S dětmi po stopách českých králů

Berounsko se chlubí nejen místy, která obývali významní panovníci, ale i nádhernou přírodou. A tu můžete skvěle představit jak těm nejmenším, tak i těm větším dětem…

Naprosto ideální je tzv. cyklostezka Po stopách českých králů, jejíž součástí je i naučná stezka. Cyklostezka začíná v Berouně, já se s dětmi vydala z nádherné vesničky Srbsko.

Od nádraží v Srbsku vede cesta přes most, kterou jsme se dostali na rozcestí. Tam jsme sešli k řece a napojili se na stezku Po stopách českých králů. Vede hned pod hotelem a restaurací U Berounky. Zmiňuji především proto, že jsme se zde zastavili a osvěžili. Je to velice příjemné místo s výhledem na řeku, milou obsluhou, čistým prostředím, dětským koutkem a nízkými cenami. Pak jsme pokračovali dále proti proudu řeky, na které už začínali řádit vodáci, směrem na Beroun, což byl i náš cíl.

Po pár set metrech jsme došli ke skalám a tady už s dětmi můžete čerpat informace z naučných panelů či sledovat skály a vyhledávat jeskyně v nich skryté. Určitě nejzajímavější je Barrandova jeskyně, kdesi skrytá ve skalách, ve výšce 251 m.n.m, je hluboká 44 metrů a bohužel veřejnosti nepřístupná. Nám ve výhledu bránily stromy, takže jsme s dětmi moc nepátrali, nechtělo se nám prolézat zdejší houštiny.

Brzy jsme došli k potoku zvanému Kačák, přes nějž vede krátká lávka. Oficiálně se jmenuje Loděnice a je přítokem Berounky. Je tu sice upozornění, že lávka je poškozena po povodni a je nutné, aby cyklisté nejezdili na kolech a na lávku vstoupil vždy jen jeden člověk, nicméně doporučení zůstává jen na tabuli. A tak děti stály a dívaly se, jak lidé doporučení míjejí, nevšímají si ho (ani jejich pokřiků, kterým neodolali) a vesele jej porušují. Těžké vysvětlování arogance…

Po výstupu kratšího kopečku jsme se dali vlevo, pokračovali jsme na Beroun. Trochu jsme váhali, zda nezměnit plán a vydat se na druhou stranu, směrem na sv. Jan pod Skálou, ale nakonec jsme zůstali u původního plánu. Po zhruba půl kilometru se nám otevřel výhled na lom Alkazar, který je nyní hojně využívaný horolezci. I my jich tady několik viděli, a to včetně dětí, které se horolezeckému umění teprve učili. Jedná se o starý vápencový lom, ve kterém Němci za války vybudovali podzemní štoly pro výrobu výzbroje armády, v padesátých letech tu byl uskladněn radioaktivní odpad z jáchymovských dolů. Nyní jsou štoly uzavřeny nepropustným betonem.

Musím ale upozornit, že pokud se vydáte na zdejší terasu, je nutné hlídat pořádně děti. Okraje nejsou nijak zpevněné či zabezpečení proti pádu. Stačí malý krůček stranou a letíte dolů. Naštěstí je tu ale dost místa okolo, není třeba chodit hned u kraje. Děti jsou ale nevyzpytatelné.

Níže, u cesty, v lomu, je i místečko na odpočinek s dětskými hracími prvky a taky unikátní novinkou, tzv. zevlítka. Jsou dílem studentů architektury a dobrovolníků, jsou vyrobené z palet a na cestě jich najdete několik. A vypadají fakt skvěle!

 

Cesta dále pokračuje podél Tetínských skal (někde tam nahoře jsou i zbytky hradu Tetín – mě se ale nepodařilo zahlédnout). I když by se dalo říci, že na děti tu už nečeká žádná zábava, omyl je pravdou. V první řadě by je mohla upoutat cedule upozorňující na zvýšený výskyt užovek – ostatně je i jedna ze součástí naučné stezky, tito hadi se tu údajně vyskytují v hojné míře – ideální k zabavení dětí se tedy jeví jejich vyhledávání.

Další z možností je sledování okolí. Dají se tu najít třeba zbytky vchodů do štol. To zaujalo třeba Domču, takže jsme lezli kolem a hledali – jednou i úspěšně:-)

Cesta pak pokračuje kolem statku s koňmi, což je opět skvělá podívaná pro děti. Mohou si je skutečně zblízka prohlédnout. Je tu i možnost menšího občerstvení, kde nabízejí i točenou zmrzlinu. Musím říci, že podle mě není vůbec dobrá, spíš mi chuťově připomínala zmrzlou obarvenou vodu, než smetanu…

Zanedlouho jsme se ocitli na kraji Berouna. Je nutné sledovat červenou turistickou značku, ta vás dovede na nádraží. Těsně před odbočkou na nádraží jsme se vydali opačným směrem a podívali se ještě na Husovo náměstí a do Muzea českého krasu, Geoparku Barrandien. Je to expozice pod širým nebem s příjemným posezením, zatímco vaše děti si hrají a hledají v tzv. kameništi. Tady jsou úlomky hornin, údajně často i se zbytky zkamenělin.

A protože jsme byli v Berouně, nesměli jsme vynechat ani návštěvu tří medvědích bratrů na zdejší Městské hoře. Kuba, Vojta a Matěj jsou na návštěvníky zvyklí, neváhají jít až blízko k plotu či si hrát k potěšení dětí. Nedaleko je i hřiště, kde si děti mohou v klidu a stínu stromů pohrát.

Na konec jsme se vrátili na náměstí a odtamtud se vydali zpátky k nádraží. Výlet byl skvělý, moc se nám líbil, a i když jsme na něm nezavítali na žádný hrad, děti se dozvěděly mnoho zajímavého a dohodili jsme se, že někdy příště si do Srbska uděláme výlet znovu. Tentokrát zase na jinou z cest, kterými je tato obec protknutá…

Kudy kam

Vlakem do Srbska, což je zastávka hned po Karlštejnu – např. z Prahy jezdí každou půlhodinku z Hlavního nádraží vlakové soupravy City Elefant. Poté přejít most přes Berounku a držet se proti proudu řeky, směr na Beroun. V Berouně pak sledovat červenou turistickou značku, dovede vás na náměstí. Cyklostezka je nově vybudovaná, částečně s asfaltovým povrchem, dost rušná. Prochází kolem řeky, celou cestu vlastně půjdete pár metrů od ní. Nad ní jezdí vlak, který vás tak trochu pokaždé vyruší z klidu.
Z Berouna pak zpět zase vlakem.

Doporučení a tipy

Celá cesta je vhodná i pro malé děti v kočárku, nejsou tu žádné překážky v podobě stromů či kořenů. Projedete na kole, in-line bruslích, s odrážedly i s kočárky všeho druhu a projdete samozřejmě i skvěle pěšky. Tato část je dlouhá asi šest kilometrů. Děti ji ale ujdou podle mě bez problémů, čeká tu na ně spousta lákadel, takže jim i čas perfektně uteče.

V Berouně na náměstí je informační centrum, tam si můžete koupit pohlednice či turistické vizitky, děti dostanou razítka do turistických deníčků. Na Husově náměstí najdete i Muzeum českého krasu. Půjdete-li směrem nahoru, podle ukazatelů se, po asi půl kilometru, dostanete na Městskou horu, za medvídky. Je tu i stánek s občerstvením.

Krásné prázdninové putování!

Napsal/a: Ivča a Domča