O rozmazlené princezně a rytíři Čimpátkovi

Rubrika: Pohádky

Byla jedna velmi pyšná a rozmazlená princezna, a ta neměla nic jiného na práci, než se fintit a nebo se procházet po zámku a zámeckých zahradách. Jednoho krásného letního dne se také tak bez cíle procházela, a ani si nevšimla, že vyšla z pečlivě udržovaných prostor zámeckého parku ven. A tu se stalo něco, co princeznu pořádně zaskočilo. Princezna sice nosila svůj nos hodně vysoko, ale tohle nemohl nezaznamenat ani její vysoce postavený nosík. Nebohá princezna šlápla do hovínka.

A protože se jí něco takového ještě nikdy nestalo, začala ječet a pištět a přivolávat zahradníka a služebnictvo na pomoc, ale všichni byli moc daleko, a tak princeznu nemohli slyšet. Bezradná princezna naříkala: „Ó jé, ó jé, co si já nebohá počnu, och to je záááápach, co jen budu dělat?“ A utíkala a utíkala a jak tak pelášila, zakopla o pařez a ještě navíc upadla do bláta a ušpinila si svoje růžovoučké šaty.
Zoufalá princezna se musela sama postavit, na což nebyla zvyklá, a jak tak stále brečela a litovala se, úplně zapomněla dávat pozor na cestu a dočista zabloudila. A jak tak bloudila, dorazila k řece. Princezna se zaradovala, protože byla celá špinavá a umazaná, a tak si sundala šaty a ponořila se do chladivé vody. Když už měla pocit, že je dost osvěžená, řekla si, že musí najít cestu zpátky na zámek a tam dát všem co proto. Už se začínala těšit, jak všechny potrestá, že ji nechali bez povšimnutí odejít a zabloudit, když tu náhle ustrnula. „Kde jsou moje šaty?“ vykřikla. Nemohla vědět, že u řeky si právě ve chvíli, kdy tam dorazila, hráli bobři s myškami na honěnou. Ti začali prozkoumávat, co se to na břehu povaluje a princezniny šaty celé rozhryzali. Jediné, co jí nechali, byly střevíce, ale ty se samy neumyly, a tak je zpovykaná princeznička vztekle hodila do řeky. A pak se dala do pláče a bědovala: „Óóóóóóó jééééééééé, óóóóóóóó jéééééééééé, co si já nebohá počnu, co budu dělat?“
V té chvíli jel kolem na koni rytíř Čimpátko. On se vlastně jmenoval Arnošt, ale protože když byl malý, stále si hrál s mečem, kterému začal říkat čimpátko a od té doby mu nikdo jinak než čimpátko neřekl, a tak se z něj stal rytíř Čimpátko. Jak tak jel a kochal se krásami řeky a okolí, uslyšel nějaký nářek. Když se dostal blíž, uviděl neoblečené děvče, jak sedí na břehu a pláče. Nevěděl sice, co se stalo, ale bylo mu jí líto, a tak jí galantně půjčil svou košili. Když mu princezna pověděla, že zabloudila a že zatímco se koupala, ztratily se jí šaty, nabídl jí, že ji odveze domů. Posadil ji na koně a v tom se stalo něco, co rytíř nečekal. Místo vděku jej začala princezna peskovat, že je ta košile drátěná a že ji tíží a škrábe. Princezna měla velké štěstí, že byl Čimpátko slušně vychovaný, jinak by ji musel dávno shodit z koně a ponechat svému osudu.
Když ji přivezl na zámek, princezna začala lát kdekomu včetně samotného pana krále za to, co ji přes den postihlo. Ale tentokrát došla panu králi trpělivost a řekl: „Vidím dcero, že jsem Tě špatně vychoval. Jsi moje jediné dítě a já jsem se ti snažil vynahradit, že ti maminka brzy zemřela a příliš jsem tě rozmazlil a to nebylo dobře. Víš, nesmíš se odvracet od toho, kdo ti pomohl v neštěstí, a ty jsi rytíři ani nepoděkovala. Za trest půjdeš do kláštera, snad ti tam napraví hlavu.“ Samo pomyšlení, že bude celé dny zavřená v cele kláštera princeznu tak zarmoutilo, že se rozplakala. A vtom se ozval rytíř Čimpátko: „Pane králi,“ řekl „prosím, nedávejte vaši dceru do kláštera. Je sice velmi rozmazlená, ale myslím si, že není zlá. A mně se princezna líbí, rád bych si ji s Vaším dovolením vzal za ženu.“:

Rytíř byl z dobrého, starobylého rodu, byl statečný a udatný, a tak král souhlasil. Princeznu pohrůžka kláštera přinutila se nad sebou zamyslet a hrozně se zastyděla. Když si rytíře pozorně prohlédla, uvědomila si, jak je pohledný a sympatický. Také ona se zamilovala. A protože láska je mocná čarodějka, princezna se pomalu začala měnit v laskavou a milující ženu. Když se pak mladému páru narodila dvojčata – holčička a chlapeček, odešel starý král na odpočinek, vládu předal svému zeti a sám se věnoval vnoučatům. Dbal, aby byly děti vychovávány s láskou, ale přísně a pevně. A tak tam nakonec všichni žili dlouho a šťastně.

Napsal/a: brunda

Toto taky stojí za přečtení!

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Dětský svět v zahradě? Vsaďte na bunkr, hmyzí hotel nebo malé hřiště

Hledáte recept, jak děti vylákat na zahradu, aby se vydováděly na čerstvém vzduchu a měly jste je přitom na

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist