Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jsem fakt posera
Tak se mi včera stalo to,že jsem málem dostala infarkt,fakt.Jsem strašná poseroutka,přes noc bych doma sama nebyla ani za milión.Přítel moc naštěstí večer nikam nechodí,na pivko jde tak jednou za půl roku a to se většinou domluvím s kamarádkou,aby ke mě přišla na kafčo,nebo přinejhorším všude svítím a snažím se všeljak zabavit,abych si to moc nepřipouštěla(že je večer a jsem sama doma) Když ví,že dodělává zakázku a přijde z práce hodně pozdě,tak ví,že mi to nemá říkat.Já se totiž pak vždy uklidňuji tím,že každou chvilku už přijde,že ten strach není tak,strašný,jako kdybych věděla,jak ještě dlouho budu sama.Jenže včera večer(kolem 22:00) musel přítel něco nutně odvést k jeho rodičům(jen přes sídliště)tak si sednu k icq,píšu si s kamarádkou a čtu si články.Když najednou všechno zhaslo(jako kdyby někdo vyhodil pojistky) zhaslo na pár minut celé sídliště,ale to mi řekl až přítel,který už tou dobou byl na cestě domu.To jsem fakt nepostřehla.Já málem fakt dostala infarkt!Snad jen na 4 skoky,jsem i v té tmě bez jakéhokoli zaváhání doskočila k Páťovi(3roky)vedle do pokoje do postele,vlezla jsem k němu pod deku,chytila jsem se ho a zavřela oči s tím,že je neotevřu,dřív,než uslyším klíče v zámku.Srdce mi bušilo,že jsem myslela,že mi vyskočí a ruce se mi tak třásly,že mě Patrik ze spaní odstrkoval,jak jsem s ním vybrovala.Myslela jsem,že je jsou to mé poslední minuty,když najednou zase světlo a konečně,i klíče v zámku!!!Štěstím jsem skoro brečela!Jestli mě tento strach do stáří nepřejde,myslím,že se vysokého věku nedožiju,zemřu nejspíš na infarkt z leknutí:-((((Taky se některá tak strašně bojíte?
ahojky nessy-chuďátko-Ty ses musela teda bát…u nás kdyby vyletěli pojistky tak,bych se taky lekla,ale nejspíš bych zamířila do kuchyně pro sirky a pak do koupelny pro svíčku:-))) pak bych si podala židlu a omrkla pojistky:-))))
Jinak ovšem co se týká hmyzu..brrrrrrrr…nejsi jediná poskakující a vřeštící osoba:-))) mě stačí malinká včelička,které se zalíbí moje prádlo na balkoně a jsem v prd…hysterčím a skoro brečím a většinou čekám za síťkou než se uráčí odletět. no a vosy v létě…jééééžiš…jak se objeví opouštím bitevní pole a odcházím..mám pocit,že létají jen na mě-hnusáci hnusní.
naopak žáby,myši,hadi,ještěrky mi nevadí..u pavouků bych řekla,že se štítím…..no nespala bych s nimi v jedné místnosti…mravenci jsou mi fuk:-))))
Ohledně malého mám strach,že se mi někdy ztratí a už ho nenajdu…však víte kolik je pohřešovaných dětí-jak roste je to trošku lepší:-))) a taky se bojím řezných zranění-to mám úplnou fóbii-že se já nebo někdo z rodiny pořeže nebo na něco napíchne-brrrr-to je děs co? Ale v kuchyni používám nože,to zas se jim nevyhýbám. K
Arabart,přesně!!!Já se taky bojím toho nadpřirozena!To jsem ráda,že v tom s tím hmyzem nejsem sama,ikdyž to nikomu teda vůbec nepřeju
kathy,ona to fakt sranda občas je,teda pro okolí:-)))Jsem z Prahy 6.Okna se taky bojím,když je teplo a je otevřený víc než jen na ventilačku,při každém opuštění pokoje,ikdyž jen na vteřinku,ho zavírám.Jednou jsem takhle měla šok u mámy,Patrik tam spal a my si pro něj druhej den šli a on byl sám v pokoji a tam dokořan okno,já měla skoro hysterický záchvat a máma mi odpověděla,že tam přece ještě nevyleze.TAk jsem jí říkala,jestli pozná,kdy nastal ten čas,že už by tam vylezl.Pak jsem jí vylíčila pár příhod z televize.A ono i chvilku na to,co se to stalo,bylo ve zprávách jak nějaké dítě vypadlo z okna a máma si to uvědomila,uznala chybu a řekla,že už to neudělá.(stejnak jsem se ale pak dlouho bála,tam patrika dát samotného)mě jako malé holce(něco málo přes rok)máma opařila celou nohu.Nesla ze schodů hrnec horké vody a nečekala,že se tam potkáme.Do té doby,jsem totiž neuměla vyjít schody a máma si asi myslela,že se to do 18-ti nenaučím:-(((( Takže já se snažím hodně předvídat a někdy až přeháním.Mám ještě v živé paměti a přítel určitě taky:-)))jak jsem ho asi před rokem nebo dvouma nutila,někam doma k oknu přidělat dlouhé lano,kdyby totiž hořelo a my se nedostali ven chodbou,aby jsme se mohli spustit:-)))Bydlíme v 6 patře bez balkonu.Ten požár mě strašil hodně dlouho.Když mě to konečně trochu přešlo,přítel mě uchlácholil,že hasiči by nás zachránili,ukazovali někde v tv(asi ve 112),jak zachránil maminku s dítětem nějaký pán,tím,že pro ně vylezl do okna(asi do 3 patra)kdyby to neudělal,do příjezdů hasičů,by uhořeli:-( Už vidím,jak pro nás někdo leze do šestého :-(( takže to začlo nanovo.
