Král Ctirad měl syna Jana. Byl pohledný, moudrý a spravedlivý. Čas plynul a podle tradic královského rodu by se měl Jan v den svých dvaadvacátých narozenin oženit a poté převzít vládu.
Jenže Jan žádnou nevěstu neměl. Ani na honosných plesech, které jeho otec uspořádal se mu žádná z nafintěných princezen nelíbila. Raději by dívku prostou, upřímnou. Proto jednoho rána vyskočil na koně, a vyjel hledat sobě ženu.
Lidé jej zdravili, chamtivé panímámy dcery podstrkovaly, ale žádná nebyla ta pravá.
Již třetí týden jezdil princ Jan křížem krážem zemí, když dorazil ke stavení u lesa. Požádal hospodyni o nocleh a něco k snědku. Ta jej uctila pečení a vínem. Poté vyprávěla, jak jí první muž umřel a ji nebohou s dcerou Jůlou v bídě zanechal. Druhý muž ji sice zaopatřil, avšak i on měl dceru Janu, kterou rozmazloval, dary zahrnoval a k lenosti vychovával. Když před nedávnem skonal, zůstalo vše na ni. Vtom vstoupila do světnice dvě děvčata. Jedna ošklivá, naparáděná, druhá spanilá, v režných šatech. Jakmile se jejich oči setkaly, srdce jim zahořela láskou. Jan ještě nikdy neviděl tak krásného stvoření. Hospodyně ihned první princi představila: ,,To je Jůla, moje dcera.“ Pak opovržlivě řekla:,,Tohle je Jana, takové budižkničemu.“ A šlo se spát.
Ráno se princ ženě vyjádřil, že by Janu na zámek rád pozval. Stará byla zlostí sama bez sebe, ale nedala na sobě nic znát. Slíbila, že ji na druhý den přivede.
Jenže všechno bylo jinak. Ještě téhož večera zavedli ubohou Janu do hlubokého lesa a tam ji ke stromu přivázali. Ráno stará do prostých šatů Jůlu navlékla a přes hlavu přehodila šátek. Princi vysvětlila, že jí obličej poškrábaly větve, jak na zámek spěchaly. Princ naléhal, aby mu Jůla šrámy ukázala, ale ta odmítla. Princ oběma nabídl pohostinství, ale něco se mu nezdálo.
Otec naléhal, aby se vyjádřil, ale Jan cítil namísto lásky bezmeznou úzkost. Ta mu nedala spát.
Časně zrána se vydal směrem, kam ho to táhlo. Jel a jel, na jedné mýtině koně zanechal a sám se prodíral hustým mlázím, až dorazil k podivné chatrči. Když vešel, spatřil na prostém loži spící Janu a u ní stařenku. Ta princi vyprávěla, jak dívku přivázanou u stromu našla a ačkoli léčivými bylinami rány zhojila, děvče se doposud neprobudilo. Princ zaslzel dojetím nad bezvládným tělem, naklonil se a něžně ji políbil. Vtom okamžení Jana otevřela oči a na prince se usmála. Jan objal svoji vyvolenou, poděkoval stařence a vydal se i s Janou na zpáteční cestu.
Jůla s matkou již z hradeb prince vyhlížely a když viděly, že se i s Janou vrací, utekly ze zámku a nikdo je již více nespatřil.
Král Ctirad přivítal mladý pár s velikou radostí a na druhý den byla svatba. A také princovy narozeniny. Jan splnil tradici a převzal královskou korunu. Společně s Janou vládli dlouhá léta a byli šťastni.
Napsal/a: anonymní
