Kdysi dávno v jednom pravěkém pralese žil dinosaurus Vilík a tomu se moc
líbila dinosauří slečna Žofka. A protože i Žofince se Vilík líbil, jednoho dne byla v pralese slavná dinosauří prasvatba. Po čase se Žofce narodilo dinosauří miminko – holčička. A protože byla moc hezká, dali jí jméno Pralinka. Pralinka rostla do krásy, všichni jí chválili, ale ouha, Pralinka začala být na svojí krásu pyšná.
a klobouky. Ve škole se nechtěla učit, vždyť i pan praučitel Tyranosaurus občas zamhouřil oko, když Pralinka neuměla násobilku nebo se nenaučila básničku. Když Pralinka chodila do školy, vedle jejich prajeskyně se přistěhovali noví sousedé. Prasoused a paní prasousedka měli kluka dinosaura, jmenoval se Pramínek. Byl jiný než ostatní dinosauří praděti.
Na nose nosil brýle, na jeho kůži nebyly ty správné skvrny a na jednu nožičku kulhal. A protože nestačil ostatním pradětem při honičkách, seděl stranou na pařezu a četl si. Ve škole byl dobrým žákem, a i proto se mu děti posmívaly a nejvíce Pralinka. Se smíchem ukazovala na jeho skvrny, schovávala mu brýle a tropila mu i jiné schválnosti. Pramínek byl však moc hodný prakluk a jejím lotrovinám se nebránil, jen maminka věděla jak ho Pralinčiny schválnosti trápí.
Jednoho dne pan praučitel šel s dinosauřími žáky do pralesa na vycházku. Dinosaurátka se s radostí proháněla mezi prapřesličkami, plavuněmi a ostatními prastromy. Pralinka obíhala okolo Pramínka, usmívala se a chtěla aby jí Pramínek vyprávěl o rostlinách, které byly okolo nich. Pramínek jí o nich ochotně povídal a ani si nevšiml, že sešli z cestičky a jsou v části lesa kde ještě nikdy nebyli. I Pralinka se začala
ustrašeně ohlížet okolo, vždyť chtěla zase potrápit Pramínka a zavést ho tam kde to nezná, ona by se vrátila mezi pradinosauříky, to by byla legrace.
Teď však Pralinka poznala, že zabloudili a začala natahovat moldánky. Pramínek také už věděl, že to byla další Pralinčina lumpárna. Náhle zašuměly kapradiny a na mýtinu se vyvalila tlupa dinosauřích praloupežníků. To už Pralinka brečela nahlas. Praloupežníci strkali do obou dinosauříků až došli k jeskyni, kam je zavřeli a začali slavit svoje slavné přepadení. Zatím v temné jeskyni plakala Pralinka, Pramínek se rozhlížel okolo a tiše přemýšlel jak praloupežníky přelstít. Všiml si, že v zadní části jeskyně pod kamenem prosvítá světlo. Chvíli si místo prohlížel a najednou ho napadlo. „Když se pod kamenem podhrabeme, budeme venku.“ Strčil do Pralinky a povídá: „Nebreč. Vím jak se dostaneme ven. Budeš, ale muset pomáhat. Já nemám v nemocné nožičce tolik síly.“ Pralinka se zarazila a pak jen přikývla. Oba začali hrabat v hlíně pod kamenem a za chvíli už byl vidět zelený trávník. Pralinka funěla, potila se, na čumáčku měla šmouhy od hlíny. Náhle byla díra dost veliká. První se protáhl Pramínek a zkoumavě se rozhlížel okolo sebe. Pak pomohl Pralince vylézt z jeskyně. Oba se rozběhli pryč od prajeskyně. Pralinka pomáhala Pramínkovi, aby mohl taky běžet. Náhle poznali známou cestičku, tenhle prapařez taky a najednou viděli, že jsou doma před prajeskyněmi.
Doma je přivítali pratatínkové a pramaminky. A Pralinka, ta druhý den vyprávěla v praškole, jak byl Pramínek statečný. Po tomto dobrodružství už věděla, že kamarád není ten kdo se s ní kamarádí pro její krásu, ale ten kdo jí pomůže v nouzi a nestará se jen sám o sebe.
Napsal/a: ywetta2465
