Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jsem fakt posera
Tak se mi včera stalo to,že jsem málem dostala infarkt,fakt.Jsem strašná poseroutka,přes noc bych doma sama nebyla ani za milión.Přítel moc naštěstí večer nikam nechodí,na pivko jde tak jednou za půl roku a to se většinou domluvím s kamarádkou,aby ke mě přišla na kafčo,nebo přinejhorším všude svítím a snažím se všeljak zabavit,abych si to moc nepřipouštěla(že je večer a jsem sama doma) Když ví,že dodělává zakázku a přijde z práce hodně pozdě,tak ví,že mi to nemá říkat.Já se totiž pak vždy uklidňuji tím,že každou chvilku už přijde,že ten strach není tak,strašný,jako kdybych věděla,jak ještě dlouho budu sama.Jenže včera večer(kolem 22:00) musel přítel něco nutně odvést k jeho rodičům(jen přes sídliště)tak si sednu k icq,píšu si s kamarádkou a čtu si články.Když najednou všechno zhaslo(jako kdyby někdo vyhodil pojistky) zhaslo na pár minut celé sídliště,ale to mi řekl až přítel,který už tou dobou byl na cestě domu.To jsem fakt nepostřehla.Já málem fakt dostala infarkt!Snad jen na 4 skoky,jsem i v té tmě bez jakéhokoli zaváhání doskočila k Páťovi(3roky)vedle do pokoje do postele,vlezla jsem k němu pod deku,chytila jsem se ho a zavřela oči s tím,že je neotevřu,dřív,než uslyším klíče v zámku.Srdce mi bušilo,že jsem myslela,že mi vyskočí a ruce se mi tak třásly,že mě Patrik ze spaní odstrkoval,jak jsem s ním vybrovala.Myslela jsem,že je jsou to mé poslední minuty,když najednou zase světlo a konečně,i klíče v zámku!!!Štěstím jsem skoro brečela!Jestli mě tento strach do stáří nepřejde,myslím,že se vysokého věku nedožiju,zemřu nejspíš na infarkt z leknutí:-((((Taky se některá tak strašně bojíte?
No, naše holky si začaly na bubáka i hrát – hodí si deku přes hlavu, chodí a dělají bububu.
A střídají to s “princeznou“.
Tak to je celkem dost mozne… nastesti tomu ale nerozumi jako necemu, z ceho by mela mit strach, protoze ja nechci aby trpela nejako nocni murou, to bych hrozne nerada, spis to opravdu vypada, ze to nejak takhle nekde a od nekoho videla a jen to predvadi… opravdu netusim, ale na tom, ze by to bylo ze skolky neco urco je…
No u nás to začalo až s nástupem do školky…
Tak možná něco vykládalo některé dítko tam…
Jarmuschko, ted jsi mi pripomnela jednu vec, ktera me zarazila u nasi Martinky. Sice ze srandy, ale preci treba nekdy bezi z predsine a rika: pozor, to je asi prisera…
No ja ale absolutne nechapu, kde tohle vzala, ja i manza jsme si hned od zacatku rekli, ze sve dite nebudeme strasit ani certy, klekanicemi, proste ruznymi strasidly. Ja jsem totiz z takoveho straseni mela pak celkem hruzu.
Já si taky myslím, že někomu je to prostě “dáno“…
Já si též pamatuju už z raného dětství, jak jsem se večer balila do peřiny, aby mi čouhala jen hlava a nikde nebyl mezi matrací a peřinou fuk – aby na mě různé obludy a příšery nemohly. Nevím, jestli na to mělo vliv strašení starší sestry, nebo třeba tehdy čtené knihy Eduarda Štorcha…
Doma nás vždycky bylo plno, a když jsem náhodou zůstala přes noc sama doma (to se mi dělo občas až na gymplu), tak jsem si třeba večer na záchod musela celou cestu svítit a zhasínala jsem zase až za sebou.
Když jsme bydleli s manžou v paneláku, tak když odjel, radši jsem si ani v parném létě neotevírala přes noc větračku či na škvírku dveře na balkon. I když v tom panelálu jsem se utěšovala, že jsou v bytech kolem mě lidi…
Ovšem před rokem jsme se přestěhovali.
Jsme v obci, ovšem tak trochu na samotě…
A když manža odjede…
Teď navíc jsem četla takové “fakt výživné“ knihy… No chuťovka.
;o)
A teď začaly holky mluvit o bubácích ve tmě. Nejsem si vědoma, že bych jim něco takového říkala. Naopak.
