Tato záležitost nahání rodičům hrůzu, ale i když se domníváte, že váš potomek experimentuje s drogami, je důležité zachovat klid. Pokud máte svého dospívajícího potomka chránit, vyzbrojte se informacemi. Pro rozhovor zvolte příhodnou dobu a pečlivě volte slova. Nejprve zdůrazněte svou náklonnost a znepokojení. Neútočte, nevyhrožujte, neobviňujte.
Řekněte, že chcete nabídnout pomoc a oporu. Váš potomek možná uvítá příležitost popovídat si, ale pravděpodobnější je, že zpočátku bude všechno zapírat. Dejte mu jasně na srozuměnou, že vám na něm záleží a že jste mu kdykoli k dispozici. Pozorně mu naslouchejte a snažte se přijít na to, proč začal brát drogy: podlehl tlaku vrstevníků, trápily ho jiné záležitosti nebo nespokojenost, byl to jednorázový pubertální experiment?
Obecně platí, že mladí lidé žijí tím, co se právě děje, a nedbají o dlouhodobé důsledky svého chování. Navzdory názorným mediálním kampaním, které jsou vytvořeny tak, aby je „k smrti vystrašily“, jsou mladí lidé často přesvědčeni, že jsou nepřemožitelní a nezranitelní. Někteří rodiče si možná ještě vzpomenou na dobu, kdy si sami nedokázali představit, že jim jednou bude třeba dvacet. Jak tedy mohou doufat, že se jim podaří přesvědčit potomka k opatrnosti, když ten se domnívá, že „tohle mu nemůže uškodit“? Snad jediným účinným postupem je přesvědčit potomka, že je natolik výjimečným a milovaným člověkem, aby chtěl zůstat naživu a v pořádku.
Nesmírně důležitý pocit sounáležitosti tvoří ochrannou bariéru a může mladého člověka přinejmenším přimět k zaváhání a zamyšlení nad tím, jestli se pustí do riskantního dobrodružství. A když rodiče přesto zjistí, že došlo k nejhoršímu, neměli by mladému člověku říkat: „Jak jsi nám to jenom mohl udělat?“, ale raději: „Chválabohu, že jsi v pořádku. Nevím, co bychom si počali, kdyby se ti něco stalo. Víš, jak moc nám na tobě záleží?“ Vyslovte se jasně a vyhýbejte se obviňování. Soustřeďte se hlavně na skutečnost, že své dítě milujete.
Několik způsobů, jak otevřít diskusi:
- Můžeme si promluvit? Mám hrozné obavy. V poslední době vypadáš nějak nesvůj. Pořád se tolik mluví o drogách. Bojím se, že nejsi ve své kůži, nebo že tě někdo přemlouvá, abys zkusil drogy. (Zeptat se je lepší než dožadovat se rozhovoru.)
- Víš, co pro mě znamenáš. Můžu se tě na něco zeptat? Co si myslíš o drogách? (I toto je dobrý postup, protože mladí lidé nesnášejí, když od nich dospělí vyžadují odpovědi.)
Napsal/a: Michael Carr-Gregg, Erin Shale
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Pamatuji si, když mi bylo asi patnáct nebo šestnáct. Táta na mě chtěl zapůsobit preventivně a dal mi k přečtení knihu Náruživost. Knihu o „základních“ drogách, knihu případů, „případových studií“. Myslel si, že mě to dostatečně odradí.
Opak byl pravdou – mít tehdy příležitost, asi bych něco okusila…
Naštěstí se mi taková příležitost nenaskytla…
Tohle jsou situace, kdy by člověk uvítal nějaký jednoznačný návod, co udělat, aby takovou hrozbu od svých dětí zahnal pryč. Bohužel žádný (ani extrémně složitý a náročný) zaručený recept neexistuje. Nezbývá než doufat, ža maximum, které uděláme, bude stačit…