Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Spousta dětí
Holky před časem tu někdo dělal průzkum, kolik kdo má dětí a kolik let. Tak asi všechny přetrumfne můj spolužák z VŠ. Promovali jsme před 10 lety a on čeká v létě…..8-mého potomka. Stále má jednu ženu a všechny děti mají spolu. No a finančně….no nevím, oba dva jsou kantoři, jestli dobře počítám, tak toho jeho žena moc nenapracovala. A při tom všem se dokáží postarat o maminku na vozíku, která s nimi bydlí.
Blani, rozumím, jak to myslíš… ale potíž je trochu v tom, že zatímco dnes je lidí v produktivním věku celkem dost, není až takový problém dnešní důchodce “uživit“. Až budem v důchodu my, pracujících bude podstatně méně, protože dnes je dětí míň. A to už docela problém bude. Já vím, zakládáme si důchodová připojištění, ale budou nám stačit na živobytí? Kolik bychom si museli ukládat, abychom v důchodu bez problémů vyžili, pokud se nedejbože 🙂 dožijem třeba 90 v plném duševním zdraví?
Velké rodiny ano, pokud jsou dostatečně finančně zajištěné a nespoléhají jen na sociální dávky, vždyť se může ledacos změnit a stát nemusí být pořád tak štědrý, víme všichni, že letos spousta rodin nedosáhla na přídavky na děti. A že nás jednou budou živit, až budeme v důchodu – jen nám oplatí to, že je nyní živíme my. Já například (pokud mi vyjde ta hypotéka) do důchodu asi půjdu hodně pozdě, pokud se toho vůbec dožiju…..ale moc ráda bych se dožila toho, že nás dnešní mladí budou jednou v důchodu živit.
To neznamená, že je nějak odsuzuju, jak už jsem psala výše, moc jim fandím a přeju jen to nejlepší…. ať jsou všichni šťastní
Jistě, zahrnovat děti přepychem je zbytečná rozmařilost. Ale pokud mají dva kantoři 8 dětí, logicky mě napadne, z čeho proboha žijí!? Tolik dětí bych si pořídila jen s vědomím, že nebudou strádat…pokud je u nich vše OK, proč ne?
Já osobně naprosto neuznávám model, že starší děti se denně starají o mladší sourozence. Děti jsou děti a rodiče si mají podle mého názoru pořídit tolik dětí, o kolik se sami dokážou postarat. Samozřejmě když občas starší dítě pomůže s mladším, je to v pořádku a jen ku prospěchu všem, ale aby to byla jeho každodenní povinnost, to je u mě obyčejné sobectví rodičů.
Paní anonymní opravdu moc přeju její skvělé vztahy se sourozenci, ale v hodně rozvětvených rodinách to nebývá pravidlem. Většinou je těch lidí v dospělosti TOLIK, že vlastně nemají čas se scházet a tím se rychle odcizí. U paní je ten kontakt se sourozenci trochu jednodušší tím, že manžel sourozence nemá – jinak by se opravdu mezi příbuznými “ulítali“.
Takže za mě shrnuto: Velké rodiny ano, fandím jim, ale jen do chvíle, kdy tím nejsou “bity“ právě ty děti.
Tomaso, já nemyslela mít osm dětí, to je už opravdu extrém 🙂 Ale znám více lidí, kteří mají jen jedno dítě, protože “by to neutáhli“ (oba VŠ), prootože mají malý byt (3+1), už jsou staří (muž má 45l) a jiné opravdu hloupé výmluvy. Ale je to samozřejmě jejich věc, řekla jsem tady jen svůj názor.
Taky mi vadí, když se někdo cítí “zodpovědnějším“ jen proto, že má jedno, max dvě děti. Vždyť ty naše potom tyto “zodpovědné“ budou živit, až budou v důchodu, že.
