Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zamilovaný manžel-váš názor?
Tak mne napadlo.. Občas tu čtu příběhy maminek, které se rozvedly. Jak to probíhalo, jak on zahýbal a co zlého si navzájem kdo udělali. Nechci se teď absolutně nikoho dotknout, zajímá mne něco jiného. Čistě teoreticky – máte muže, milujete ho, on miluje vás, máte děti, hezký život. Pak, rána z čistého nebe, zamiluje se – do jiné. Trápí se, je ,takříkajíc, mezi dvěma mlýnskými kameny. Co vy? Chcete ho zpět, jak říkám, milujete ho, a víte, že on si vás váží, jen “dočasně“ ztratil půdu pod nohama. Co by jste udělaly? Mám opravdu hezké manželství a skvělého chlapa. Tak mne napadlo…Kdyby se mi zamiloval, to by byl vážně prů…., ale stálo by mi to za ten boj, co myslíte vy?
vzdycky jsem si rikala jak bych reagovala kdybych zjistila ze ma manzel milenku….a kdyz jsem po jeho havarce prisla do nemocnice a v pokoji byla jina slecna…neudelalo to se mnou vubec nic…nechtela jsem byt uz c clovekem kteremu jak pises“ jen ujeli nohy“…v tu chvili me nemel rad….a ja neminila bojovat o nekoho kdo o to nestoji…udelal to jednou….a pokud bych odpustila…udela to podruhe…v te dobe nasim detem bylo 5 a 12…rozvedli jsme se …s danou slecnou uz davno neni….a ja vim ze jsem udelala tu nejlepsi vec sveho zivota…a deti ani nas partnery to nezatizilo tehdy ani ted…vsem se ulevilo….klukum je 11 a 18….jsou naprosto v pohode…a hlavne…byt spolu jen kvuli detem…je nesmysl….deti vyrostou a ty najednou zjistis ze jsi ne ve 30….(kdy je relativne moznost zacit uplne znovu jinde a s nekym kdo te ma rad)ale ve 40..45…sama s clovekem s kterym si nemas co rict…pak uz je to tezky zvyk…a to je smutne byt spolu jen ze zvyku
Brm, povídej 🙂 Nebo aspoň trochu naznač 🙂
Kaťule, pokud se člověk zaběhne jinam, třeba si uvědomí, co za poklad doma má a jak moc je spokojený a jak moc rád se vrátí.
Myslím, že rozvod je sám o sobě zátěží nejen pro partnery, ale taky pro děti. A proč mají děti trpět rozpadem rodiny jen proto, že někomu “ujely nohy“?
no ja bych mohla povidat:)))
Tak to je poprvé, co slyším, že by nevěra někomu mohla upevnit vztah, ještě bych pochopila to lehké oživení … pokud je vztah nabouraný nevěrou je nestabilní a i pokud si partneři nevěru dovedou odpustit, překonat krizi a jít dál – stejně se časem objeví chvíle, kdy ji jeden z partnerů vytáhne znovu na světlo, začne vyčítat. Pokud je do vztahu zasazena nedůvěra takovou situací, už nikdy nebude vztah jako předtím. Navíc – nevěra se dá možná odpustit (dočasně, nedovedu si představit, že bych ji odpustila a stejně se k tomu časem v myšlenkách nevracela při nějakých dalších problémech), ale nedá se na to zapoměnout, paměť a špatné vzpomínky se sice dají na čas ošálit, ale vždycky se pak všechno vrátí jako bumerang.
Radikálnost v názorech jsem získala se studiem a praxí v oboru, navíc jsem i povahově dost přímá, nic si nenechám líbit a s ničím se zbytečně nepářu. Samozřejmě že člověk musí posuzovat případ od případu, ale u mě je nevěra věc, která se prostě neodpouští a nezapomíná.
Já myslím, že vztah nabourá většinou nevěra ženská… ženy totiž většinou nejsou schopné udržet své city na uzdě a nechápou nevěru jako záležitost čistě fyzickou. Pak začnou pálit mosty.
Nevěra obecně si myslím, že naopak dokáže vztah lehce oživit, upevnit. Ale! Samozřejmě by se to ten podvedený neměl dozvědět… 🙂
Jinak vztah myslím nabourá spíš nezájem, stereotyp, nuda… spíš než nevěra jednoho (nebo obou) partnerů…
Určitě bych neukončila vztah JEN proto, že mi byl chlap nevěrný…
Bramborko, tyhle věci se bohužel v životě stávají. Já si tím prošla v minulém vztahu, on se zamiloval do mnohem mladší holky, bylo mi všelijak, sebevědomí šlo do prčic, ale zanedlouho to potkalo i mě, zamilovala jsem se do kolegy z práce, prostě jsem jednu dobu měla zas takový pocit, že vše kolem mě je krásnější. Nakonec jsme to ustáli oba, a zůstali spolu, ale ne dlouho, ten vztah byl šíleně stereotypní, on pořád jen pracoval, já jsem byla hodně do cestování, on vůbec, prostě to dál nešlo. Já jsem vcelku žárlivý člověk, ikdyž vím, co se sluší a co ne, ale pokud bych byla hodně zamilovaná, asi by mě to hodně ranilo, kdyby se mi on zamiloval do jiné. Záleží na tom,jaký ten vztah máte a vy ho máte dobrý, tak bych čekala, jak se to vyvine, asi bych ho za to nenapadala, stát se to opravdu může, a to každému z nás. Hodně záleží i na něm, jak by se s tím popral, chvilkové vzplanutí nemusí nakonec nic znamenat, a určitě dá přednost rodině. Ale jak psala Kaťule, nevěra už ten vztah nabourá a já osobně nevím nevím, asi bych se trápila. Záleží na povaze každého z nás, jaké má hranice, jak je tolerantní…
Asi bych neuměla být tak radikální, jak píše Kaťule. Máme s manželem takový vztah (výborný), že bych se minimálně alespoň pokusila nějakou tu krizi přestát (jak by to vypadalo v reálu ale nevím).
Nechci, aby to znělo tvrdě, ale pokud někdo z manželství zahne už to není ono, manželství je pro dva a ne pro tři. Pokud se jedná o jednorázovou záležitost, kterou jsou schopni si manželé vyříkat a manželství ustát, je to jiná. Opakovaná nevěra ale ničí každý sebelepší vztah a manželství. Pokud by se stalo něco takového mému manželství a manžel by byl nevěrný, okamžitě manželství končím ať je jaký chce.
Tak mne napadlo.. Občas tu čtu příběhy maminek, které se rozvedly. Jak to probíhalo, jak on zahýbal a co zlého si navzájem kdo udělali. Nechci se teď absolutně nikoho dotknout, zajímá mne něco jiného. Čistě teoreticky – máte muže, milujete ho, on miluje vás, máte děti, hezký život. Pak, rána z čistého nebe, zamiluje se – do jiné. Trápí se, je ,takříkajíc, mezi dvěma mlýnskými kameny. Co vy? Chcete ho zpět, jak říkám, milujete ho, a víte, že on si vás váží, jen “dočasně“ ztratil půdu pod nohama. Co by jste udělaly? Mám opravdu hezké manželství a skvělého chlapa. Tak mne napadlo…Kdyby se mi zamiloval, to by byl vážně prů…., ale stálo by mi to za ten boj, co myslíte vy?