Nessy docela rozumím tvému strachu. Já se takhle bojím taky, sice né v takové míře, že bych se bála doma, tam se cítím v bezpečí. Ale na chalupě bych sama nebyla ani za nic. Ve dne bych to zvládla, ale v noci – bojím se prostě tmy. A ani né tak živých zlodějů, ale spíš toho nadpřirozeného. U mě to asi vzniklo zase prozměnu čtením hororů :o)
Jinak hmyz? Mám panickou hrůzu hlvně z pavouků, brouků, létajícího hmyzu. Motýli a berušky mi nevadí :o)))
Obávám se, že svůj strach z hmyzu před Natálkou neutajím :o(((
teda nessy, je mi jasne, ze jsi z toho nejspis celkem nestastna, ale nemuzu si na druhou stranu pomoct a verim, ze s tebou musi byt fakt sranda :-)) to myslim samozrejme v dobrem… odkud ze to jsi? docela rada bych te poznala :-)))
Rika se, ze kluci jsou spise “citlivky“ ale myslim, ze Pata bude v poho a nakonec z nej bude takovy tvuj maly “ochrance“ 🙂
ale ted vazne, ja zjistuju, ze v posledni dobe mam z ruznych veci cim dal vetsi strach, jako treba kdyz se zasekne vytah, uplne se z toho orosim, nebo jizda autem (ale tady to mozna prameni z toho, ze jsem kdysi mela nehadu s autobusem – to jsme jely dve tridy na muzikal – bydlela jsem tehdy jeste v Chodove a pak jeste nehoda v osobaku) a muze to byt obycejna cesta do hypermarketu, myslim teda kdyz ridi manzel, ja kdyz ridim sama, tak se citim nejak lepe…
nebo mam casto desne predstavy, ze mi treba mala vypadne z okna (pritom je to blbost, protoze okna otevirame jen na ventilacku a protoze obcas Martinka vleze na topeni, tak jsme vyndali i kliku aby si okno pro jistotu nemohla otevrit)
a uprimne take jsem se svym muzskym probirala, ze pujdu k psychologovi, takze te plne chapu
jsem dokonce rozhodnutá,že jestli toto léto,to bude fakt neúnosné,že vyhledám psychologa.Každým rokem je to totiž horší a horší:-((( A já se bojím fakt všeho,fakt i motýla,berušky,….Hlavně se bojím,že ten svůj strach přenesu na patrika a tak se fakt snažím, aby to nepoznal(což je teda hodně těžký) a dokonce u hmyzu,který mi zatím vadí trošku míň,jako,že k němu můžu přiblížit prst(třeba mravenec) tak dělám,že na něj šahám a nabádám patrika,aby ho chytil,že je to ferda.A on se ho snaží vždycky marně chytit a má z toho hroznou srandu.Zatím se žádného hmyzu nebojí,tak snad to tak i zůstane
kathy,ke mě když něco letí,tak taky vyklízím prostor,jenže u toho ječím,utíkám a máchám rukama:-( Můj poslední zážitek,je,jak běhám ječící kolem zastávky,kde jsme čekaly s kamarádkou na bus a snažím se setřást vosu.No kamarádka dělala,že mě nezná:-))Teď co mám Patrika,tak se snažím,aby se chudák za mě nestyděl,nebo z toho neměl šok,aspoň u toho tak neječet a utíkáme formou hry(neříkám mu před čím,nechci aby se hmyzu taky bál)V letních měsících se taky snažím u sebe něco nosit,čím hmyz odehnat(mikinu,časopis,…) zdrhám až když to nezabere:-)))
v tehle souvislosti me ta kriminalka a vojaci pobavili 😀 z hmyzu strach nemam, ale ze bych ho jako nejak zvlast milovala to ne, to kdyz vidim nejaky dokument, jak to ma zakrouceny ty panozicky a tykadylka a je to vselijak chlupaty tak to mi zrovna dobre nedela.. a kdyz kolem me neco leti tak velmi, ale velmi rychle vyklizim tomu malickemu tvoreckovi pole 😀
kathy,já už taky o tom přemýšlela,z čeho to můžu mít.Nejspíš z těch hororů,co koukám:-(( Nemám to od dětství,můj “dětský“ sen(ale vydržel mi dlouho)byl,že budu dělat u kriminálky,nejlépe v útvaru rychlého nasazení,nebo aspoň u vojáků:-)) ještě,že to nevyšlo:-)to by tam měli ze mě radost:-))) To mám ještě fóbii z hmyzu(veškerýho)takže život semnou,je fakt parádička:-)
Ahojky Nessy, tohle pro tebe musi byt fakt frustrujici, premyslim, kde se takovy strach v tobe vzal, vis jak to myslim, treba nejaky spatny zazitek nebo neco… ja mam treba desny strach z takovych tech obrovskych ficaku a do toho hrozna bourka, ze kdyz zahrmi, tak jakoby se nekde neco zhroutilo… nedavno (to byl manza na cestach s kamionem) to byly takove ty neprijemne vichrice a tak, no si predstav, malem jsem z toho dostala prujem, Martince jsem rekla at se neboji (ji to jako teda bylo sumak 😀 ), ze pujdeme do predsine :-D, no jsem si vzala svuj hrnecek s kavou, a sly jsme do predsine za Betynkou (nas labrador) a sedla jsem si na zem a rikam Martince, ze si teda jako budeme povidat, no podelana jsem byla teda strachy ….. 😀