Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
skromnost?
Takhle mě napadlo založit diskuzi když sem vládala zrovna můj příspěvek do Ježíšek se blíží.
Kupujete svým dětem vše co si umanou nebo je vedete ke skromnosti?Myslím tím,jestliže i když máte peníze na vše koupíte opravdu co si dítě vymyslí nebo koukáte i na to jak se chovalo celý rok,jak prospívalo,jestli bylo hodné atd. ?U malých dětí to třeba nejde tovím,ale u větších už ano.A myslíte si že je dobré dítě zahrnout velkou spoustou dárků co si přálo nebo jim pořídit jen to po čem opravdu touží?Jak to posuzujete vy?Nejde tu jen o peníze ale o to jak dítě vychovávat. V duchu skromnosti – což je v dnešní době velice těžké nebo v duchu zbytečné rozhazovačnosti?Určitě to každá rodina bere jinak a právě to mě velice zajímá.
Kupujeme, jen potřebné věci, nebo věci vysněné. Ale ty vysněné si musí zasloužit. Třeba i 2 roky si musí snít. Musí být zásluhy.
Mámo, já určitě – se přidám 🙂 Může mě šlak trefit, když v zářijových letácích vidím Mikulášskou nadílku 🙂
Co se týká množství dárků – každé z dětí má pod stromečkem tak 8-10 balíčků – ale s tím, že do toho počítám i oblečení, drobnosti a jsou v tom i dárky od rodičů – moje mamka mi dá vždy dopředu peníze a já nakoupím, co uznám za vhodné… malí věří na Ježíška, takže těm je to jedno a velkým třeba řeknu – tohle máte od babičky.
Určitě se jim snažím koupit dva tři dárky, po kterých touží nejvíc (samozřejmě s ohledem na ceny) a raději kvalitní, ten zbytek je právě potřebné oblečení nebo drobnosti pro radost, knížky. Ale musím říct, že naše děti mají radost ze všeho – i z oblečení.
Takže určitě není dobré koupit dítěti úplně všechno co si zamane – do budoucna se to rozhodně nevyplácí. A když pak dostanou to své vytoužené, radost je mnohem větší.
Taky si myslím že konzumní společnost vytlačuje tu pravou atmosféru Vánoc ale i dávání dárku od narozenin až po výročí svatby.Prostě podle toho kolik kdo má dárků takové byly Vánoce. Piškotko taková výchova je vzácnost jak popisuješ ty skromné děti.Vychovávat děti k opravdové skromnosti vyžaduje píli a trpělivost s přesvědčením.Taky znám rodinu kde si dítě vymyslí tucet dárků-rodiče si sice řeknou že je to moc ale stejně to dítěti koupí.Každý rok má čím dál větší požadavky.Je to sice každého věc ale obdivuju ty mámy které opravdu dokážou nepodlehnout a opravdu dětem koupit jen to po čem opravdu touží.I za cenu toho že dítě bude pod stromkem vyvádět že tam nemá to co si napsalo ježíškovi. To dělají sice ty rozmazlenější ale může se to stát i jinde.TAkže mámy do toho. Vychovávejme děti ke skromnosti a k tomu že je potřeba si v dnešním světě si všechno zasloužit a že nic nepadá samo z nebe. Asi budu bojovníkem za tradiční vánoce. Kdo se přidá?:-))
U nas jsme v tomhle tak nejak v mezich normy-)))
Myslime si totiz,ze vanoce nejsou jen o pocte(ci nakladnosti) darku-ikdyz si muzeme dovolit “drahe darky“,presto je nekupujeme..presto si vsechny deti,i ty uz dospelacke,radi kazdy rok “napisou dopis Jezis“.-)),ta nejmensi opravdu veri-))
Je nam uplne fuk,cim je nasycen trh,reklamy,snazime se k tomu vest i deti..Zde nastesti nemusim resit vety tipu-on ma znackove a ten nee,protoze do skoly se nosi jen uniformy a jine obleceni,po skolni, si zde muzete dovolit i “znackove,jen za hubycku-))Vietnamce zde nemame-))
Behem roku vypozoruju,po cem jejich srdicko prahne a snazim se potesit,ale vse nedostanou,ale nastesti nemaji premrstene pozadavky-))A taky vzdy pridame vlastni prekvapeni-))
Vzpominam na kanmaradku,co kazdy rok,jeste v Cr,litala(a lita) po obchodech a MUSELA pry shanet nejnovejsi model Barbiny,mobilu a podobnych reklamnich blaznovin..a stejne jeji deti maji cim dal veci pozadavky a malokdy se jim zavdeci..A my si misto toho radeji pustime koledy a dame si vanocni punc-))
Souhlasim,ze je to urcite i vychovou-aspon u nas-co me deti neznaji,to neresi a nechteji-))
Od babicek dostaneme jeziska vzdy maleho,postou a jsme moc stastni,vzdyt bydlime daleko,nekdy si pro neho prijedeme pri navsteve Cr..
