Mami, tati, je svět dobré místo k životu?

Rubrika: Akce pro děti

Pokud by nedonošené děti uměli mluvit, možná by rodičům položili tuto otázku. Jak jinak se asi může cítit dítě, které se z bezpečí a tepla v děloze najednou ocitnou v průhledném boxu, nemůže dýchat, do nožky, ručky či hlavičky je zapíchnutá kanyla a v podstatě každý dotek je spojen s něčím bolestivým…

A maminka – ten ostrov bezpečí a jistoty – je kdesi daleko a objeví se jednou denně na dvě hodiny. Jsou maliččí a nevědí že všechny tyto věci jsou potřebné proto, aby přežili. A my, kteří napínáme všechny svoje síly k tomu aby přežili, jim to většinou také nemumíme říci, ač mluvit umíme. A přesto tady možnost komunikace je, stačí se jen naučit pár prvních „slov“ a vydat se na cestu.

Dostala jsem před časem dopis od maminky Marty, která má zbytky zraku a sluchu a stará se o dvě malá dvojčátka. Přes svůj handicap si se svými dětmi dokáže „povídat“, dokáže přesně určit v jaké jsou děti náladě, zda je něco trápí. Používá k tomu svoje ruce a svůj hrudník.
Hrudník je totiž hodně citlivé místo, takže maminka Marta dokáže na hrudníku stanovit teplotu dítěte, určit podle svalového napětí zda je relaxované či ve stresu, na hrudníku vnímáte dech i tep toho, kdo je blízko. A je to oboustranné, i děti se na hrudníku cítí dobře, všimněte si kam se Vaše díte zaboří nosem, když se k Vám přitulí. Ne nadarmo se i donošené děti přikládají matce na hrudník, je to generacemi před námi vyzkoušené a ověřené.
Ale zpět k našemu miminku, které se vejde do dlaně. Jak mohu s takto maličkým miminkem „mluvit“ dotekem? Ve většine nemocnic už dnes rodičům nabízejí tzv. klokánkování, kdy se maličké miminko položí rodičům právě na holou kůži na hrudníku. Ten z rodičů, který to zažil, mluví o úžasném zážitku vzájemného spojení. A což teprve miminko! Opět jsou zpátky známé zvuky, známý hlas, ach ta blaženost! Pokud stav miminka neumožňuje klokánkování, je možné se začít miminka jemně dotýkat. Nejdříve jen špičkami prstů na jeho nožkách nebo tam, kde nemá zavedené žádné kanyly. Byla provedena spousta výzkumů – dnes už se dá mluvit o stovkách – o tom, jak působí doteky a masáže na nedonošené děti. Většina se shoduje v tom, že doteky a masáže jsou dětem velmi prospěšné, děti mají méně komplikací, lépe prospívají, později se lépe rozvíjejí. A jsou i další výzkumy, které ukazují jaký druh doteku je prospěšný, případně jaká další stimulace /dotek může dítě zároveň zklidnit, ale i stimulovat/ může být pro dítě užitečná. Nejen dotek je totiž prospěšný, může to být i jemné pohupování, jemné zvuky atd… Existuje však malá skupinka dětí, u kterých doteky a masáže mohou působit opačně. Zvyšují jim stres, zvyšují riziko komplikací. Není zatím výzkumy jednoznačně prokázáno, jaká je příčina. Ale někteří rodiče se shodují v názoru, že to jsou právě děti, které za svůj kratičký život učinily zkušenost, že svět není dobré místo k životu.
Většinou i po příchodu domů jsou to děti, které nemají rádi jakýkoliv dotek /co když mě zase bude bolet?/, nemají rádi změnu jakéhokoliv druhu /co když mě nesou zase někam kde to bude nepříjemné?/. A teď stojí rodiče před úkolem vrátit jejich dítěti důvěru v tento svět. A jako prostředek mají „jen“ svoje milující ruce a svoji náruč.
Není to jednoduchá cesta, zažila jsem ji sama. I maličké, nedonošené dítě dokáže vyjádřit strach a obavy, když se ho dotknete a ono to nechce. Bývá to u každého dítěte jiné – někdy je to odvrácení hlavy, sevřená ústa, obranná gesta, zvýšení napětí ve svalech, pláč. Je to opravdu různé, ale rodiče který je se svým dítětem dokáže tyto signály po čase rozpoznat. Existují dnes i metody které mohou napomoci budování důvěry u dětí, které prošly dlouhodobým pobytem v nemocnici, a dají se použít i u maličkých miminek.
Dotek, hlazení, masáže – již naši předci zjistili, že můžou uzdravovat. A když je nablízku máma a táta a jejich milující ruce, může se svět opět stát dobrým místem k životu.

Lenka Novotná, Nedoklubko o.s., předsedkyně
www.nedoklubko.cz

Autorka bude mít přednášku v pátek 16.5.2008 v 14 hodin v Kině Perštýn v Praze, více na www.respektkporodu.cz

Napsal/a: Lenka Novotná

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

  • Moc zajímavý článek, úplně mám chuť si nějaké novorozeňátko „pomuchlat“ :)))
    Je to pravda – každá maminka ví, jak je děťátko v náručí blažené (ty opačné projevy jsem díkybohu nepoznala) a jak se hned uklidní…. A vůbec – jakákoliv přítomnost maminky je pro mimi vrcholem blaženosti 🙂 Spousta lidí hlavně starší generace mě často zrazovala od přílišného chování a mazlení – že si dítě zvykne, rozmazlí se, nebude chtít být samo atd atd….. Je to hloupost, malé miminko se chováním a mazlením rozmazlit nedá a ten dotek prostě potřebuje – zrovna tak, jako my potřebujeme obejmout a utěšit, když je nám ouvej. A to malé mimi nic lepšího a bezpečnějšího než mámu nemá a nezná. Proto můj názor – mazleme se se svými dětmi co nejvíc a chovejme miminka, jak jen to jde.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist