Na kraji malého lesa žil v domečku pod voňavým smrkovým jehličím starý mravenec. Všechny podzimní dny chodil lesem, do spíže si nosil lesní plody a ranní rosu ze stébel trávy, sbíral dřevěné třísky, které tam zůstaly po dřevorubcích, aby si udělal zásoby na dlouhou zimu.
Ve ztrouchnivělém pařezu, který byl už celý zarostlý mechem, bydlel malý mraveneček. Ten se celé dny vyhříval na slunci a radoval se z barevných lístků všude kolem sebe. Nedbal rad starého mravence, protože byl příliš líný začít se střádáním zásob na zimu. Neustále si opakoval: „Zima přeci nemůže být tak chladná, abych nenašel alespoň něco malého k snědku nebo na zatopení.“Ale mýlil se. Přišla zima a byla to jedna z nejkrutějších, jaké les poznal. Všechno se pokrylo třpytivou jinovatkou a nadýchanou vrstvou sněhu. Starý mravenec už odpočíval ve svém vyhřátém domečku, zatímco malý mraveneček měl hlad a třásl se zimou. V jeho spíži zbyla jen hrstka drobečků a pár třísek, co by nestačily ani na rozdělání ohně. Moc litoval toho, že neuposlechl rad starého mravence. Celou zimu strávil schoulený do klubíčka a moc mu kručelo v břiše.
Uběhl necelý rok a byl tu zase podzim. V lese už bylo vidět dva mravence, jak si navzájem pomáhají se sbíráním dřívek a bobulí, aby měli oba příjemnou zimu v teple svých domečků…
Napsal/a: anonymní
