

Také tam byla, úplně na kraji chaloupka, ve které bydleli bobři. Měli malého chlapečka, který se jmenoval Kiko. Jednoho dne se Kiko vydal do lesa na procházku. Najednou to všude začalo šustit a začal i větřík foukat. Kiko se tak lekl, že začal utíkat domů, co mu jen nohy stačily.
„Maminko, maminko!“ Volá malý Kiko. „V lese straší, něco tam je a honilo mě to. Jen tak tak jsem stihl utéct.“ Celý se třásl, až se mu nožičky podlamovaly. Maminka vyběhla z domu a honem objala malého Kika. Řekla, ať začne pomalu znovu vyprávět, protože mu příliš nerozuměla. A tak Kiko začal.
„Šel jsem se projít do lesa, když tu mě něco vylekalo, byly tam divné zvuky a pořád se tam něco hýbalo. Chtělo mě to chytit, ale já jsem stihl utéct.“ Sotva se u vyprávění příhody stačil nadechnout. Maminka se na něj podívala a povídá: „Ale Kiko, vždyť jsi už velký chlapec a víš přece, že v lese nestraší.“ „Ale ano, já to viděl,“ povídá Kiko.
„Dobře tedy,“ řekla maminka, „tak se tam půjdeme podívat spolu a uvidíš, že tam není nic, co by ti mohlo ublížit.“ Kiko tedy souhlasil, ale stějně měl obavy, co se stane, i když tam půjde s maminkou.
Maminka si vzala kabátek a vydali se s malým Kikem do lesa. Jakmile došli k lesu, Kiko se hned maminky zeptal. „Opravdu tam chceš jít maminko? A musím s tebou?“ Maminka mu na to řekla. „Jen pojď a neboj se, uvidíš, že se nám nic nestane. Ukážu ti, co udělalo ten šum v lese.“ A tak vešli do lesa. Všude to tam šustilo a větřík foukal, objevovali se tam stíny a Kiko už už chtěl volat na maminku aby šli pryč. Maminka vzala Kika a povídá. „Podívej Kiko, to co tady šustí, to je listí. Když budeš chvíli tiše stát, tak tu bude klid, ale když půjdeš, tak ti listí bude šustit pod nohama. A ten větřík, ten hýbe větvičkami stromů a protože i sem svítí sluníčko, tak vidíš stíny větví jak se pohybují.“ Kiko tak pozorně naslouchal tomu co říkala maminka, až se nakonec začal smát. A povídá. „Tak to jsem se bál sám sebe, že jo, maminko.“ „To víš, že ano,“ řekla maminka a objala Kika. „Tak vidíš, že v lese nikdo nestraší.“
Od té doby se Kiko přestal bát chodit do lesa a nakonec se mu les i zalíbil.

 

Napsal/a: torinka

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist