Bylo jedno kouzelné autíčko na klíček značky Brouk, mělo červenou barvu. Tohle krásné autíčko dostal k narozeninám Martínek. Měl z něho velikou radost. Hned autíčku dal dřevěnou garáž a každý den si s autíčkem hrál.
Jenže za pár dní se Martínkovi zalíbilo jiné autíčko, které mu koupila maminka. Autíčko celé dny stálo v garáži a bylo moc smutné. Řeklo si, že nebude zalezlé v garáži a natáhlo klíček a vyjelo ven z garáže. Prohlídlo si pokojíček Martínka, kde bylo spoustu poházených hraček. Seznámilo se s autobusem Toníkem a náklaďákem Lojzíkem. Všichni si spolu hráli a jezdili po koberečku, kde byly vyznačené silnice. Martínek vzal autíčku garáž a dokonce do autíčka i kopl. Autíčko se odkutálelo do kouta a bylo moc smutné. Plakalo, ale pak přestalo a řeklo si, že odjede pryč. Všimlo si, že Martínek každý den nosí ven na hřiště batůžek. Autíčko zajelo v noci tajně do batůžku a schovalo se pod kapesníček.Ráno Martínek vzal batůžek a šel s maminkou na hřiště. Na hřišti si hrál s kamarády. Autíčko zatím vyjelo z batůžku a pozorovalo všechny děti. Byl tam malý chlapeček Pepíček, byl smutný, protože se mu rozbilo autíčko a nemohl ho spravit. Červený brouk se k němu rozjel. Pepíček se koukal do trávy, tak autíčko slabě zatroubilo. Pepíček uviděl autíčko a hned ho pochoval a začal si s ním hrát. Vzal si ho domů. Autíčku dal jméno Macíček. Postavil mu garáž z kostiček a každý den si s ním hrál. Autíčko bylo šťastné. Pepíček vyrostl a autíčko si nechával na poličce. I když si s ním už nehrál, každý den se na něj smál. Zatroubilo autíčko a pohádky je konec.
Napsal/a: plašanka
