Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jsem fakt posera
Tak se mi včera stalo to,že jsem málem dostala infarkt,fakt.Jsem strašná poseroutka,přes noc bych doma sama nebyla ani za milión.Přítel moc naštěstí večer nikam nechodí,na pivko jde tak jednou za půl roku a to se většinou domluvím s kamarádkou,aby ke mě přišla na kafčo,nebo přinejhorším všude svítím a snažím se všeljak zabavit,abych si to moc nepřipouštěla(že je večer a jsem sama doma) Když ví,že dodělává zakázku a přijde z práce hodně pozdě,tak ví,že mi to nemá říkat.Já se totiž pak vždy uklidňuji tím,že každou chvilku už přijde,že ten strach není tak,strašný,jako kdybych věděla,jak ještě dlouho budu sama.Jenže včera večer(kolem 22:00) musel přítel něco nutně odvést k jeho rodičům(jen přes sídliště)tak si sednu k icq,píšu si s kamarádkou a čtu si články.Když najednou všechno zhaslo(jako kdyby někdo vyhodil pojistky) zhaslo na pár minut celé sídliště,ale to mi řekl až přítel,který už tou dobou byl na cestě domu.To jsem fakt nepostřehla.Já málem fakt dostala infarkt!Snad jen na 4 skoky,jsem i v té tmě bez jakéhokoli zaváhání doskočila k Páťovi(3roky)vedle do pokoje do postele,vlezla jsem k němu pod deku,chytila jsem se ho a zavřela oči s tím,že je neotevřu,dřív,než uslyším klíče v zámku.Srdce mi bušilo,že jsem myslela,že mi vyskočí a ruce se mi tak třásly,že mě Patrik ze spaní odstrkoval,jak jsem s ním vybrovala.Myslela jsem,že je jsou to mé poslední minuty,když najednou zase světlo a konečně,i klíče v zámku!!!Štěstím jsem skoro brečela!Jestli mě tento strach do stáří nepřejde,myslím,že se vysokého věku nedožiju,zemřu nejspíš na infarkt z leknutí:-((((Taky se některá tak strašně bojíte?
Byla doba kdy jsem se kolikrát pěkně polekala bydlíme totiž v okále a ten dům pořád pracuje jak se oteplý pořád praská začne zima zasse praská jak se rozehřeje takže to vypadá jakoby nám někdo chodil v podkroví.A nejvíc ze všeho mám nabobokováno když začne štěkat pes a štěká tak jako kdyby měl amok a to nevím jestli je tam ježek,nebo kočna nebo někdo.!!Takže fuj fuj a co mám malou je to bojení kolikrát i horší.Člověk se bojí o to malé no a ty hormony a to vše nějaký porouchaný.Plně tě nessy chápu.
Pamino,to už by nepomohlo,já už si moc pamatuju ty co už jsem viděla:-((Jinak na té radě něco bude:-))Já mít tři děti,tak jsem asi každý den totálně mimo,takže něco jako voso,netvore,… sežer si mě:-))
Jinak kathy,já se teď právě snažím ten strach taky prožívat jen v nitřně,aby to patrik nepoznal,ikdyž někdy se nezadaří a zdrhám a hysterčím:-))A to je mi pak z toho úplně špatně.Mě stačí,když nastoupím do autobusu a zjistím,že je třeba o 2 okna dál na skle vosa(né že bych se tak rozhlížela,ale já už přítomnost hmyzu prostě vycítím.To je mi pak úplně špatně,celá se klepu a hned jak bus zastaví,vystupuju a čakám no novej:-( Já už se ani netěším v létě na koupaliště,protože ten hmyz mi to tam fakt kazí,vždycky hlavně musí jít ještě někdo s náma,kdo už mě zná.Protože,jednou mě přistála vosa na rameni a já jen houkla na ségru,postarej se o Páťu(on byl v kruhu a ona s náma ve vodě) a ihned jsem se šla dobovolně skoro utopit,jen abych tu vosu setřasla.Na dovče všichni snídají venku pod pergolou kde jsou květiny(a hmyz) a já zavřená na pokoji:-((
Nessy, jak to tak čtu, přestaň koukat na horory a bude to Ok:-)!
