Pamatujete si tu dobu, kdy se umění etikety a společenského chování skloňovalo ve všech pádech? Vycházely knihy – malé i velké průvodce, v televizi běžel vzdělávací seriál i soutěž. Vše pro dospělé. Nějakou podobnou knihu určenou dětem jsem ale postrádala.
Nakladatelství GRADA vydalo v letošním roce knihu Hravá škola hezkého chování autorky Zuzany Pospíšilové s veselými ilustracemi Michala Sušiny.
Na osmdesáti osmi stranách kniha přináší dětem příběh Anetky, která jede na prázdniny k babičce a zpočátku z toho nemá velkou radost. Bojí se, že se u babičky bude nudit a radši by byla se svými kamarádkami. Ale babička má pro každou situaci v kapse nějakou příhodnou pohádku s poučením a k tomu knížku pln
ou hezkých básniček.
A tak Anetka s babičkou nakupuje, vaří, chodí do lesa na houby či na maliny a u toho se učí, jak lépe vycházet s druhými a vlastně i sama se sebou.
Zpočátku se na babiččino vyprávění tváří nedůvěřivě, ale postupně si je tak oblíbí, že už se nemůže dočkat, až babička začne vyprávět.
A tak se Anetka ani nenaděje a je čas návratu domů a Anetce už se od babičky vlastně vůbec nechce.
Knížka obsahuje deset pohádek a deset básniček např. o úsměvu, o umění někoho podarovat, o odvaze, trpělivosti, o umění odpouštět. Na konci každé kapitoly nechybí ani dva tři komentáře, doporučení či otázky pro děti k zamyšlení.
Každá část textu je barevně odlišená, což usnadňuje orientaci v textu.
Text sám je psán větším písmem vhodným pro menší čtenáře. I když to není nikde v knize výslovně uvedeno, dle zpracování knihy i dle samotných příběhů, bych knihu doporučila mladším školním dětem, případně předškolákům (za pomoci dospělého – ať už rodiče či paní učitelky). Kniha se dost dobře může stát inspirací k tematicky zaměřenému povídání o mezilidských vztazích.
„To je dobrota,“ chválila vnučka babiččiny křupavé houstičky.
Babička se usmála a taky se posadila. Houstičku si namazala máslem a k tomu popíjela bílou kávu. Najednou jí houska vyklouzla a spadla na zem. Namazanou stranou dolů.
„Ona snad obživla,“ smála se Anetka. „Nezapekla jsi do ní žábu?“
Babička se taky smála. Zvedla housku, máslo z podlahy setřela hadříkem a pak se znova posadila. „Asi mi tu housku někdo závidí!“ řekla do ticha.
„Jak to myslíš?“ nechápala Anetka.
„Ale to se přece jen tak říká, že když ti něco upadne, tak ti to někdo nepřeje.“
„Já tomu nerozumím,“ kroutila hlavou Anetka.
„Jsou lidé, kteří druhým přejí jejich úspěch, radost, štěstí a radují se s nimi. A pak jsou lidé, kteří druhým závidí a nepřejí jim to. Spíš by chtěli, aby se ostatním vedlo špatně, ale jim samotným dobře,“ snažila se o vysvětlení babička. Když ani to nepomohlo, rozhodla se, že se pustí do dalšího vyprávění. „Tak já ti povím jednu příhodu, která se kdysi stala ve vedlejší vesnici.“
„Jo, babi, vyprávěj!“ pobízela ji Anetka celá natěšená.
Obrázky Michala Sušiny jsou dvojí – pohádky doplňují obrázky v okrových odstínech (trochu mi to evokuje fotografie po babičce), ostatní obrázky jsou krásně barevné.
Sama obálka knihy je v příjemných barvách a doslova láká vzít knížku do ruky. Což přesně udělala dcera, když knížku objevila na mém stole.
Doufám, že i později si najdeme chvilku v knížce číst a popovídat si o lidech, o různých povahách a řešení situací, se kterými se dcera setkává ve škole i mimo ni.
Necháte se také inspirovat?
Více o knížce Hravá škola hezkého chování najdete tady.
Napsal/a: Vrkosha
