V městě Brně, v domě číslo 79, bydlela malá holčička a ta se jmenovala Karolínka. Karolínka měla moc ráda kytičky, nejvíc se jí líbily pampelišky, ze kterých si vždy, když kvetly, udělala věneček na hlavu.
Jednou když šla po louce, podél potůčku natrhat si nějaké pampelišky, aby si z nich udělala věneček, zahlédla v dálce před sebou nějakou postavu.Pomalu šla za tou tajemnou postavou, ale když k té postavě přišla, postava najednou zmizela a rozpršelo se.
Karolínka rychle utíkala domů a mezi dveřmi jí vítala babička. Hned Karolínku převlékla do suchého oblečení a uvařila jí teplý čaj.
Když si obě sedly ke stolu zeptala se Karolínka babičky proč jí nešla přivítat i maminka.
Babička jí vysvětlila, že se mamince udělalo špatně a že jí musely odvést do nemocnice a že se za ní zítra půjdou do nemocnice podívat. Potom jí Karolínka řekla, co viděla na louce.
Babička jí řekla že takhle se zjevují duše mrtvých lidí nebo těch, kteří teprve umřou.
Druhý den ráno trvala Karolínka na tom aby šly za maminkou už ráno. A tak šly už ráno. Když dorazily do nemocnice paní doktorka jim řekla, že Karolínky maminka dneska ráno ve čtyři hodiny umřela. Karolínka plakala celý týden, nakonec odjela s babičkou na venkov.
Tam, na staré půdě, objevila plyšového medvídka. Když ho přinesla ukázat babičce, babička se rozplakala a Karolínce řekla, že to je medvídek po její mamince. Karolínka se babičky zeptala jestli si ho může nechat, babička řekla že ano. Od té doby ho Karolínka nedala z ruky, protože jí stále připomínal maminku. A ta tajemná postava byla duše Karolínčiny maminky.
Napsal/a: Zelo