Cvrčku, s mrtvolou je to legrační, ale dokonale to chápu:-)
A jestli mohu všem doporučit, mějte tři a více dětí, ty vás tak unaví, že v deset budete spát jak špalek do rána 🙂
kathy,přesně,já zas jako malá holka chytala s klukama motýly a kobylky.Teď bych na ně nesáhla ani na obrázku:-( Kathy,máte taky 2+kk?:-) Jinak bych v létě udělala nějaký srazík,nejlépe někde na rozkvetlé louce:-))bude sranda:-)) můžeme to pojmout jako terapii:-)))
Karamelko, zrovna jsem si vzpomnela jak jsem s klukama chodila a hledala jesterky, to bylo fajn. Ale pripada mi, ze cim jsem starsi, tim se vseho vic bojim, je to fakt divny.
Nessy máš asi hodně bujnou fantazii a představuješ si hned, co by se mohlo všechno stát. Já se takhle hodně bála sama doma naposledy jako malá holka. Ale pamatuju si jeden strach z nedávné doby. Já byla v devátém měsíci s Eliškou a byla jsem úplně sama doma. Bylo děsné dusno, tak jsem měla otevřená všechna okna. Šla jsem spát a v noci začala šílená bouřka, děsnej vítr (tenkrát bral i střechy). Lítala jsem od jednoho okna k druhýmu, jedno okno se úplně celý otočilo a záclona se nalepila na omítku venku. Zápasila jsem s tím oknem jak zběsilá a vůbec mi to nešlo. Měla jsem na balkóně muškáty a nebyly nic moc přidělané (ale vylézt na balkón jsem si netroufla), samozřejmě mi dva truhlíky z pátého patra spadly dolů a já si pořád představovala, že pod naším balkónem někdo šel a ty truhlíky ho zabily. No, byla to noc hrůzy. Málem jsem z toho strachu začala rodit. Ráno – děsná úleva, pod balkónem žádná mrtvola nebyla, takže jsem jen posbírala truhlíky a politovala moje kytičky…
Nessy, tak z Prahy jsem taky, ze 4, bydlime v 6. patre bez balkonu 🙂
Takze jsem na tom obdobne. Ted me ale napadlo, ze moje obavy co se tyce toho okna pravdepodobne prameni z toho, ze ja jako dite jsem (bylo mi myslim necelych 8, protoze jeste nebyla mladsi segra na svete) ve vezaku, kde jsme tehdy bydleli (to byl ten vezak, jak kazdy byt mel balkony dva vedle sebe) prelezla ve druhem patre z balkonu na balkon, protoze me starsi segra na jednom zavrela a mne byla zima, tak abych se tim druhym dostala zpet do bytu. Ja jsem jeste pred tim preleznutim koukala, jestli nekde nebude mamka, nikde jsem ji nevidela, tak jsem prelezla a rikala jsem si, ze jako dobry, ze me mamka nevidela. No ale za chvili byla doma a ja dostala tak pres hubu… coz samozrejme chapu, mela strach a musel to byt desny sok. Bohuzel mam pocit, ze ja jsem mela podle meho nazoru take ADHD, ale to se driv nijak neresilo, podle toho jak nad tim premyslim a srovnavam sebe s chovanim Martinky tak bych rekla ze ano.
Arabat, a jak projevujes strach? Nessy psala, ze jeci lita kolem atd, ja treba si to vzdycky jakoby “odbydu“ v sobe, ale treba mi zacne byt desna zima
karamelo,jenže právě v těch hororech,ti ty pojistky někdo vyhodí chválně a pak u nich na tebe čaká,takže k pojistkám by mi nikdo nedostal ani za nic:-))nejhorší je,že pojistky jsou hned u vchod.dveří(vlastně hned nad) takže jsem byla opravdu v pasti.V tom šoku,jsem si i u pc,kde jsem seděla,zapomněla mobil.Když jsem běžela od pokoje,kde spal Páťa,tak mi i za tu sekundu problesklo hlavou,že jestli mi ty pojistky opravdu někdo vyhodil,potkám se s ním právě u těch dveří do ložnice:-(((( brrr…ještě teď mi je z toho zima.Jinak s tím hmyzem nás bude asi fakt hodně,škoda,že nejsme všechny z jednoho města,mohly jsme dát skupinovou terapii:-))