Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Oslovujeme, voláme...
Možná už tu to někde bylo, tak snad mi prominete případné zdvojení…
Jak vás oslovují vaše děti?
Moje holčičky mi dlouho říkaly jen “maminko“, manžovi “tatínku“ – občas teda na něj volaly “Petve, Petve!“ – to když mě chtěly podpořit v mém úsilí manži se dovolat.
Teď, na konci prvního roku ve školce, mi začaly holky říkat “mamko“. A přiznávám, je to takové zvláštní…
No a ještě řešíme jednu záležitost – že holčičky, když mluví přede mnou o manžovi, tak kolikrát neřeknou “tatínek“ nebo “taťka“, ale prostě “on“. Tak v tomto je opravuji, aby používaly příslušné podstatné jméno a ne jen zájmeno (a přesně si pamatuji na obdobnou situaci, když jsem já byla v jejich věku. Akorát mě tehdy rodiče tolerovali jen oslovení “maminko“ či mami, “máma“ mi neprošla. Až v poslední době jsme se se sourozenci ustálili na “mamce“.)
A jak se oslovuje u vás?
Starší děti “mami“, “tati“ a naše nejmladší 13M mamam, tata. Ale někdy jsem brmbrm, to většinou, když chce nakojit.
Dcerce je 14 měsíců a prozatím na mně nejčastěji volá “Mami ňami..“ ((-:
Své mamince říkám mami, maminko, mamčo, a když jsem byla v pubertě, často jsem jí tehdy říkávala mamuško.
Tatíkovi normálně taťko, já i sestra. Když před 3 lety utekl tatík hrobníkovi z lopaty, byla ho ségra navštívit v Brně v nemocnici po těžké operaci (velký nádor na slinivce), uvědomila si, že mu poprvé řekla tatínku. Takové pro nás dospělé holky nezvyklé, velmi citové oslovení, které tehdy pro ni obsahovalo silný náboj lásky a strachu.
Děti nám říkají mami a tati. Maminko, tatínku.
A specialita ml. synka byla, kdyř v batolecím věku všude cpal přivlastňovací tvary:
Volal na nás – Mamčovo, Taťkovo, Jolčovo, Kikinčovo, Jájovo…
Takže jsem občas dodnes Mamčovo, ale jen mezi námi dospělými. Děti už mluví správně. :o)
Syn nám říká maminko, někdy mamko a mamčo a tatínku, tatí.
My oslovovali a oslovujeme rodiče mamko, taťko, manžel své maminko a tatínku.
Jééé, Leni, tak naše děti to mají rozděleno jinak – moji rodiče jsou pro ně babička a dědeček vláčkoví (protože bydlí kousek od vlakového nádraží a kluci tam koukají z oken na vláčky) a manželovi rodiče jsou autíčkoví (protože mají doma obrovskou krabici s auty a navíc bydlí u křižovatky). Rozdělil to takhle Dominik, když mu byly asi 3 roky a ujalo se to 🙂
Já jsem u dětí mamí, manžel tatínek, taťka a tatí. Linda mi někdy říká maminko a mamiško, to když se mazlí. Děti mají pojmenované i babičky rozdílně: moje mamka je babí, manželova babička Jana, prababička z mojí strany babička Šmejkalová a druhá prababička (maminka mého taťky) je babička Liduška. My jsme to taky jako děti rozdělovali: jedna babička byla babička mamka (maminka mojí mamky), prababička babička malá (byla už hodně stará a zdála se nám maličká), druhá prababička byla babička Příhodová.
Máma a táta je české.
Mama a tata je moravské (manža dokonce tvrdí, že hanácké).
Jsem z Moravy, mámo a táto se u nás nikdy neříkalo, myslela jsem si, že je to běžné oslovení spíš v Čechách. Dost mě teď překvapilo, že se většině maminek nelíbí….
V mé rodině jsme mluvili o “mamince“ a “tatínkovi“, oslovovali “mami“ a “tati“.
V manžově rodině se říkalo “mama“ a “tata“. Tchýni se to prý nelíbilo a chtěla “systém“ jako u nás.
Je původem z Ostravy, moje mamka taky – prý je to tam odtud.
Tchán byl Hanák, a na Hané se to prý tak říká – já nevím, ač původe Olomučanda, hanácky nemumím (když se o to snažím, tak prý mluvím “čohácky“.
;o)
Máte pravdu, já měla kolem sebe asi dvě takové holky, tehdy mi to přišlo divné… Dnes se tetelím, když mi tak děti říkají 🙂