Lenia, teda to bych uz mela “hnedy pruh“ … to muselo opravdu byt na infarkt, ja mam obcas takove divne pocity, prece jen jsem doma sama kazdy den, cely mesic, dokud neprijede manza… ale je to byt, takze zas az tak strasny nic, jenze nekdy se stane, ze opravdu pozde v noci, nebo spis velmi brzy rano nekdo najednou zazvoni, to z postele vzdycky vyskocim… ale to spis nekdo jde priopily domu a zvoni jinam nez ma … ale nahodou tys to zvladla skvele, ja bych hned alarmovala policajty
Ahojky,
tak já si prožila minulý podzim takový stres opodstatněně. manžel odjel do města na divadelní zkoušku a já zůstala s klukama sama doma. Kloučky jsem uložila, a kolem osmé si sedla k počítači. Bydlíme takřka na samotě u lesa, dole v domě všude zatahujeme neprůhledné rolety, pouze jedno okno jsem do té doby nezatahovala. Je hodně vysoko-asi dva metry nad zemí, ale tenkrát byla pod oknem narovnaná hranice dříví na topení. Tak si tak čtu, koukám u toho na TV a najednou zcela zřetelné klepání na “to“ okno. Krve by se ve mně nedořezal-ten pocit -být viděna a nevidět je šílený. Bylo mi jasné, že to není nikdo ze sousedů, ani manžel, nikdo z blízkých…. Já vyletěla jak střela, popadla na polici mobil a hnala za klukama do pokoje nahoru. Tam jsem si sedla a volala manželovi-sotva jsem mohla dýchat,jak jsem se vyděsila…. Manžel mi zcela klidně řekl, že mám zavolat sousedovi, ať se projde okolo domu. Já mu vzteky flákla s telefonem. Krve by se ve mně nedořezal, protože dole někdo bral za kliku a zalomcoval dveřma. To jsem volala manželovi znovu, ten skočil do auta a jel za mnou. To bylo nekonečných 10 minut….. Nutno podotknout, že celý večer jsem měla divný pocit, slyšela zvuky zvenku, které obvykle neslyším. Často nám tu ale běhají kuny, pod okno chodí srnky, tak jsem tomu nevěnovala moc pozornost. manžel přijel, oběhl dům-nikde nikdo….. není problém se tu schovat, odběhnout dolů do svahu, přeskočit potok a přejít trať…..
Já byla úplně mimo, kdybych měla zůstat v té době sama doma, nezvládla bych to. Během 14 dnů jsem se vcelku uklidnila a manžel opět odjel na zkoušku. Kolem deváté večer opět divné zvuky zvenku(tentokrát bylo ale důkladně zatemněno) a sousedův pes se mohl zbláznit co dělal. Pan soused, který už věděl, co se dělo, okamžitě šel ven a pes neomylně běžel k našemu oknu. Tam už ale nikdo nebyl….. Od té doby byl klid, já mám typ na člověka, který to mohl být, ale sama už bych tu přes noc nikdy nebyla…..Bojím , bojím….
Arabart, vzpominam si, jak nas mama strasila klekanicema atd, jinak ja jsem trpela namesicnosti, ale kdesi jsem cetla, ze to muze byt z psychickych duvodu, coz by sedelo vzhledem k situaci u nas doma, jo a jednou jsem taky pry kricela ze spani neco o pani s cislama (davali totiz v televizi soutez miss :-D), no pisu to proto, ze ja jsem treba nikdy nekoukala na horory, ale kdybych byla nekde na chalupe sama, tak bych ani tak nemela strach z nadprirozena, ale prave z toho, ze tam vtrhne nejaky zlodej a ja se vzbudim, tim ho vylekam a on me krouhne 😀
Kathy tak strach z hmyzu projevuju tak, že ječím a utíkám před tím.
Horší je to s tou tmou a strachem z nadpřirozena, to se prostě rozklepu a mám hrozný vnitřní pocit.
A nekoukat na horory (nebo nečíst) to už nepomůže, člověk to má prostě v sobě. Navíc mám pocit, že jsem se takhle tmy bála odjakživa, že to nebylo jen tím čtením nebo koukáním. Prostě je to ve mě. Možná jsem v minulém životě něco ošklivého zažila a takhle se mi to vrací.
Nessy, jj, je to tedy 1+kk, ale predelany na 2+kk, takze presne jako ty… 🙂 A krasny je Hostivarsky lesopark 🙂