Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
skromnost?
Takhle mě napadlo založit diskuzi když sem vládala zrovna můj příspěvek do Ježíšek se blíží.
Kupujete svým dětem vše co si umanou nebo je vedete ke skromnosti?Myslím tím,jestliže i když máte peníze na vše koupíte opravdu co si dítě vymyslí nebo koukáte i na to jak se chovalo celý rok,jak prospívalo,jestli bylo hodné atd. ?U malých dětí to třeba nejde tovím,ale u větších už ano.A myslíte si že je dobré dítě zahrnout velkou spoustou dárků co si přálo nebo jim pořídit jen to po čem opravdu touží?Jak to posuzujete vy?Nejde tu jen o peníze ale o to jak dítě vychovávat. V duchu skromnosti – což je v dnešní době velice těžké nebo v duchu zbytečné rozhazovačnosti?Určitě to každá rodina bere jinak a právě to mě velice zajímá.
Marinada – tvůj příspěvek mi připoměl vánoce, kdy už jsem měla nakoupený všechny dárky a ve finále měli na Hypernově výprodej hraček a ve velké bedně tam byli nahízené hadrové panenky, moc hezké za 20Kč, tak sjem ji jen hodila do koše a dala Terezce pod stromeček, panenka zvítězila na celé čáře před většíma a dražšíma dárkama, dodnes se bez ní nehne.
My jsme skromné – a dceři ráda její skromná přání plním a ještě přidávám něco navíc. Většinou si přeje věci, s kterýma si hraje u kamarádek (a její kamarádky si zase píšou o to, s čím si hrají u nás). Pak všechny zjistí, že ta věc vlastně není až tak skvělá, jak se jevilo při společné hře 🙂
Loni jsem dceři koupila přes slevomat poukazku na hodinovou jízdu na koni, byl to dárek za 150Kč. Dneska už dávno neví, co dostala za dárky, ale na tenhle vzpomíná pořád 🙂
Vždy vybereme ze seznamu to po čem nejvíce touží(samozřejmě v rámci možností)a pak dostanou maličkosti.Holky jsou nadšený ze všeho.
Snažím se, aby každý našel alespoň jeden dárek ze seznamu, většinou to je víc.
Nekoukám na to, zda se věc líbí mě, ale na to, zda si to dotyčný přeje.
Pamatuju se, jak jsem si jeden rok přála sešity. Obyčejné školní sešity, tenkrát za hubičku. Jako malá jsem si ráda hrála na školu a nutně jsem potřebovala pro každou panenku vlastní školní sešit! Sešity jsem ale nedostala a byla jsem zklamaná.
Myslím si, že na to, kolik u nás děti dostávají dárků, jsou ve svých požadavcích docela skromné a nepíší si žádné extra dary.
tak já mám dceru ještě malou (2 a čtvrt roku), ale k vánocům dostane docela to, co chtěla – hlavně proto, že si nevymyslela nic hroznýho, ještě to neumí… ale třeba v obchodě nebo tak je prostě naučená, že věci stojí peníze – i když samozřejmě nemá potuchy kolik co stojí – a že nekupujeme věci, co doma máme… třeba když jsou v obchodě balony, tak říká (já jí to tak totiž vysvětlovala) je, to jsou pěkný balonky, ale už máme hodně balonku doma, tak nepotřebujeme 🙂
U nás je to podobné jako u Lien.
Mára je malý a Lucinka si napsala o něco hezkého na sebe, knížku, lego.
Babička jí zblbla do chodící panenky za 2000,-, kterou jí nakonec nedá, ale jinak dostane všechno co si přála.
Televizi máme, ale Máru nebaví vůbec, max. tak znělka z Večerníčka a Lucinka kouká na Jim Jam a tam reklamy nejsou. Ani ve školce nic neokoukala, nechce žádnou Barbie atd.
Ale do budoucna si nedělám iluze, ve škole čekám požadavky typu mobil, tablet atd.
A s tou skromností triumfuju Jarmuschku – my si nadělíme opravu auta za 70 000,-. Nikdy jsme tak drahého Ježíška neměli a doufám, že hódně dlouho mít nebudume – aspoň do doby než tohle splatíme :-).
snažím se plnit vše co si děti přejí jen v rodině odpovídající mé peněžence….
na vánoce nekupuji haldy aby toho bylo moc ale to co si přejí a aby to pod stromkem našli…
a skromnost nevím…nedokážu říci…samozřejmě vidí a chtěli by podstatně víc co vidí u kamarádů…ale ví že značkové věci jsou občas a né samozřejmostí ale stejně to zkusí…. 😀
My si neskromně koupíme nový bojler – ten starý se podařilo provizorně zprovoznit, ale nadlouho to už není.
😉
Tak u nás je to asi dané i tím, že už jsou velcí – ale letos jsem měla opačný problém – dostat z nich, co by vlastně chtěli. A asi i vzhledem k tomu, že na tom letos nejsme finančně až tak růžově, tak mám pocit, že se i styděli si o nějaký trochu nákladnější dárek říct.
A když byli malí, tak jsme tak nějak zjistili a vytušili, co by chtěli nejvíc, a to taky většinou dostali. Ale nikdy nedostali všechno, co si jako děti přáli – seznamy byly dost dlouhé.
My jim teda koupíme všechno co si přejí :-). Laura nechce nic a Maruška si do dopisu ježíškovi nalepila jeden vláček a to je všechno, takže my jim dáme mnohem více, než si přejí. Ale je to samozřejmě dáno věkem a hlavně tím, že nemáme televizi, takže žádné reklamy nás neovlivňují a pokud někdy přijde s tím, že chce bleblušáka, stejně nebudu vědět, co to je :-).