Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Oslovujeme, voláme...
Možná už tu to někde bylo, tak snad mi prominete případné zdvojení…
Jak vás oslovují vaše děti?
Moje holčičky mi dlouho říkaly jen “maminko“, manžovi “tatínku“ – občas teda na něj volaly “Petve, Petve!“ – to když mě chtěly podpořit v mém úsilí manži se dovolat.
Teď, na konci prvního roku ve školce, mi začaly holky říkat “mamko“. A přiznávám, je to takové zvláštní…
No a ještě řešíme jednu záležitost – že holčičky, když mluví přede mnou o manžovi, tak kolikrát neřeknou “tatínek“ nebo “taťka“, ale prostě “on“. Tak v tomto je opravuji, aby používaly příslušné podstatné jméno a ne jen zájmeno (a přesně si pamatuji na obdobnou situaci, když jsem já byla v jejich věku. Akorát mě tehdy rodiče tolerovali jen oslovení “maminko“ či mami, “máma“ mi neprošla. Až v poslední době jsme se se sourozenci ustálili na “mamce“.)
A jak se oslovuje u vás?
vicikovko, však já proti tomu taky nic nemám ;-)) jen se mi vybavilo, že v těch čtrnácti nám to přišlo divný, mám pocit, že jejímu bráchovi se za to i jeho spolužáci posmívali ve stylu, že je maminčin mazánek apod.
Mně osobně by taky nevadilo, kdyby mi holky třeba ještě v 50 říkaly maminko 😉
Já dodnes své mamince říkám maminko, mami a nebo (kvůli dětem) babičko, co je na tom? Když o ní mluvím, tak rovněž jako o mamince. Dětské nedětské, ale hezké.
Máš pravdu Petro-taky sem znala jednu rodinu,kde se tohle oslovení drželo a nám ostatním to přišlo divné..asi spíš proto,že si nepamatuju,že sem mamce říkala jinak než mamko.
ale teď je mi to příjemné…no uvidíme pokud by to pro prcka měla být časem ostuda:-) tak se toho teda vzdám:-) zatím je to roztomilé. K
Ještě k té mamince – měla jsem spolužačku, která na konci základky oslovovala rodiče maminko a tatínku, což nám tenkrát přišlo divné. Přišlo nám to moc “dětské“.
My se s manželem taky většinou oslovujeme maminko, tatínku, takže dětem to asi přijde normální 🙂
Květko, to je specialita Jeníčka: mamííí, mamííí, mamííí…. na oslovení “copak Jeníčku“ zásadně nereaguje a dál jede to své mamííí…. to už taky pěním :)))
no, tak my to máme jednoduché, jelikož se Majda pořád nechce rozmluvit, tak jsme zamrzli na mámo (máma), táto (táta), babo (baba), dědo (děda) :-))
Jak jsme říkalim mamině, když jsme byly se sestrou malé, to už si nepamatuju, ale mám pocit, že mamko a mami.
Teď už jí říkáme mamčo a když o ní mluvíme třeba s taťkou, tak je to mamina 🙂 taťka jí totiž takhle taky říká, tak jsme se tak nějak sjednotili :-)))
Tak u nás je nejčastější mami a tati, když se o druhým bavíme, tak říkáme maminka nebo tatínek, občas mamka a taťka.
Dcera od kamarádky říká rodičům jménem. Když jsme s nima pohromadě, tak se občas Áňa opičila a zkoušela mi říkat Peťo, ale už jsme si to vysvětlily a říká to jenom málokdy. My si doma s manželem říkáme maminko a tatínku, takže s tím vysvětlováním nebyl problém.
mě když malá už našvte protože to je pořád mami mamčo maminko mamííí když něco potřebuje.tak jí pak řeknu přestan mamkovat. :-))
Mamííííí – to je u nás nejčastější. Bývá to hodně naléhavé a hodně hlasité. Tatííííí jsem snad ještě neslyšela…Ale jinak mi děti říkají mami, maminko, manželovi tati, tatínku…
Jak Eliška začínala mluvit, bylo zajímavé sledovat, jak pojmenovává Martínka. Nejdřív mu říkala Kluk, pak Nek, pak Manínek a teď Matínek.
Obě holky říkají mami, mamko, maminko. Mámo vůbec. Manžel je nejčastěji taťka, tatínek…Prostě u nás tak normálně. 🙂