A s tím obnošováním věcí – připomněly jste mi, jak kdysi můj kamarád říkal, jak ho dráždila věta jeho matky “ty jsi takový neopatrný. Vždyť ty kalhoty nosil Standa, Jenda, Luboš, všem vydržely, jen ty je vždycky zničíš!“ To je no comment :-))
Debatujeme tady o rodině, o které nevíme skoro nic….. nevíme ani jak bydlí…. přeju jim všem, aby byli hlavně všichni zdraví a rodičům fandím, snad sami vědí co dělají
Virenko souhlasím s tebou ,hlavně mě píchlo do očí to-my zodpovědnější-já sama mám taky jen 2 děti ale proč bych měla být zodpovědnější-asi chtěli velkkou rodinu,tak ji mají-možná jsou ty děti štastnější než jedináček zahrnutý všemožnýma hračkama a řehnanou péčí-každému co jeho jest-proč škatulkovat-zodpovědnější,nezodpovědnější?
Virenko, jsem nejstarší ze čtyř dětí, rodiče oba pracovali, myslím si, že se rodiče snažili s penězi vycházet hodně rozumně, podporovali nás ve všem, co se dalo, na školách, abychom měli vzdělání … každopádně se to zase odrazilo v tom, že jsme na společné dovolené byli pouze jednou … kdyby máma nešila a nepletla, tak jsme rozhodně nechodili tak pěkně vyoblíkaní a naparádění, i když jsme taky hodně věcí dědily po sobě navzájem … nejsem proti mít 4 děti, možná 5, ale větší počet mi prostě připadá jako hazard a nejde tady o to, kdo kolik podědí věcí, ty se taky nedají točit pořád dokola. Rozhodně nemůžu říct, že by se nám žilo špatně, ale rodiče se museli hodně otáčet, museli přemýšlet o každé koruně, kterou otočí a my věděli, že naše nároky musí být více než skromné … Rozhodně bych si neřekla větu, když uživíme 6, uživíme i 7 a když uživíme 7 dětí, zvládneme i to 8 … něco se stane s tatínkem – živitelem rodiny a jediným zdrojem příjmu kromě sociálních dávek a ta maminka se z toho nejspíš zhroutí.
Pocházím ze čtyř dětí – já nejstarší = holka-kluk-kluk-holka.Byli jsme každý po roce.Dnes jsme v předdůchodovém věku.
Vždy jsme tvořili nerozlučnou partu a přitahovali okolní děti. Pevné společenství nám vydrželo celý život. Je báječné vědět, že ať mě potká v životě jakýkoliv problém, jsou tu další tři, kteří mě podrží.
Ochotně, nezištně. Nevadilo nám, že žijeme skromně, nějak to vyrovnával pocit vzájemné soudržnosti. Dodnes se pravidelně scházíme, je nám spolu dobře a veselo. Můj muž, který je jedináček, mi takovou rodinu celá léta závidí.Je mezi námi rád.
Virenko, Jovanko…. nemám co dodat 🙂 Dlouze jsem přemýšlela, jak to napsat, a předběhly jste mě. Opravdu, největší cvrkot byl kolem prvního dítěte – pak už to jde 🙂 A pod to ostatní se taky podepíšu – ve všem 🙂
Tomaso, musí se z něčeho slevit, to je jasné. Vždycky je něco za něco. Do jednoho pokoje tolik dětí by asi bylo opravdu těžké, ale moje dobrá známá je ze 6 dětí, má 5 bratrů, a vyrostli ve 3+1. Na nedostatek prostoru si nikdy nestěžovala… Nové boty každé 3měsíce – to asi nejde. Umím si ale představit, že koupím kvalitní boty, které donosí sourozenci, dokud boty drží. Protože nohy pořád ničí víc rodičů botami z Číny, aspoň “na ven“ -tedy třeba 4 hod. denně, než použitými kvalitními botami po sourozencích. A nejde pominout, že spousta “kvalitních věcí, bez nichž se nelze obejít“ je dílem reklamy, k podpoře vyšší a vyšší spotřeby. Nejlepší nožní klenby mají děti, které běhají větší část roku bosy – tedy v bezpečném terénu, že, nikoliv na střepech nebo injekčních stříkačkách. (Je tím myšlena většina dne, potom je tedy jedno, jestli na hodinu denně dítě obuje boty po 3 sourozencích, za krátkou chvíli by mu nohy nezničily.) Z tohoto pohledu ničíme dětem nohy prakticky všichni…