Králi a královně, žijícím na jednom překrásném zámku, se jednoho dne narodila krásná holčička, kterou dlouho očekávali. Dali jí jméno Kateřinka. Aby každý věděl, že je z královského rodu, nechali jí udělat zlatou korunku, kterou jí dali na hlavu, sotva se princeznička vyklubala na svět.
Katuška rostla, začaly se jí kudrnatět hnědé vlásky, které jí narostly do půlky zad. Na hlavě jí zářila zlatá korunka a stále nosila nařasené šaty, měla jich ve skříni spoustu, na každý den jiné. Kamarádky jí je velice záviděly, protože ony takové neměly.Kateřinka rostla a najednou z ní byla slečna na vdávání. Měla spoustu kamarádek, se kterými si často chodila hrát k rybníčku.
Jednoho chmurného dne se tam zatoulala, protože chtěla být chvíli sama. Sedla si na pařez na kraji rybníčka a dívala se do vody, která odrážela její obraz jako v zrcadle. A žuch!!! Najednou byla korunka dole, spadla do rybníka. Jak se to mohlo stát? Co na to řekne tatínek s maminkou?
Kateřinka začala ukrutně vzlykat, její slané slzy padaly do špinavého rybníčka. A tu se najednou vynořil zelený žabák.
„Kvák, kdo mi to tu kalí potok solí?“ řekl.
„Nezlob se žabáčku, ale spadla mi tam korunka, když přijdu domů bez ní, tatínek s maminkou mi vyhubují a potrestají mne. A děti už nebudou vědět, že jsem princezna, bez korunky vypadám jako obyčejné děvčátko,“ zafňukala.
„Najdu a vrátím ti korunku, ale budu za to něco chtít,“ ozval se.
„Dám ti všechno, šperky, peníze, drahé kameny, řekni, po čem toužíš?“
„Chci polibek,“ překvapil ji.
„Proč zrovna polibek? Vždyť nemá žádnou cenu?“ Nechápala Katuška.
„Pro mne ano, vysvobodíš mne ze zlého zakletí.“
„Nebudu líbat žabáka,“ naštvala se princezna a utekla pryč. Cestou potkala děti, se kterými si hrávala, ty se jí začaly vysmívat, že nemá korunku.
Jenže Kateřinka se bez korunky vrátit domů nemohla a tak šla po chvíli zpět k rybníku.
„Žabko, žabičko, prosím tě, ukaž se. Splním ti tvé přání, jen mi vrať moji korunku.“
„Tady jsem,“ vykoukla zelená hlava žabáka z vody.
Žabák nastavil pusu a Kateřinka ho se šklebem políbila.
Najednou se obloha na chvíli zatáhla, jako kdyby měla přijít bouřka. Hned ale zase vysvitlo sluníčko a vedle princezny se objevil krásný neznámý princ.
„Děkuji ti, Kateřinko, že jsi mne zachránila.“
„To jsi ty žabáku?“ Koukala na něj překvapeně.
„Ano, zakleli mě do žáby a jedině polibek mě mohl vysvobodit. Polibek od dívky, kterou bych měl rád a která by měla ráda mě. Už dávno jsem si tě vyhlédl, když sis sem chodívala s dětmi hrát. Jedině tys mi mohla vrátit podobu, moji opravdovou lidskou tvář.“
„Vezmeš si mě?“ Zeptal se jí najednou krásný princ.
Kačenka si ho prohlédla a zjistila, že je hezký, že už z něj není zelený žabák, byl to krásný, černovlasý, modrooký princ, také s korunkou na hlavě. A tak ho Kateřinka představila svým rodičům a za pár dní už měli svatbu. Kateřinka se stala královnou, změnila korunku a tu si teď střeží na své hlavě, aby už jí nikdy neztratila.
Napsal/a: dancingmary