U nas proste “neuvidite“ kopu darku pod stromeckem,kazdy tam najde tak 4-5,ale spokojenosti a lasky,sradny a stesti,ze jsme pospolu a zdravi,toho je hromada..A vubec to neni o penezich..Nebo ze bych si letos preci jen prala Norkac?-)))
Jessica
U nás určitě děti nedostanou všechno, o co si řeknou, napíší Ježíškovi apod. Taky jsem dospěla k poznání, že tři, čtyři kvalitní dárky udělají víc radosti, než kopec, ve kterém se dítě ztratí a nakonec ani neví, co dostalo. Takže pokud malý letos touží po vláčkodráze, asi ji dostane, ale k ní už jenom knížku a nějakou drobnost. Starší holky už ocení spíše i to oblečení, knížky určitě. Po věcech z reklamy netouží od malička, protože jich moc nevidí ani dnes, natož když byly opravdu malé. A s mými rodiči se obvykle domluvíme, co z těch dětských přání splní oni, takže celkem víme, co přivezou a oni zase vědí, že nekupují zbytečnosti nebo něco, co si já nepřeju. To spíše tchýně měla tendence koupit všechno a hned, ale teď už dost špatně chodí, takže nám většinou dá peníze, ať něco koupíme sami. Myslím, že dětem do života jen prospěje, když si uvědomují, že nedostanou všechno hned, že o něco se musejí taky zasloužit.
Já za sebe nemůžu ještě moc mluvit, protože malá má teprve 3 roky, zatím si nijak moc nevymýšlí, tedy až na botičky, bude nejspíš ujetá na podpatky a žabky, takže to si vymýšlí, co všechno by chtěla, ale samozřejmě není možné jí je kupovat :o))))) ale uvedu spíše příklad mých známých, kteří jsou hodně věřící a znám skoro celou jejich rodinu a je neuvěřitelné, jak se jim to daří, vést děti ke skromnosti. Všechny jsou opravdu velmi slušně vychované a skromné. Líbí se mi, když mají na Vánoce každý po jednom dárku, mnohdy ještě po domácku vyrobeném – opravdu radost a promyšlenost, co kdo má rád. Žádné pečené krůty, cukroví, kapry a já nevím co ještě, ale ovoce a oříšky. Já si třeba nedokážu Vánoce představit bez stromečku, více dárečků (i třeba maličkostí), kapra a cukroví, ale oni jsou i s tím jedním dárečkem nesmírně šťastní a tomu já říkám skromnost. Nemyslím si, že by děti něčím trpěly, jsou opravdu šťastné, znám je skoro všechny a je mi záhadou i to, s jakým klidem a pohodou ty maminky zvládly veškerou výchovu….
Naši kluci naštěstí nikdy nechtěli to, co viděli v reklamě – asi i proto,že jich moc nevidí, občas to trefíme s večerníčkem, ale většinou voláme až při končící znělce. V obchodě to vůbec neřeším, nejsou zvyklí si diktovat, většinou slušně prosí o rohlík nebo sýrovou housku. Ale ty dárky od prarodičů, oni bydlí daleko, takže máme “Ježíška“ asi 4x ročně… vždycky, když přijedou, mají pro každého několik kousků čehokoliv, oblečení nefunguje taky proto, že prý nikdy netrefí velikost, a nic není bavlna (máme alergiky). Já bych něco ve výchově chtěla, ale nevidím způsob, jak toho dosáhnout. Tchána jsem už jednou (nechtíc) urazila, ale otřepal se a příště dovezl zase tašku věcí… no jo, no.
Činčo, jenže zrovna babičky jsou hrozně šťastné, když má dítě radost. A málokteré malé děcko bude mít radost z dárku – oblečení.
Také se snažím usměrnovat, ale nějak to nejde. 🙂
já si myslím,že to zas tak těžké není,malé děti chtějí všechno co vidí v reklamě,ale za 5 min už o tom nevědí,aspoň taková je moje zkušenost.A když jsem šla s dětmi do obchodu,tak jsme se vždycky domluvili předem,že jdem jen pro jídlo a mlsky kupovat nebudem a nikdy jsem nemusela řešit nějaké záchvaty vzteku,příště jsem jim zas řekla ať si vyberou 1 věc a tu jim koupím.Dneska už nemusím říkat nic,prostě se zeptají jestli si můžou něco vybrat a i když řeknu ne,nic se neděje.No a hračky,je to těžké,taky se snažím kupovat kvalitní věci,které vím že užijí,přesto dostanou vždycky i spoustu hloupostí,snažím se babičky a tety nasměrovat spíš na oblečení,to se hodí vždycky.
To je těžké. Až teď (starší 7 let) je možné dítěti dobře vysvětlit, co znamená koupit, koupit později, koupit zadlouho nebo nekoupit nikdy. Ještě v 5letech, když jsme řekli, že kolo bude k narozeninám (tj. za měsíc, za půl roku…), bylo to pro něj jako nikdy. Nechápal tak dobře běh času, a hlavně, tím, že děti žijí v přítomnosti, tak co nebylo do pár dní, bylo v nekonečnu…
Vánoce mi tedy vadily. Kupovala jsem kvalitní věci, za které mi pod stromeček nebylo tak líto peněz (Lego a tak), a knížky. Problém je ovšem v širší rodině. Když já dám dětem každému po 3-4 dárcích, z kterých mají velkou radost, pak jen oboje prarodiče přivezou několik kousků věcí celkem nepotřebných, děti zajímajících přinejlepším pár dní… Většinou z Tesca a tak, takže to ani nejde dát darem školce či mateř. centru, hračky nejsou pro děti 100%bezpečné… Co s tím? Ráda bych děti vedla k tomu, že nemohou mít všechno, takže vždycky dostanou jen něco z toho, co by opravdu chtěly. Ale dobře vědí, že dostanou taky řadu zbytečností, což je podle mě právě ten opravdový konzum – zbytečnosti, kterých jsou kupy a končí v odpadcích. Vyhozené peníze. Kromě úplného rozvratu v rodinných vztazích s prarodiči tomu ale nejde nijak zabránit…